Před rokem otevřeli neobvyklý podnik na nenápadném místě. Risk ale česko-japonským manželům Chice a Michalovi Hanzalovým vyšel. Za jejich japonským pečivem se sjíždějí zákazníci i z opačného konce Prahy.
Začíná to jako klasický příběh. Manželé s teplým místečkem v korporátu, kteří zatouží po něčem jiném, po vlastním podniku. A během covidu dostanou nápad, kterým směrem se ubírat.
„Toužili jsme po něčem, co nás spojí s Japonskem a japonskou kulturou,“ vykládá Japonka Chika. „Chybělo mi japonské pečivo, tak jsem začala doma péct během pandemie pro rodinu a kamarády,“ dodává.
S pečením jí pomáhala kamarádka, která v Česku několik let doprovázela manžela a o pekárně doma v Japonsku dlouho snila. Pak tímto nápadem nakazila i Chiku, nestalo se tak ale v Japonsku, nýbrž na pražském Barrandově.
Michal a Chika Hanzalovi si v Nippan Bakery otevřeli tak trochu jinou pekárnu | Foto Michael Tomeš
Trvalo zhruba rok, než Chika s manželem Michalem dospěli k rozhodnutí opustit korporát a otevřít si vlastní pekárnu. Účastnili se akcí a pop-upů, kde si produkt vyzkoušeli a postupně chtěli začít péct v externí kuchyni, aby nemuseli hned zainvestovat do vlastních prostor.
To ale nakonec nedopadlo a rodinná rada rozhodla, že zariskují a půjdou do projektu naplno. „Věříme tomu, že pokud se věci mají stát, tak se stanou, proto se pořád posunujeme krok po kroku vpřed,“ dodávají pozitivně naladění manželé.
Z vlastních zdrojů do pekárny investovali asi milion a půl korun a se stabilně rostoucími obraty, které se od otevření zdvojnásobily, předpokládají návratnost do dvou let.
Název pekárny Nippan je spojením slov Nippon (Japonsko) a pan (chléb/pečivo). A jak sama Chika říká, japonské pečivo není ničím složité a má nepřeberné množství obměn, které chtějí postupně přidávat.
Rozhodli se produkty nijak nepřizpůsobovat a zůstat u čistě japonského provedení.
„Japonské pečivo je typické svou měkkou a velmi nadýchanou až hedvábnou texturou, používají se jiné suroviny a těsto je velmi bohaté, plné mléka a vajec. I slané pečivo je mírně do sladka, to je specifické,“ popisují manželé.
Pečivo se stále častěji stává součástí japonské národní stravy. „V roce 2011 dokonce statistiky ukázaly, že japonské domácnosti poprvé v historii utratily více za pečivo než za rýži,“ vysvětlují.
Zásadní je kvalita surovin, ve které jsou nekompromisní. Většina z nich je českých, včetně mouky, která funguje jinak, a recepty proto museli uzpůsobit.
Z Japonska dováží červené fazole azuki na tradiční náplň do pečiva s názvem Anpan, sladkou rolku, kterou vynalezl majitel pekárny Kimuraya v Tokiu už v roce 1874.
Možná si říkáte, jak můžou fazole v pečivu fungovat, navíc ve sladké podobě. Anpan musíte zkusit, vymazat představu o českých fazolích, protože jen lehce nasládlou náplň není moc s čím srovnat. Většinou strávníky rozděluje na milovníky a ty, kteří ji úplně nemusí.
Další japonskou surovinou je matcha, kterou si tady můžete dát v tradičním nápoji, nebo třeba v Melon panu, další japonské klasice, nadýchaném sladkém bochánku se sušenkovým povrchem s krystalovým cukrem dodávajícím křupavost.
Suverénním bestsellerem je ale Shokupan, základní druh bílého chleba, který najdete v každé japonské pekárně. Vzhledem ho můžete přirovnat k toustovému chlebu, ale to je tak jediné, co s ním má trochu společného.
Peče se ve formě, která mu dodává perfektní tvar a texturu, kterou Japonci označují jako „mochi mochi“, což znamená něco jako měkká a mačkavá.
Jak říká Chika: „Kdo ho ochutnal, tak se pro něj vrací. Můžete si ho dát opečený jako toast, zapéct na způsob pizzy nebo z něj udělat perfektní francouzský toast nebo sendvič, je to neskutečně variabilní pečivo.“
V pekárně najdete i (nejen) mezi dětmi oblíbené medvídky plněné čokoládovým krémem, rozplývající se bochánky s krémem vanilkovým, dokonalé skořicové nebo matcha rolky či třeba slanou variantu s fazolkami edamame.
„Možnosti jsou nekonečné a je pořád prostor na inovace a rozšíření sortimentu. Je teď načase uvádět novinky, třeba speciální smažené japonské pečivo, které může být jak slané, tak sladké,“ nastiňuje Chika, která má radost, že počáteční lehká skepse opadla a rozrůstá se základna stálých zákazníků.
Ke korporátnímu životu už by se vracet nechtěla. „Pracuju šílené množství hodin, cítím se někdy provinile vůči dětem, ale věřím, že jim tímto dávám dobrý příklad, obzvlášť když vidí, jak mě tato práce baví a je to pro mě vlastně meditace,“ dodává s podporou manžela po boku.
Společně chtějí v malé pekárně organizovat i malé akce, představovat japonskou kulturu a rozšiřovat spolupráci s kavárnami a dalšími místy, abyste si jejich pečivo mohli dát i jinde. Mezitím se budete muset vydat na Barrandov a za tímto japonským unikátem si zajet, cesta určitě stojí za to.
