Sice neumí měnit vodu ve víno, ale ono je pro dnešní dobu snad ještě podstatnější to, když ze vzduchu vyrobíte vodu. A to je přesně jejich expertiza: český vynález S.A.W.E.R. zaujal na letošním Expu natolik, že získal ocenění pro nejlepší inovaci výstavy. „Chceme technologii šířit do celého světa. Snad se nám takový sen podaří nejen snít, ale i žít,“ přeje si Jakub Dytrich z ČVUT.
Původně to byl úkol ušitý na míru přímo pro tuto akci. Ambiciózní, možná až příliš. Generální komisař pro českou účast na Expu Jiří František Potužník přišel s myšlenkou výroby vody ze vzduchu, která by do Dubaje pasovala.
A ta se pak upravovala a upravovala. „Myšlenka zůstala, ale způsob výroby vody jsme udělali tak, aby to nebylo sci-fi, ale aby naopak vycházel z technologií, které tu máme dostupné po dekády a víme, jak fungují,“ líčí Dytrich, tajemník Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT.
„Zároveň kolega Tomáš Matuška prohlásil, že dělat zařízení pro výrobu vody ze vzduchu pro Dubaj, kde je vysoká vzdušná vlhkost, je srabárna, navíc už jsou tyto technologie běžně komerčně dostupné. Rozhodli jsme se proto, že vyvineme rovnou zařízení pro nejsušší místa na Zemi, kde klasické technologie kondenzující vodu prostým vychlazováním vzduchu fungovat moc nebudou,“ dodává.
A českým inovátorům se to povedlo. S.A.W.E.R., který je zkratkou pro Solar Air Water Earth Resource, dokáže ze vzduchu nejen získat vodu, ale také ji přeměnit na pitnou či vhodnou pro pěstování rostlin. A díky tomu, že ho může pohánět solární energie, zvládne to i uprostřed země nikoho, kde není žádná infrastruktura, elektřina ani cesty.
Kromě ČVUT na zařízení pracuje rovněž Botanický ústav Akademie věd a jeho praktickým výstupem je mimo S.A.W.E.R. i zmenšená verze MAGDA, tedy Mobile Autonomous Water Generator from Desert Air na snímku níže.
To je ve zkratce jakási „ždímačka vzduchu“ přibližně o velikosti ledničky, která by i v poušti měla umět vyrobit až litr a půl vody za hodinu. Ve stejném prostředí zvládne blahodárnou tekutinu vyrobit i S.A.W.E.R., ten by měl být ale používán na větší objemy vody, třeba při pěstování rostlin ve sklenících.
„Ambice máme ty nejvyšší. Chtěli bychom, aby náš systém pomohl lidem žít i v oblastech, kde to v minulosti bylo možné bez omezení, ale kde to už dnes i kvůli globální změně klimatu a lidské činnosti možné není, nebo jen s potížemi,“ říká Dytrich. „Vidět široké nasazení technologie a možnost získat čistou, pitnou vodu, a tudíž život pro místa, kde lidé vodu nemají v potřebném množství nebo ji mají jen nekvalitní, to je sen, který stojí za vše.“
Převedeno do řeči peněz zatím podle něj stál vývoj desítky milionů korun. Vědci totiž rozeběhli ambiciózní závod.
„Ocenění na Expu za nejlepší inovaci spustilo velký zájem od lidí z celého světa, který stále ještě neskončil. Stále jsme kontaktováni od těch, kteří by chtěli S.A.W.E.R. mít nebo prodávat a ptají se, za kolik a kdy jim ho dodáme,“ líčí Dytrich. „Jsou pak mrzutí, když jim odpovíme, že na to je ale ještě brzy, že nejdříve musíme najít výrobce, který systém bude vyrábět, dodávat a servisovat po celém světě. Na to už jsme na ČVUT krátcí.“
Proto od úspěchu v Dubaji probíhají kontinuální jednání s investory. Odstartovala tak důležitá fáze, kdy se věda a svět skvělých univerzitních nápadů, navíc rozpracovaných do prototypu, potkává s byznysem.
„Nemáme tušení, kolik bude stát zavedení do výroby a nastavení dodavatelsko-odběratelských a servisních vztahů,“ říká férově Dytrich. „Tuto otázku musí zodpovědět budoucí investor a musí ji správně zodpovědět hlavně sám sobě. Jen tehdy, když na tom i investor vydělá, bude mít zájem technologii šířit do celého světa. A to je náš hlavní cíl.“
Vše je však na dobré cestě. O licenci na výrobu a prodej S.A.W.E.R. má aktuálně zájem hned několik zájemců.
„Intenzivně s nimi jednáme o tom, za jakých podmínek licenci prodáme. Zároveň se nám hlásí i investoři, fyzické i právnické osoby, kteří by s námi chtěli vytvořit společnost, do níž my vložíme know-how z technologie a oni peníze a know-how z komerční sféry,“ přibližuje Dytrich.
Podle něj se systém navíc jeví perspektivně i pro armádní či humanitární použití. „Proto technologii dál rozvíjíme tímto směrem, aby vyhovovala všem armádním požadavkům, a zároveň spolupracujeme i s nevládními humanitárními organizacemi. Věříme, že naše snaha o vylepšení technologie přinese budoucímu výrobci dost zakázek, aby výrobu rozvinul.“
Prezentovat se na Expu ve Spojených arabských emirátech bylo logickým tahem, právě z oblastí plných žhavého písku se totiž, alespoň zpočátku, ozývalo nejvíce zájemců.
„V první fázi byl opravdu velký zájem hlavně ze zemí Perského zálivu, nyní ho ale evidujeme také z Austrálie, ze země jihovýchodní a střední Asie, Mongolska, Izraele, Afriky ale i z USA a Jižní Ameriky. Vlastně není kontinent nebo jeho část, ve které bychom neměli někoho, kdo o S.A.W.E.R. stojí,“ říká Dytrich.
Takový stav věcí v sobě zrcadlí velkou byznysovou příležitost, ale také nepříjemnou pravdu. „Že je nyní bohužel spousta míst na Zemi, kde je problém s nedostatkem vody,“ popisuje zástupce ČVUT.
A bohužel také to, že změna klimatu bude nabízet podobné příležitosti mnoha dalším projektům, neboť problematika sucha a nedostatku vody vystupuje čím dál víc do popředí. A nemusí se jednat jen o tu nejekologičtější variantu, jakou chystají v Praze.
„Je stejný zájem o technologii poháněnou obnovitelnými zdroji, stejně jako o variantu poháněnou elektrickou sítí nebo diesel agregátem,“ srovnává Dytrich.
„Řekl bych, že globální změna klimatu vytváří sucho tam, kde dříve nebylo, a to nám získává pozornost. Na druhou stranu lidé a společnost často nechtějí platit za řešení problému a řešit příčinu globální změny klimatu. Chtějí řešit jen její následky, které nás bezprostředně omezují,“ dodává.
