Režisér Steven Spielberg se chystá vsadit na interaktivní film, v němž má divák možnost ovlivňovat dějové odbočky. Režisér Alexandre Aja (Kořist či Hory mají oči) pro jeho společnost Amblin Productions totiž chystá zatím nepojmenovaný horor o strašidelném domě. Technologii do kinosálů už ladí startup Kino Industries, diváci totiž budou manévrovat dějem pomocí aplikace nazvané CtrlMovie. V určitých chvílích se tedy bude hlasovat a příběh se posune demokraticky, podle vůle většiny. Firma však software modifikuje i pro streamovací platformy.
Producenti tak doufají, že právě sdílený interaktivní zážitek přivábí lidi zpátky do kin. Horor je přitom pro interaktivní „koncept“ ideální, diváci mohou využívat své znalosti ze žánrových zákonitostí, a postavy tak „zachraňovat“. Jejich smrt ale pravděpodobně jen trochu oddálí, interaktivita je totiž často jen iluzí a tvůrci budou i přes hlasování postupovat prošlapanými dějovými cestičkami. Pokud ale bude zážitek inscenačně kvalitní, je možné, že jiné dějové varianty vybídnou k několika návštěvám kina.
Společnost Kino Industries totiž chce vychytat nedostatky dva roky starého interaktivního filmu Noční směna, který promítala i česká kina, například na festivalu Febiofest. Během promítaní thrilleru o londýnském studentovi ale prý často v kinosálech selhávala aplikace, desítky „rozhodnutí“ byly navíc spíše kosmetického rázu. Kino Industries nicméně svému konceptu věří a má v plánu propůjčit ho třeba i romantickým komediím nebo dokumentům. S interaktivním sledováním obsahu nicméně nedávno slavil úspěch Netflix.
Po několika interaktivních zářezech pro děti jako Kocour v botách uvedl celovečerní speciál Black Mirror: Bandersnatch. Příběh programátora Stefana má pět různých konců, doba sledování se přitom různí, snímek jde zvládnout i za 40 minut. Natočeno prý bylo až pět hodin materiálu rozdělených do 250 segmentů videa. S možností volby se přitom pracuje mnohem zajímavěji než třeba v Noční směně. Nejprve jde o to, jaké cereálie si dá Stefan k snídani, pak se ale rozhodnutí komplikují, když začne jít o život.
Black Mirror: Bandersnatch
Divák se ale musí rozhodnout v omezeném časovém horizontu, jinak Netflix zvolí za něj. S konceptem si však dílo pohrává i tematicky. Postavy se přímo během zápletky ptají, zda mají opravdu kontrolu nad svými životy, anebo jsou jen součástí nějakého „většího“ plánu. Jindy zmíní pocit déjà vu. Black Mirror, úspěšná série moralit o nebezpečích moderních technologií, ale posunulo dál i technologické možnosti Netflixu.
Aplikace nyní musí v předstihu načítat dvě možné obsahové varianty dalšího streamování místo jedné. Navíc se spekuluje o tom, že interaktivní obsah je pro společnost „zlatým dolem“ dat o uživatelích a jejich preferencích. Pokud se během sledování několikrát specificky rozhodují, lze jejich volby využít v marketingu. Možnosti využití takových dat jsou přitom obrovské a neomezují se jen na filtrování obsahu na Netflixu.
Streamovací gigant teď chystá další interaktivní obsah (mluví se o epizodě Unbreakable Kimmy Schmidt), chce na něj vsadit ale i YouTube či čínská platforma Tencent Video. Mezinárodně úspěšná je už firma Telltale Games, jež se specializuje na příběhové videohry inspirované seriály The Walking Dead nebo Hra o trůny. První interaktivní vlaštovka nicméně vylétla už v roce 1967 z Československa, a to z legendárního Kinoautomatu, na nějž mimochodem odkazuje název zmíněné firmy Kino Industries.
Představení Kinoautomat bylo součástí světové výstavy Expo ’67 v Montrealu ve dvou verzích. Dětské publikum se mohlo seznámit s nabídkou československých kreslených filmů, pro dospělé byl určen program nazvaný Člověk a jeho dům. Sedadla měla zabudovaná tlačítka, jejichž pomocí publikum rozhodovalo za hlavní postavu, pana Nováka. Má vpustit skoro nahou sousedku do bytu? Představení moderoval Miroslav Horníček, který tak vyplňoval i čas nutný k výměně filmových kotoučů. Mimochodem, neuměl anglicky, svůj text se učil zpaměti.
Kinoautomat
Na výstavě šlo o obří hit, před projekcemi se tvořily fronty a o dílo Radúze Činčery měly zájem společnosti Paramount či Universal. On však nemohl svým dílem kvůli komunistické straně disponovat. Komunistům se později celý koncept znelíbil, protože se dal číst jako satira tehdejšího státního řízení. Divákovi je dána možnost volby, přesto je ale rozhodnuto za něj. Tvůrci lákali na 1024 verzí příběhu, ve skutečnosti měl ale příběh „jen“ 23 variant. Příběhové linky se totiž po rozštěpení zase setkávaly.
Kinoautomat nicméně šlo vidět nedávno třeba na festivalu Finále Plzeň, čas od času se koná nějaká projekce s moderátorem. V českém předrevolučním prostředí nicméně dojem „interaktivity“ budil ještě třeba seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka, v němž se „hlasovalo“ pomocí vypínání televizních spotřebičů. Před několika lety měl také premiéru horor Zahradník Marcela Bystroně, v němž se zase divák rozhodoval pomocí „přeskakování“ kapitol na DVD. V amatérském snímku se ale ve finále lišilo jen několik záběrů.
Pomůžete panu Novákovi?
Celý segment je však zatím spíše jen atrakcí, dobrý film pořád potřebuje sevřený, autorem promyšlený narativ, který graduje až do konce. Možná to ale bude právě Spielbergova společnost, která toto prokletí zlomí.
O tom, zda HBO neuvažuje o „interaktivní“ verzi poslední série Hry o trůny, zatím nejsou žádné zprávy.
