Dům v Nádražní ulici 44, přímo naproti autobusovému nádraží Na Knížecí a také rostoucímu developerskému projektu Smíchov City, sloužil nejdřív jako konírna, dlouho v něm měl sklady Staropramen a nějakou dobu byl úplně prázdný. Od pátku je z něj nový bod na gastronomické mapě Prahy – kavárna a vinárna Double Tone.
Otevřel ji Tomáš Ashtar, majitel vyhlášeného espresso baru Cafe Tone jen o několik desítek metrů dál v Lidické ulici. „V Cafe Tone se zaměřujeme na výběrovou kávu. A přišlo nám, že co se týče kvalitního vína, není toho kolem Andělu moc. Smíchov, to je zatím hlavně pivo,“ popisuje Tomáš Ashtar, když procházíme obrovskými sklepními prostory domu s klenutými stropy. Zatímco přízemí patří výběrové kávě a vínu od těch nejlepších vinařů, podzemí zaplňují vysoké regály s vyskládanými knihami.
Double Tone totiž není jen kavárna s vínem, ale zároveň nová centrála digitální platformy Reknihy. Tu před dvěma lety založil mladý podnikatel Tadeáš Kula jako službu, která dává přečteným knihám druhý život a vrací je do oběhu. Reknihy si vybírají tituly, které jsou v dobrém stavu, mají hodnotu přes 150 korun a byly vydány v posledních dvaceti letech. Po jejich prodeji přes e-shop Reknih dostanou původní majitelé polovinu jejich ceny.
A kromě pobočky si do sklepních prostor Reknihy přestěhovaly i svůj hlavní sklad. Ten původní jim totiž začal být malý. Navíc v podniku funguje i výdejna Zásilkovny. „Takže budeme zase trochu jiní než obyčejná kavárna, která se v Praze otevírá každou chvíli. Přijde mi skvělá ta synergie. Myslím, že místa by se měla využívat multifunkčně. Člověk si přijde pro balík, dá si kafe nebo víno. To mě baví,“ vysvětluje Ashtar.
Spolupráce s Reknihami vznikla vlastně jednoduše. Tadeáš Kula a jeho kolegové rádi chodili do Ashtarova Cafe Tone na kávu. Slovo dalo slovo a z kavárny a online ekologického knihkupectví se stal společný projekt. „Nejlepší věci v životě vznikají náhodou,“ dodává k tomu kavárník, který už si plánuje, jak v úpravách prostor pokračovat. V plánu je třeba zahrádka na dvoře domu, bez využití je i další velká část sklepa.
„Chceme tady z toho udělat takový hezký spot. A vzhledem k budoucnosti tohohle místa to podle mě má smysl,“ plánuje. Část Smíchova od nádraží Na Knížecí směrem k vlakovému nádraží rozhodně čeká velký rozvoj. Zmiňovaný projekt Smíchov City se už stavějí a první domy by měly být hotové příští rok. Potenciálu Smíchova si všímají i další. Americký architekt a podnikatel Martin Barry například vedle autobusového nádraží otevřel v září novou pobočku streetfoodového konceptu Manifesto.
Tomáš Ashtar má syrské kořeny. On sám se v Česku narodil, jeho otec sem přicestoval za studiem. Polovina rodiny zůstala v Sýrii, ačkoli třeba podnikatelův strýc už do Česka musel i s rodinou uprchnout z válkou zpustošeného Aleppa.
Svoji první kavárnu Cafe Tone, která odebírá kávu především z liberecké pražírny Nordbeans, ale i dalších, otevřel Tomáš Ashtar na podzim roku 2019. Ve chvíli, kdy se mu podařilo na gastromapě Prahy usadit, ovšem přišla pandemie. A on, stejně jako kterýkoli jiný podnikatel, musel řešit situaci, se kterou nepočítal. „Když nás zavřeli, tak nám to vlastně ve výsledku pomohlo. Začali jsme totiž více přemýšlet o tom, co děláme. Začali jsme podrobněji řešit ekonomiku provozu a více se zamysleli nad tím, kde jinde hledat zdroje,“ popisuje.
V době výdejních okének vsadil třeba na prodej zrnkové kávy, což u zákazníků zafungovalo. „Víme, co prodáváme, dokážeme lidem říct, co můžou od jaké kávy očekávat. A to, že jim umíme poradit, je podle mě důležité a pomáhá nám to budovat si stálou klientelu,“ říká Ashtar. „Takže jsme lockdowny přežili se ctí, neměli jsme nějaké velké ztráty, že bychom si třeba museli půjčovat,“ dodává.
Právě stálá klientela je něco, co podle něj podnik musí mít, aby v silné konkurenci přežil. „Jsou to lidé, kteří žijí nebo pracují v okolí a chodí k nám na kávu pravidelně. Pokud tu stálou klientelu podnik nemá, má to strašně těžké,“ míní. A dodává, že zhruba sedmdesát procent jeho zákazníků se vrací pravidelně. Udržuje si je hlavně svým přístupem. A také snahou dělat kávu co nejlépe.
Podobnou filozofii chce razit i v novém gastronomickém podniku Double Tone. Pomáhat mu v tom mají kolegové, kteří se rekrutovali ze sítě restaurací Ambiente. O vína, včetně aktuálně oblíbených naturálních vín, se bude starat someliér Martin Ševčík, který přešel z Brasileira U Zelené žáby. A na kávovém menu se podílí šéfbarista Ambiente Ondřej Štökl.
„Hledáme ten nejlepší poměr cena/výkon. Máme tady základní čtvrtinkovou karafu vína za 89 korun, takže vlastně levné víno, ale je od rakouského vinaře, kterého známe a za kterým si stojíme. Ale máme tu i jedno z nejlepších vín na světě, Barolo z Piemontu, tam stojí decka nějakých 360 korun,“ dává příklad Ashtar.
I on sám se ke kávě a gastru dostal přes síť podniků Tomáše Karpíška. Nejprve se ale živil hudbou. „Hrál jsem v kapelách, ale po nějakých dvou letech hraní jsem zjistil, že mám šílený životní styl. Žil jsem jenom o víkendech a přes týden nic nedělal, vstával ve dvanáct. Nebylo to dobré,“ vypráví. Životní styl tedy změnil a práci si našel právě v Ambiente, které zrovna hledalo barmany. Tam se dostal k lidem, kteří na něj zapůsobili nadšením pro svůj obor. A začal se od nich sám učit. Nejprve o víně a pak se nadchl především pro kávu.
„Začal jsem se v tom vzdělávat, obcházel jsem kavárny, učil se všechny procesy,“ říká. A i na něm je nadšení pro obor znát. Ať už mluví o odrůdách kávy, situaci na trhu, nebo špičkových kávovarech či mlýncích. Jelikož v Ambiente nechtěl zůstat napořád, dal s rodinou dohromady peníze a začal hledat místo, kde by se do podnikání pustil sám.
Nakonec našel malý prostor v Lidické ulici, kde otevřel espresso bar Cafe Tone s ambicí dostat na Smíchov tu nejlepší kávu. „Rozšiřovat se tam už ale nemůžeme. Vždycky to bude hlavně místo, kde si lidé dávají špičkové, ale rychlé kafe,“ vysvětluje důvody, proč se začal poohlížet po další, prostornější provozovně, z čehož vzešel Double Tone.
V oživování gastroscény hodlá Tomáš Ashtar pokračovat. A jednou prý možná Pražanům představí i pravý syrský kebab. To byl ostatně jeho první podnikatelský záměr, ještě než se rozhodl pro espresso bar. „To, co se v Česku považuje za kebab, není kebab. Ten správný je na špízu a dřevěném uhlí. Je to stejné jako s tou výběrovou kávou. Když ho uděláte pořádně, ten rozdíl je znát,“ shrnuje.
