Dost stesku nad tím, jak naše země stagnuje a nevzkvétá, ale také přehršel pozitivní energie a inspirativních myšlenek, jak vlast posunout a udělat z ní přívětivější místo pro život. To byl další ročník účastníky nabité Forbes konference Lepší Česko, díky níž se do Karlových Varů sjela byznysová, politická a intelektuální elita.
Záměrem akce, která se již podruhé odehrála v rekonstruovaných prostorách Císařských lázní (letos za přítomnosti bezmála sedmi stovek hostů), je formulovat vizi pro lepší Česko i jeho budoucnost. A že to není ambice úplně lichá, ukazuje i celospolečenská nálada.
Hned 86 procent lidí, které pro příležitost konference oslovila během druhé poloviny září výzkumná agentura IPSOS, se domnívá, že naše republika by na tom mohla být lépe. A to navzdory druhému – pozitivnějšímu – zjištění, že 66 procent dotázaných se v zemi cítí šťastně.
Způsobů, jak lepšího Česka dosáhnout, může být nespočet. Konkrétních návrhů během konference padaly desítky. Často však myšlenky řečníků, mezi nimiž se objevili například podnikatelé Marek Dospiva, Radim Passer, Tomáš Čupr nebo investorka Simona Kijonková, směřovaly k základnímu předpokladu – pakliže chceme něco změnit, měli bychom přiložit ruku k dílu.
„Každý má názor na sport a politiku, každý ‚myslí‘ a každý si myslí, že má pravdu. Každý ale musíme se změnou začít sám u sebe a nebrblat,“ pronesla na úvod konference ve svém rodném městě Simona Kijonková, která se zejména díky své píli vypracovala z nuzných poměrů k vybudování a následnému prodeji firmy za několik miliard korun.
Svými slovy tak nepřímo navázala na předřečníka Radima Svobodu, nejvýše postaveného Čecha ve světovém marketingu, který se zamýšlel nad tím, jak Česko vnímá svět (nijak zvlášť přívětivě) a jak bychom to mohli změnit.
Podotkl, že zatímco Tchaj-wan je ve světě synonymem pro čipy, Jižní Korea pro spotřební elektroniku a Německo proslulo svou precizností, cizinci z řad jeho klientů mají naši republiku spojenou se třemi asociacemi – Praha, pivo, porno.
„Dvacet let se ptám, co má Česko lidem na světě o sobě říct, a já – jako markeťák a člověk, co má pomáhat firmám a lidem růst – to nevím,“ povzdychl si. „Pojďme Česku pomoci růst tím, že se budeme méně profilovat jako ti, kteří si něco myslí, a více jako ti, co něco vědí. Pojďme otevřít oči, být zvědaví, sledovat ostatní, chodit na výzkumy, ne na pivo, a sledovat trh, ne porno.“
Není to ale pouze o jednotlivých občanech, ale také o státních institucích, jak připomněl jeden z klíčových mužů české ekonomiky, guvernér České národní banky Aleš Michl.
„Hned na začátku našeho mandátu jsme propustili pět procent lidí a už je nenajmeme, ta místa nikdy nevzniknou znovu. Každá instituce by měla udělat totéž,“ pronesl.
„Všechny ušetřené peníze jsme dali zpět do platů. Je to výborná soutěž, lidé si začnou vážit práce, proč takto trh práce nerozpohybovat?“ dodal šestačtyřicetiletý ekonom, který zároveň zmínil, co by své vlasti během svého mandátu chtěl nabídnout sám: nízkou inflaci, finanční stabilitu, návrat ziskovosti centrální banky a její reputace.
Zásadní pomoc mohou poskytnout (a rády poskytnou) také firmy. Zajisté by se však hodilo, kdyby velkých byznysových hráčů se schopností inovovat a chutí prorazit na mezinárodním poli bylo více, jak během svého vystoupení, které hltal přeplněný sál, poznamenal další ze zástupců Forbes žebříčku nejbohatších Čechů, zakladatel online supermarketu Rohlik.cz Tomáš Čupr.
„To, že nejhodnotnějším českým jednorožcem je potravinářská firma, je docela smutné. Produkujeme fantastické talenty na technických školách, ale musíme je začít učit podnikat,“ zmínil.
Aby se situace obrátila pozitivním směrem, měly by se podle jeho mínění změnit především tři věci:
- 1. Percepce podnikání. „Pořád žijeme v zemi, kde nejúspěšnější podnikatelé těží z temné minulosti státu, a tenhle obraz o nich ve společnosti přetrvává. Přitom nastoupila nová generace, která buduje globální firmy a stojí za obdiv a následování.“
- 2. Vzdělávání. „Dostat za hranicemi Prahy špičkové vzdělání, které produkuje špičkové lidi s globální ambicí, představuje velký problém.“
- 3. Kapitál, který miluje riziko. „Strašně málo lidí v Česku se strukturovaně věnuje venture kapitálu, kvůli čemuž nevzniká ekosystém, který posiluje podnikatelskou ambici.“
Chuť „něco vytvářet“ měl od mládí i Jakub Havrlant. Uměleckého nadání ale podle svých slov příliš nepobral, a tak si zakladatel investiční skupiny Rockaway Capital, pod niž spadají třeba podíly v miliardových firmách jako právě Rohlik.cz, Productboard či balkánská Gjirafa.com nebo v minulosti Mall, vybíjí kreativitu v byznysu.
Přitom prý neusiluje pouze o vlastní prospěch, ale i o to, aby značka Česko měla renomé za hranicemi, protože jen tak se mohou posouvat rovněž ostatní. Z toho důvodu hojně podporuje kulturu, když postupně vstoupil do karlovarského filmového festivalu, Colours of Ostrava a Designbloku, aby alespoň částečně vrátil společnosti, co mu umožnila.
„Narodit se v současné době v České republice je obrovská výhra v loterii. Je to náskok oproti většině lidí na planetě a my si to ani neuvědomujeme,“ uvedl na úchvatné červené stagi od architekta Petra Hájka.
To miliardář a developer Radim Passer vidí lepší Česko budoucnosti jako zemi, v níž žije patnáct milionů obyvatel a která má jasnou a prorůstovou vizi na další čtvrtstoletí. Jinak prý v rámci Evropy nadále zůstaneme druhořadým národem, jeho slovy „nejzoufalejšími ze všech zoufalých“. Připomněl také, že prosperita republiky závisí na soukromém sektoru. „Jen díky němu republika nezkrachovala,“ řekl.
Inspirativními ideami k rozvoji podnikatelé oplývali. Stejně často ale mluvili o tom, na co uskutečnění jejich plánů naráží. Jako jednu z hlavních příčin uváděli neefektivitu a neochotu státní správy, do jejíhož fungování se na pódiu pustila i ekonomka Jana Matesová.
„I když přijdou politici, kteří mají spoustu ambicí, úředníci jim už během prvních dnů dokážou ukázat, co vše nejde nebo že to takto stačí, když se to tak dělalo vždycky,“ přiblížila žena, která několik let zastupovala Českou republiku ve Světové bance.
„Služební zákon, mimo jiné napsaný a připomínkovaný úředníky, je napsaný tak, aby úředník pod služebním zákonem byl přivěšen pod státním rozpočtem až do penze, s výjimkou dvou podmínek – pokud sám neodejde nebo pokud se nedopustí trestného činu. Když bude špatně pracovat, maximálně se mu zredukuje plat a časem si ho najde jiný úřad. Tohle vede úředníky k tomu, že jsou enormně averzní vůči riziku a nedopustí změnu,“ rozvedla téma Jana Matesová.
„Že podle úředníků často něco nejde, je pravda. Ale s veškerým respektem vůči nim, protože v drtivé většině znají danou profesi do detailu více než politici, nemůžeme se jejich postoji nechat řídit. My musíme určovat směr, jít si za ním, a ne se nechat dotlačit do rohu, protože je to pohodlnější,“ navázal na Matesovou místopředseda Sněmovny a stínový premiér Karel Havlíček.
Ve své řeči rovněž připustil, že je obrovský problém, pokud stát jako celek ztratí důvěru občanů. Zároveň zdůraznil, že restart země nezajistí šmahem žádná vláda bez ohledu na politickou příslušnost, ale byznys, přesněji zaměstnavatelé a jejich zaměstnanci.
„To jsou ti, kteří dokážou vytvořit určitou hodnotu, kteří jsou úspěšní a kteří budou platit daně a zaměstnávat. Stát by jim ale měl vytvořit motivační a stabilní prostředí,“ dodal Havlíček
Názornou ukázkou, kde tohle velmi dobře funguje, může být jižní Morava, nastínil Jan Grolich. Hejtman Jihomoravského kraje v humorné a odlehčené diskusi uvedl, že jím vedený region by mohl být pro Česko vzorem, neboť v něm během posledních let vznikl unikátní ekosystém, v jehož rámci firmy úzce spolupracují s univerzitami, krajem i městem Brno, aby společně neustále přinášely nové inovativní projekty.
„Momentálně v Jihomoravském inovačním centru uvažujeme o vytvoření prvního investičního fondu, kde by se všechny tyhle subjekty spokojily se soukromými investory, aby to dobře fungovalo a nešlo o zkostnatělý projekt.“
Vše podstatné z konference Lepší Česko můžete v následujících dnech nadále sledovat nejen na Forbes.cz, ale také na našich sociálních sítích. Záznam celé konference si můžete pustit zde.
Co dalšího zaznělo na Lepším Česku 2024?