skip to main content

Brodit se krví a bahnem za pomstou. Seveřan vyvolává temného ducha jiné doby

Kdy jste naposledy viděli film, v němž ty největší hollywoodské hvězdy, které jindy obdivují masy na Netflixu, hrají konečně tak, jako kdyby vůbec nemusely držet dekorum, mohly si vyzkoušet úplné nové polohy a nikdo je nezastavoval, pokud by chtěly tak trochu… magořit?

V novém filmu Seveřan jednoho z nejlepších současných režisérů Roberta Eggerse hrají Alexander Skarsgård, Nicole Kidman, Ethan Hawke, Anya Taylor-Joy a Willem Dafoe, přičemž jeden nebo více z nich štěkají při iniciačních rituálech, rdousí protivníky vlastními zuby nebo hrozí uzurpátorům menstruační krví.

Hrají totiž postavy, které nejsou z naší doby, nemůžeme na ně uplatňovat naše měřítka hodnot a morálky a Eggers se ani nesnaží, aby se nám zalíbily.

Seveřan skutečně čpí tím, že se odehrává v 9. století kdesi na dalekém severu, kde se brutálně bojuje o moc.

„Pomstím tě, otče, zachráním tě, matko, zabiju tě, Fjölnire,“ opakuje si mladý princ Amleth, když prchá z království poté, co se jeho strýc Fjölnir násilně ujme vlády. O mnoho let později už s ošlehanou tváří a věčně opocenou muskulaturou Skarsgårda plení vesnice, na vytouženou pomstu vepsanou ve svém osudu ale nezapomíná.

O mnoho jiného v tomhle filmu nejde, dějově ohlodaná kostra ale ohlušujícím způsobem chřastí díky Eggersově vizualitě, která se potácí mezi jednozáběrovými válečnými zločiny jak z Revenanta a snovými vizemi, v nichž Björk v roli čarodějnice s vydloubanýma očima věští princi jeho budoucnost, která se postupně mění v horečnatou noční můru s lidskými oběťmi, hořícími stodolami a uřezanými koňskými hlavami.

Reklama

Seveřan, za jehož scénářem stojí i islandský spisovatel Sjón, skutečně působí, jako kdyby vzešel přímo z nějakých prastarých legend, které nikdo neobrušoval. I když stojí na přímo archetypálním, mnohokrát zpracovaném konfliktu, jímž se samozřejmě inspiroval i Shakespeare ve svém Hamletovi.

V některých ohlasech se píše, že nový Batman, a právě Seveřan s ohromujícím rozpočtem sedmdesát milionů dolarů, stvrzují, že i v mezích mainstreamového Hollywoodu lze zhmotnit nepoddajné, autorské vize, které jdou proti proudu.

S tím bych nesouhlasil, protože třeba zrovna Batman jde suverénně po všech trendech, ať už svojí srandovní „temnotou“, nebo antikapitalistickým poselstvím, Seveřan naopak třecí plochy naší současnosti nemá vůbec potřebu řešit.

Není to samozřejmě bez chyb, ale to je cena, již vlastně rádi zaplatíte, i když se zejména ve druhé polovině v sedačce ošíváte, protože Amleth před naplněním svého osudu tak trochu repetitivně přešlapuje, než aby běsnil, řval a trhal, čímž by dodal na zuřivosti i scénáři.

Atmosféra ve druhé polovině bohužel zkrátka nehoustne tak, jako třeba zrovna ve famózní Eggersově Čarodějnici, jež přitápěla pod kotlem až do úplného závěru.

V některých motivech Seveřan připomíná tvorbu studia A24, z něhož vzešla nejen Čarodějnice, ale i filmy jako Zelený rytíř nebo Slunovrat, v nichž také doslova padají hlavy poté, co je zmátly děsivé vidiny.

Do bájné Valhally se ale takhle nekompromisně letělo naposledy snad v Šíleném Maxovi.