Světové ekonomické fórum zveřejnilo v květnu globální studii Future of Jobs Report, podle které se v následujících pěti letech obmění třiadvacet procent pracovních pozic. Trh práce ovlivní hlavně digitalizace, ale také klimatické změny nebo pomalejší ekonomický růst.
„V Česku bude dominujícím faktorem demografická změna,“ říká k výhledu do roku 2027 Tomáš Ervín Dombrovský, analytik ze společnosti LMC, která provozuje největší tuzemské pracovní portály Jobs.cz a Práce.cz.
Dombrovský také přikyvuje tvrzení Světového ekonomického fóra, že vlivem digitalizace klesne poptávka například po administrativních pracovnících. V jiných odvětvích ale naopak zájem o zaměstnance stoupne, hlad bude například po vývojářích.
„Navzdory populárním tvrzením, že vývojáři nebudou potřeba kvůli umělé inteligenci. Není to pravda,“ zdůrazňuje expert na pracovní trh, který působí i v poradenském týmu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Lidé podle něj budou masivně chybět také v sociálních službách, řemeslných nebo inženýrských profesích.
Jak bude vypadat trh práce v Česku za pět let?
Pět let je střednědobý horizont. V Česku bude dominujícím faktorem demografická změna, protože na pracovní trh teď přicházejí populačně velmi slabé ročníky. Mezi lety 1995 až 2010 se výrazně snížila porodnost, rodilo se mezi osmdesáti až pětadevadesáti tisíci dětmi za rok.
Na trh práce se teď tedy dostávají poloviční počty absolventů oproti silným ročníkům, které se nyní nacházejí ve středním věku. Jak se ale postupně tito lidé budou blížit předdůchodovému věku, tlak na zaměstnavatele poroste. Ještě více nebude kde brát.
Co dalšího ovlivní podobu pracovního trhu v roce 2027?
Že česká práce se s ohledem na to, jaká je u nás produktivita na hlavu, extrémně vyplácí zaměstnavatelům i investorům. Jsme velmi levní vzhledem k tomu, kolik toho vyprodukujeme. Tento faktor tlačí spíš na dlouhodobý strukturální nedostatek lidí na trhu.
V HDP na obyvatele v paritě kupní síly jsme už poměrně výrazně předehnali Řecko, Portugalsko, nedávno také Španělsko a jsme na srovnatelné úrovni s Itálií, potažmo Jižní Korejí a Japonskem, ovšem při polovičních až třetinových mzdových nákladech včetně zdanění práce, které je u nás poměrně vysoké.
Dá se tedy říct, že Češi za svou práci nejsou zaplaceni adekvátně?
Ano. Plus na ně, ale i na obyvatele v dalších státech na východ, severovýchod od nás, třeba v Pobaltí, výrazně víc dopadá inflace než na vyspělé evropské trhy, jako jsou Francie, Německo, Dánsko. To vede k tomu, že jakékoliv drobné nebo i větší hospodářské výkyvy většinou nejvíc odskáčou zaměstnanci a domácnosti na snížené kupní síle.
Klesají reálné mzdy, u nás je jejich propad víceméně o desetinu za poslední rok a půl bezprecedentní. Cena práce v Česku není příliš adekvátní produktivitě, což dlouhodobě výrazně posiluje ochotu zaměstnavatelů a investorů dále nabírat.
Krásně je to vidět v krizích, tedy i teď. V zemích jižní Evropy se napřed vždycky propouští, potažmo nenabírá v takové míře. Nezaměstnanost tam prostě vystřelí, utlumí se nábor, protože práce je v těchto státech zaplacena adekvátně, tedy je výrazně dražší než u nás. Naopak v tuzemsku se ani při recesi tolik nepropouští.
Rekordní nezaměstnanost u nás vrcholila v lednu 2014 a nacházela se kolem deseti procent. Třeba ve Francii ale taková nezaměstnanost znamená, že se zemi pořád daří, v Itálii pak velmi daří.
Jakými cestami může Česko předejít citelnému nedostatku pracovní síly?
V tuto chvíli máme sto až sto padesát tisíc neobsazených pozic. Během následující dekády nám řádově bude chybět dalších tři sta až pět set tisíc lidí.
Jednou z cest je tedy snaha udržet lidi ve vyšším produktivním věku co nejdéle na pracovním trhu. Jinak se problém ještě prohloubí. Když se nám bude dařit rozšiřovat částečné úvazky, které budou moci využívat právě třeba lidé s nárokem na důchod, náraz bude měkčí. Převis poptávky v poměru k lidem dostupným na trhu práce ale zůstane.
Když se řekne pracující senior, tak to opravdu není padesátník, byť u nás už i padesátníci narážejí na pracovním trhu na předsudky a diskriminaci. Najít adekvátní práci za dobrých podmínek je pro ně v tomto věku opravdu náročné, a tak řada z nich zvolí třeba předčasný důchod. Diskriminace musí jít úplně pryč, protože se bez lidí ve vyšším produktivním věku neobejdeme.
Je to tedy otázka rozostřování hranice odchodu do důchodu, nabízení flexibilních úvazků. A netýká se to jen seniorů, ale třeba i rodičů s malými dětmi, typicky žen.
Jaké jsou další cesty?
Pravděpodobně se nám pozmění struktura obsazovaných míst. Méně žádané mohou být rutinní pozice například v administrativě, dále nízkokvalifikované profese ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictví, zemědělství. Jinde ale poptávka naopak zesílí.
A my musíme být schopni dostávat lidi, kteří se nám uvolní z některých méně žádaných pozic, na ty žádané. Bavíme se tedy o změně kvalifikace, potažmo doplňování a zvyšování kvalifikace.
Dalšími cestami jsou automatizace a digitalizace, do kterých už nyní firmy silně investují, protože prostě nejsou lidé a některé činnosti za daných pracovních podmínek už většina lidí ani dělat nechce.
V posledních dvaceti, pětadvaceti letech je to velmi vidět například ve zpracovatelském průmyslu, kde počet zaměstnanců v přepočtu na plné úvazky zůstává víceméně stejný, ale produktivita výrazně vzrostla právě díky automatizaci a digitalizaci. Tento trend budeme výrazně častěji vídat i v dalších odvětvích.
Posledním bodem je, že se musíme ještě více otevřít lidem z třetích zemích a podporovat cílenou migraci, zejména u profesí, které nám už teď extrémně scházejí.
Jsou ale firmy ochotné investovat do rozvoje pracovníků, nebo stále preferují přijmout „hotového“ člověka, který už bude všechno umět?
Je paradox, že si firmy navzdory dlouhodobému nedostatku zaměstnanců spíš přetahují zaměstnance mezi sebou, místo aby se více otevřely nováčkům v oboru. To přetahování je navíc dost nákladné, firmy se předhánějí v lepší finanční nabídce, benefitech, celkově pracovních podmínkách. Bez nováčků si ale stejně nepomohou.
Krásně to vidíme i na pracovních portálech. Dlouhodobě chybí například vývojáři, a když firma hledá seniorní kandidáty, na jeden inzerát přijde v průměru šest reakcí. Jakmile se firmy ale otevřou i juniorům a poptávají absolventy, reakcí přijde místo šesti osm.
Vzdělávání při práci a pro nějaké další uplatnění tu dneska nabízí celá škála institucí včetně neziskových organizací typu Czechitas nebo například e-shop rekvalifikací z dílny ministerstva práce a sociálních věcí, lze využít také evropské fondy.
Zároveň platí, že devadesát procent tuzemských společností nabízí firemní vzdělávání, i když ho směřuje primárně k lidem, které už zaměstnává. Pomalu ale vynakládají prostředky i do přípravy kandidátů.
Poslední díl skládačky, kde to ale dneska extrémně skřípe, je neochota nabízet juniorní pozice, potažmo praxe a stáže i čerstvým absolventům, kteří se přeučili na nový obor ve středním a vyšším věku. Firmy se musí otevřít i lidem, kteří patnáct dvacet let působili v jiném odvětví, teď naskakují do jiné kariéry, do přeučení investovali peníze i čas a jediné, co jim chybí, je možnost začít na nějaké juniorní pozici ve firmě.
Po jakých pozicích v následujících letech nejvíce vzroste poptávka?
Když se díváme na dlouhodobé změny od roku 2000 až do teď a na výhled do budoucna, jde hlavně o dva segmenty. Jednak o digitální činnosti, a to navzdory populárním tvrzením, že vývojáři nebudou potřeba kvůli umělé inteligenci.
Není to pravda, digitalizace dostane ještě silnější impuls právě díky technologiím s využitím strojového učení. Digitalizuje se úplně všude a je potřeba dělat věci efektivně, na dálku, online napříč všemi segmenty – od bankovnictví po automotive.
V oblasti digitalizace budou pravděpodobně dál vznikat nové specializace, které dnes ještě neumíme přesně ohraničit a které se formálně ani neučí na školách. Jde o pozice, na které se lidé budou vzdělávat později, v praxi.
Máte nějaké další příklady?
Vedle digitálních pozic budou druhou obrovskou oblastí zdravotnictví a sociální služby. Jde o oblast, ve které chybějí lidé u nás i jinde ve střední a východní Evropě a která je také velmi podfinancovaná.
Zejména u sociálních služeb přitom poptávka po pracovní síle poroste ruku v ruce se stárnutím populace. Už za posledních asi dvacet let počet zaměstnanců v sociálních službách a ve zdravotnictví narostl zhruba o čtyřicet až padesát procent a poroste dále.
Zároveň jde o typy činnosti, které se zatím nedají snadno automatizovat ani digitalizovat. V sociálních službách je většinou potřeba osobní asistence, péče.
Kvůli nízkým mzdám ale zatím nejde o odvětví, do kterého by se lidé hrnuli…
Sociální služby jsou extrémně podfinancované. Jenom některé typy služeb zažily v posledních letech růst, třeba alzheimer centra. Ostatní typy zajištění péče o stárnoucí obyvatele jsou ale stále popelkou, a dokud se podmínky výrazně nezlepší, lidé tam nebudou ochotni jít pracovat.
Ochotu ale vidíme u obyvatel z třetích zemí, nyní včetně ukrajinských uprchlíků. Bude v našem nejlepším zájmu, když se nám tady některé uprchlíky podaří udržet. Můžeme spojit užitečné s příjemným.
Pro uprchlíky bude užitečné, když tu budou moci zůstat, protože i kdyby válka skončila teď, obnova země potrvá relativně dlouho. A pro nás bude příjemné, že díky nim pomůžeme zalepit díru na pracovním trhu.
Jenom pracovní migrace nás ale nespasí. V celé Evropě probíhá extrémně silný konkurenční boj o lidi, kteří do Evropy přicházejí a třeba Německo má oproti nám obrovskou výhodu – z pohledu výše mezd, zázemí i infrastruktury.
A také svou otevřeností, protože Německo není tak xenofobní země jako my. Viděli jsme to při migrační krizi v roce 2015, kdy jsme se narozdíl od Německa migrantům neotevřeli. Případ ukrajinských uprchlíků to teď naštěstí není.
O jaké další pracovníky bude zájem?
Obecně platí, že kvůli strukturálnímu převisu poptávky nad nabídkou chybí zejména specializované pozice náročné na znalosti, typicky s technickým vzděláním. Nejde ale jen o IT, ale i inženýrské profese, kde byly velmi silné ročníky narozené v šedesátých a sedmdesátých letech. Dále jde o některé specializace v obchodu, marketingu či podnikových financích.
Druhá skupina profesí, které extrémně silně chybějí, ale nejsou příliš atraktivní pro mladé lidi, jsou učňové v řemeslných profesích. Kvalita vzdělávání pokulhává a prestiž je nízká. V řadách řemeslníků s učňovským vzděláním nám budou v horizontu deseti let chybět minimálně desítky tisíc lidí.
A na jaké pozice už naopak lidé nebudou potřeba?
Může jít o administrativní pozice, účetnictví, zajištění právních služeb. Lidé z těchto odvětví se ale budou moci uplatnit jinde, obzvláště pokud do nich firmy budou investovat.
Pořád říkám, že pro zaměstnavatele je výhodnější využít uvolněnou lidskou kapacitu ve firmě než tyhle lidi propouštět a složitě nabírat na těžko obsaditelné pozice nové pracovníky. Je jich nedostatek a ve výsledku stejně naberou lidi, kteří nebudou splňovat sto procent kritérií. Z pohledu společností je moudřejší pracovat s firemním vzděláváním a postupným kariérním rozvojem.
Když ještě zůstaneme u těch konkrétních pozic, co třeba řidiči nákladních aut, taxi a rozvážkových služeb? Nenahradí je autonomní vozy? Byť tam vyvstává řada legislativních otázek…
V adopci technologií a jejich konkrétního dopadu na danou práci je tolik proměnných, že je hrozně těžké to odhadovat. Už před pěti lety jsme si říkali, že autonomní řízení může zažít prudký rozmach a ukázalo se, že je to spíš pozvolnější trend. I když se systémy rychle vyvíjejí, tak věci s tím související jako legislativa jsou mnohem komplexnější, než jsme si na počátku vzniku této technologie představovali.
Je to tedy těžké odhadovat, byť je možné, že v některých činnostech může dojít ke skokovému úbytku potřeby nových lidí a jinde naopak k boomu.
Česko, potažmo Evropa nebo Spojené státy se ale s těmito změnami dokážou vyrovnat. Ukázkou toho byla i pandemie koronaviru. V Česku během roku 2020 v důsledku dopadů pandemie změnilo práci bezmála deset procent zaměstnanců, z toho polovina šla do jiných odvětví – odešla z gastronomie nebo třeba kultury do činností, které nezamrzly. Koronavirus nám ukázal, že tyto změny zvládneme a že když není zbytí, dokážou to lidé i firmy.
A lidé z gastronomie si teď stěžují, že jim pracovní síla chybí ještě více než před pandemií…
Zaměstnavatelé si sice stěžují, ale nabízejí pořád relativně špatné podmínky. Lidé zjistili, že jinde mají lepší podmínky i perspektivu. Konkurenční soutěž na trhu neprobíhá jen mezi jednotlivými zaměstnavateli, ale mezi celými segmenty.
