skip to main content
Sport

Bílá, modrá, červená. Tokijská olympiáda oslaví Moravu

Japonsko zažije předposlední červencový pátek oslavu Moravy v podání českých olympioniků. Až zazní z reproduktorů něco jako „Čeko“, přijdou na nový olympijský stadion ve čtvrti Šindžuku české sportovkyně a sportovci v barvách trikolory a v kolekci, která ctí tradice obou zemí.

Drtivá většina věcí z nástupové kolekce je přitom inspirována Moravou, kde má kořeny i návrhářka Zuzana Osako, která žila dlouho v Japonsku. Právě z Moravy pochází tradiční výroba i techniky použité na nové olympijské uniformě.

Trikolora

Trojbarevná kombinace ozdobí pánskou košili a vestu a taky kalhoty. Je vyrobená z paličkované krajky pocházející z nejstarší továrny na tuto krajku na světě: firmy Topak z Drnovic nedaleko Blanska. Tradice továrny sahá do roku 1908.

Reklama

Bílá

Bílou barvu mají pánské kalhoty i dámská sukně, stejně jako pánská košile přes hlavu. Osako se dle svých slov inspirovala podobně řešeným oblečením československé reprezentace na olympiádě v Tokiu v roce 1964, kde spodní díly oblečení byly bílé a horní modré.

Košile je z extrémně jemné a lehké bavlny s elastanem a ze stejné látky je i modrá vesta a jupka. Kalhoty a šaty užívají bavlnu pevnější a oděv je přizpůsoben očekávaným vysokým teplotám a vlhkosti. Z toho důvodu mají olympionici místo saka vestu – na jejich výslovné přání a právě v obavě před horkem dostali tradiční doplněk českých a moravských krojů.

Červená

Červená se objevuje v paličkované krajce, ve stuhách do vlasů sportovkyň i ve střapci vějíře a viditelná bude hlavně na botách. Minimalistické „cvičky“ jsou vyrobené na míru z jemné červené perforované kůže v dílnách Miroslava Šomana z Valašských Klobouků, který se zaměřuje na taneční a sportovní obuv.

Modrá

Modrou bude reprezentovat další spojovací prvek české a japonské kultury: modrotisk. Podle některých zdrojů se technika oblíbená v Česku a na Moravě a zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO dostala do našich zemí právě z Japonska.

Reklama

Formu z hruškového dřeva, která se při tisku na látku používá a je tvořena skoro tisícovkou  jemných drátků, vyrobili Milan Bartoš a Jaroslav Plucha. Otiskuje siluetu gymnastky, vytvořenou akademickým malířem Milanem Jarošem. Modrotisková látka se vyrábí v dílně rodiny Danzingerových v Olešnici.

Motiv na dámských jupkách a pánských vestách je zpracován digitálně. Ušity jsou z funkčního materiálu, takže nehrozí eventuální barvení kvůli pocení jako v případě originálního, indigem barveného modrotisku. Ten se použil u vějíře, dalšího propojení české a japonské kultury.

Sensu, jak se mu říká v Japonsku, je ručně zasazený do bambusového rámu s gravírovaným logem Českého olympijského týmu. Pro Český olympijský výbor vyrobila podobné dárkové vějíře Nela Lichková. Jak ona, tak dílna u Danzingerových hlásí po představení kolekce nárůst poptávky v řádech desítek a stovek procent.

Poslední věcí, kterou budou mít sportovci na olympijském stadionu, je taška ručně pletená z lýka dvěma různými technikami. Taška pochází z výroby Františka Koudelky a jeho firmy Fanaiva z Lipové u Prostějova.

Zatím není jisté, kolik sportovců vlastně na stadion v Tokiu vypochoduje. Basketbalisté ještě bojují o nominaci v Kanadě a jejich výsledek rozhodne, jestli české barvy bude hájit víc než stovka sportovců. Zdaleka ne všichni zároveň dostanou vzhledem ke covidovým opatřením šanci předvést se při zahajovacím ceremoniálu.

Kolekce, která vznikla pod taktovkou oficiálního dodavatele olympijské výbavy, české firmy Alpine Pro, bude neprodejná. Do prodeje však budou uvolněny praktičtěji laděné kousky s olympijskou tematikou.

Reklama
Reklama