Jak lidé reagují na klimatické změny a nedostatek zdrojů? To je mimořádně aktuální otázka, na kterou bude hledat odpověď archoeložka Lenka Varadzinová z Českého egyptologického ústavu FF UK.
Právě její výzkum nyní podpořila Nadace Neuron, díky níž se spolu se svým týmem vydá do Keni, kde bude zkoumat až třináct tisíc let starou lokalitu Olkena. V Keni budou vědci hledat odpověď právě na otázku, jestli lidé na nedostatek zdrojů a změny klimatu reagují konfliktem, nebo spoluprací. Expedici Nadace Neuron podpoří jedním milionem korun.
Mezinárodní tým propojí české vědce v čele s Lenkou Varadzinovou s odborníky z National Museums of Kenya a University of Oxford a spojí archeologii s geologií, archeozoologií, geoinformatikou a dalšími metodami. „Archeologům držíme pěsti, protože mají obrovský potenciál přepsat historii, tak jak ji známe z učebnic,“ komentovala letošní výběr ředitelka Nadace Neuron Monika Řasa Vondráková.
Vědce do Olkeny přivádí drobné ozdoby vyráběné ze skořápek pštrosích vajec. Přímo v Keni se totiž nachází nejstarší známý doklad jejich masové produkce v Africe, starý přibližně dvanáct až třináct tisíc let. Pro archeology jsou právě tyhle korálky stopou něčeho mnohem většího. Jejich výroba, darování a směna kdysi pomáhaly vytvářet vztahy mezi lidmi a propojovat i geograficky vzdálené skupiny.
Právě společenský kontakt mohl v době nedostatku představovat jednu ze strategií přežití. Podpořená expedice chce zjistit, kdo korálky vyráběl, jak byla jejich výroba organizována a zda jejich mimořádné množství skutečně souviselo s vytvářením rozsáhlejších sociálních vazeb. Mezinárodní tým, který vede česká vědkyně, má na svém kontě i publikace výzkumů v prestižním časopise Nature Communications.
Archeologům držíme pěsti, protože mají obrovský potenciál přepsat historii, tak jak ji známe z učebnic.
Expediční rada Nadace Neuron každým rokem vybírá jeden vědecký tým, který podpoří v cestě na zahraniční expedici, tak aby vědci mohli provádět terénní výzkum prakticky kdekoli na světě.
Češi v Tibetu i v Guatemale
Na slavnostním setkání dárců Nadace Neuron a vědců byly představeny i výsledky loňských laureátů tohoto ocenění. Přihlásily se totiž natolik zajímavé projekty, že finanční podporu získaly rovnou dvě expedice. Ty se nedávno vrátily ze světa, kde zkoumaly, jak se za 72 let proměnil Tibet nebo proč spolu živočichové začnou spolupracovat, i když každý hájí především vlastní zájmy.
Jak zdůrazňuje ředitelka Nadace Neuron Monika Vondráková, řada vědeckých otázek se dá ověřit jen přímo v terénu, a proto je Nadace dlouhodobě podporuje. V minulosti tak podpořila například výpravy, které stály u objevu ztraceného mayského města, největšího podzemního termálního jezera světa nebo dosud nepopsané populace opice uakari.
Své výsledky z nedávných cest nyní představila expedice Neuron vedená biologem Michaelem Mikátem z Přírodovědecké fakulty UK, která v Guatemale zkoumala, jak v evoluci vznikaly první formy spolupráce a proč se kutilky, živočichové příbuzní včelám, kteří by mohli žít sami, rozhodnou spolupracovat. Čeští vědci v Guatemale našli případy druhů kutilek, u kterých několik samic sdílí jedno hnízdo, společně ho brání a pomáhá s jeho fungováním.
Foto: Neuron
„Panoval romantický předpoklad, že v přírodě jsou živočichové hodní, spolupracující a že tam panuje harmonie. Ono to tak ale není. Spíš jde o tvrdé vyjednávání za účelem obrany vlastních zájmů. Ego mají i maličcí živočichové,“ vysvětloval Michael Mikát, který expedici vedl.
Panoval romantický předpoklad, že v přírodě jsou živočichové hodní, spolupracující a že tam panuje harmonie. Ono to tak ale není.
Druhá expedice letos vedla do Tibetu, kde následovala cestu filmařů Vladimíra Síse a Josefa Vaniše z roku 1954, kteří tehdy zachytili Tibet v mimořádném historickém okamžiku. Tehdy dokumentovali stavbu první silnice do Lhasy. Popisovali svět, ve kterém tou dobou vedle sebe existovaly karavanní stezky i nákladní automobily, tradiční tibetská společnost a nastupující socialistická modernizace.
O 72 let později se po jejich stopách vydala pětičlenná Expedice Neuron, kterou vedl geograf Jan Kropáček z Přírodovědecké fakulty UK, součástí týmu byl i režisér David Sís, který tak zopakoval cestu svého otce Vladimíra Síse.
Foto: Neuron
Čeští vědci zkoumali, jak se během sedmi desetiletí proměnila krajina, každodenní život i to, jak se dnes vypráví samotná historie Tibetu. „Viděli jsme obrovský skok, bylo fascinující stát na stejných místech jako před víc než 70 lety, ale viděli jsme jinou zemi,“ řekl režisér David Sís, pro kterého byla cesta i velice emotivní a dojemná, protože se mohl vydat po stopách svého otce, který by se letos dožil sta let.
