Máme se dobře. Jistě, délku loni postavených dálnic byste překonali několika solidně trefenými golfovými odpaly, školství je mírně řečeno zaseknuté a naše závislost na ekonomice Německa asi přesahuje zdravou míru.
Po 30 letech od sametové revoluce přesto můžeme hrdě prohlásit, že se nám daří.
Aktuální Legatum Prosperity Index, který na základě mnoha faktorů každoročně sestavuje žebříček zemí, řadí Českou republiku na 27. místo – tedy před Itálii, Polsko či Jižní Koreu. Podle Global Peace Indexu jsme desátou nejbezpečnější zemí světa, a agentura Moody’s nám dokonce před pár dny vylepšila rating na Aa3, čímž jsme se dostali na úroveň Belgie.
Jen málo z nás se dokáže pochválit, nemáme to prostě v povaze. A nejspíš nikdo to ve veřejném prostoru neumí tak jako čtvrtý nejbohatší Čech a ministerský předseda Andrej Babiš. Ten zvládl odříkat všechny úspěchy naší země od roku 1989, s odkazem na „staré struktury“ zmínit, co se nepovedlo, a ke konci proslovu pochválit především sebe sama.
Stalo se tak na keynote u příležitosti akce Thirty Years of Growth, kterou do Prahy přivezly britské Financial Times a rakouská Erste. Babiš dostal třicetiminutový prostor na projev, který zahájil slibně. Zdůraznil, že je Česká republika aktivním členem Evropské unie a Severoatlantické aliance a z hlediska životní úrovně se snaží dohnat západní sousedy. Během 90. let se udělalo mnoho chyb, privatizace byla divoká a chyběly nám plány. Nemáme dálnici do Vídně ani vysokorychlostní vlaky. Potud fér konstatování.
Jenže po zářezech a přešlapech to přišlo. Andrej Babiš ukázal, že mu je ukradené, jestli promlouvá ke svým voličům, k poslancům, nebo k účastníkům konference pořádané seriózním mediálním domem. Zkrátka dostal piedestal, a tak se ho chopil, jak nejlépe umí. Neodpustil si pochválit sebe a svou vládu za zdravý státní rozpočet, navyšování důchodů a pumpování peněz do ekonomiky. Nezapomněl si postěžovat na koalici, v níž dobrovolně setrvává, a nevynechal ani, jak velkou protikorupční silou je jeho strana ANO.
Jak vidí budoucnost? Česko se má stát inovačním hubem Evropy: „Od roku 1918 do roku 1938 jsme byli jednou z desítky nejprůmyslovějších zemí na světě a přesně tam se nyní vracíme,“ prohlásil premiér. Neopomenul zmínit, že máme chytré hlavy v oblasti umělé inteligence a že zde vyrostl Avast.
Velmi brzy prý vláda představí detailní podobu Národního investičního plánu (dálnici do Vídně prosvištíte v roce 2024) a spustí se Národní investiční fond. Všechno bude, o tom žádná.
„I guess I have to go,“ pronesl Babiš téměř provinile, když si někde mezi první republikou a současným patriotismem uvědomil, že půlhodinový blok vypršel. Poslední sekundy přesto využil k tomu, aby vytáhl a rozložil A3 s českou vlajkou a hrdě ji ukázal směrem do sálu. „Tohle bychom měli mít všude!“
Premiérův teatrální závěr už distingované osazenstvo nevydrželo a sálem se ozval upřímný smích.
Andrej Babiš demonstruje svůj patriotismus na konferenci Thirty Years of Growth.
Po následné panelové diskusi, kde CEO Erste pronesl sympaticky znějící větu, že mezi „naším regionem a východní Evropou je enormní rozdíl“, a Ondřej Vlček z Avastu upozornil, jak nesmírně komplikované je do Česka dostat zahraniční bystré mozky, nastal čas oběda. Nenápadně i nápadně jsem poslouchal konverzace bankéřů, konzultantů, manažerů i majitelů firem. Řeč se často stočila směrem k úvodní keynote a z ohlasů bylo zřejmé, že pokud by v prostorách impozantní Pražské křižovatky udělal Kantar předvolební průzkum, ani v nejmenším by nekopíroval výzkumy celonárodní.
„Škoda že není alternativa,“ posteskl si nad Caesar salátem člen představenstva velké banky a majitel nejmenovaného velkého podniku mu přikyvoval. „Měl by to být někdo komunismem nezasažený. Z mladé generace, která viděla kus světa a ví, že chce patřit na Západ. Nikoho takového tu ale zatím nevidím,“ dodal.
Není pochyb, že naše politická reprezentace potřebuje skutečně svěžího a hlasitého reprezentanta, jehož věk nezačíná číslicí 4 a vyšší. Někoho se schopností jednoduše formulovat složité věci, jakou disponují Jiří Hlavenka nebo Martin Jaroš. Se zdravým sebevědomím Ondřeje Kanii a vizionářským přístupem, tolik vlastním borcům z Productboardu nebo Mewsu. Až takového člověka najdeme, budeme moci upřímně říct, že naše generace alternativu nabídla. Do té doby nám nezbývá než sledovat gesta Andreje Babiše.
