Byla to vlastně náhoda, když před hudebním skladatelem Jiřím Trtíkem na pódiu Forbes konference Lepší Česko seděli William Lobkowicz s dcerou Ileanou. Nakonec to dávalo skvělý smysl.
Byl to totiž jejich předek Ferdinand Josef z Lobkowicz, který před více než dvěma sty lety patřil mezi nejvýznamnější podporovatele Ludwiga van Beethovena. Nebýt jeho podpory, nejspíš by svět nikdy neslyšel například Beethovenovu Pátou symfonii.
Právě mecenášství bylo jedním z témat, která šestatřicetiletý Jiří Trtík, nejúspěšnější žijící český skladatel operní hudby v zahraničí, na Lepším Česku otevřel. Dobře ho totiž zná ze Spojených států, kde studoval na Cleveland Institute of Music a kde příští měsíc v Los Angeles zažije americkou premiéru vlastní opery Kafkův dopis otci.
Mecenášství ve smyslu podpory konkrétního umělce tedy ze světa nezmizelo. V Česku sice spíš skomírá, ale v zámoří není podle Trtíka ničím neobvyklým. „Překvapilo mě, že to vlastně funguje úplně stejně, jako když člověk čte životopisy slavných umělců minulosti,“ poznamenal Trtík v Karlových Varech, kde se Lepší Česko pravidelně koná.
„Pořád je to postavené na důvěře v dnešní terminologii mezi ‚investorem‘ a tvůrcem. Pokud má investor dostatečně rád hudbu a věří tomu, že má smysl někoho podporovat, může se to mnohonásobně vrátit,“ pokračoval Trtík a znovu se vrátil k rodině Lobkowiczů, jejichž předci si u autorů klasické hudby objednávali díla, která patří k tomu nejznámějšímu, co koncertní sály rozeznívá i o několik století později.
Ani na našem území nebylo mecenášství v období Rakouska-Uherska nebo ještě během první republiky něco zcela výjimečného. Změna přišla až po druhé světové válce. Komunismus byl tím, co podporu umělců – obvykle úspěšnými podnikateli – vymýtilo. V USA mecenášství přežilo.
„V Americe stále existuje komunita podporovatelů hudby. Tamější orchestry i školy jsou financované zejména ze soukromého sektoru. Lidé tam jsou na to vlastně zvyklí a berou to jako úplně normální věc,“ popisuje Trtík.
Je tak vcelku běžné, když umělec vystupuje na soukromém koncertu pro svého mecenáše, který za takové vystoupení platí. „Jsou to hezké večery, kde hudba vyzní o to více. Má tam i velmi osobní kontakt s publikem. Taková setkání jsou strašně zajímavá a vzájemně inspirující. Určitě to je něco, co mně tady v Česku chybí,“ připouští skladatel, jenž ve své opeře propojil českou hudbu s dílem Franze Kafky. Právě taková kombinace je podle autora opery tím, co může v zámoří rezonovat.
Foto Jakub Zatloukal
Foto Jakub Zatloukal
Nijak přitom nevadí, že opera, na jejíž scénografii se podílel také Maxim Velčovský, se v Los Angeles bude hrát v češtině. Dokazuje to i fakt, že všechna tři naplánovaná představení jsou vyprodaná. „Celé to vychází z vize, že česká klasická hudba je love brand. Je to něco, co celý svět miluje a na co jsme pyšní,“ uvažuje Jiří Trtík.
A právě proto je podle něj potřeba v podpoře české klasické hudby dál pokračovat, protože její potenciál je obrovský. „Snažím se o to i s mým orchestrem kombinací tradice s inovativním zvukem. To je vlastně jádro mé opery,“ říká český hudební skladatel.
