skip to main content
Jak být lepší

Chci domů! Kdy dítě okamžitě odvézt z letního tábora?

Jak vychovávají děti úspěšní lidé? Hlavně jim nic neulehčujte, říká matka dvou miliardářek Esther Wojcicki. Její kniha How To Raise Successful People je plná rad o tom, že dítě potřebuje především samostatnost a čelit překážkám.

Jak tento přístup funguje v kontextu letních táborů, kam odvezete potomka s cílem, že právě tady může testovat svou odolnost a schopnost zvládnout nové situace bez vás? A co dělat, když se náhle ozve telefonát s úpěnlivým „Vezmi mě hned domů, už to tu nevydržím“?


Období adaptace

V prvních třech čtyřech dnech si vaše ratolest zvyká na nový režim. Buď může být nadšená z kamarádů, vedoucích a prostředí, které se od toho domácího tolik odlišuje, nebo pociťovat dezorientaci. Doma je vše předvídatelné a jasné, proto některé děti chtějí, abyste je odvezli domů hned po začátku tábora. Pokud jde ale vše tak, jak má, během několika dnů toto přání zmizí.

Podle psycholožky Kateřiny Podané je potřeba brát v potaz věk dítěte: sedmileté či osmileté dítě si najde kamarády rychleji než starší chlapec či dívka, kteří potřebují víc času pro to, aby do nějaké skupiny „zapadli“.


Tábor není pro každého

Neexistuje recept na ideální letní tábor pro každé dítě. Je možné, že právě tomu vašemu nevyhovuje zdejší režim, program, stydí se používat společné sprchy a záchody a je psychicky velmi připoutáno ke svému domovu.

„V takových případech svého potomka nenuťte, aby na táboře setrvával. Zároveň tuto kapitolu nemusíte uzavírat, chování dětí se rychle mění na základě jejich dozrávání. Pokud někdo loni tábor nenáviděl, ho může příští rok zbožňovat a naopak,“ upozorňuje Podaná.

Odhadnout to dopředu spíše nelze, ale v případě, že má vaše dítě za sebou zkušenost šikany, letní táborové radovánky pro něj nemusí být kýženou zábavou, ale spíš připomenutí traumatu.


Únava z lidského kontaktu

Prvních pět až šest dní zabere adaptace, pak přichází rutina a s ní spojené možné konflikty. Některým dívkám a chlapcům to působí nepohodlní natolik silné, že chtějí tam, kde je klid — domů.

Je ale zásadní, aby tento propad dítě překonalo, protože pak zažije zase okamžiky plné zábavy a táborový život se mu bude líbit. V těchto chvílích jsou ale zásadní vedoucí, kteří by měli své chráněnce podpořit, aby se nenechali otrávit momentálním nesouladem, je totiž pouze dočasný.


„Já se tu ale nudím“

Co s tím, když program tábora vaši ratolest jednoduše nezaujal? Proberte to s vedoucími, jsou ostatně odpovědní za to, aby se každé dítě cítilo dostatečně zapojené.

Kdy dítě z tábora okamžitě odvézt?


Z objektivních důvodů

Na nic nečekejte, když tu propukla epidemie neštovic, neteče voda a střechu chatek narušila bouřka. Nic nesmí narušit bezpečí vašeho dítěte a nemá smysl čekat, že se problémy podobného rázu jednoduše vyřeší.


V případě nemoci

Reklama

Strávit pobyt na táboře „na marodce“ je možná skvělý námět pro slohové cvičení, ale to je tak všechno. Dítě by mělo stonat doma za vaší přítomnosti.


Kvůli šikaně

Podle psycholožky Kateřiny Podané je táborová šikana intenzivnější než ta školní. Už proto, že se děje v prostředí, kde jsou děti a jejich vedoucí neustále spolu. Na druhou stranu, problémy se zde mohou vyřešit rychleji už proto, že vztahům mezi táborníky se věnuje mnoho pozornosti. Je váš syn či dcera stále oním obětním beránkem? Nesnažte se dítko touto zkušeností zocelit a vezměte jej domů.

Jak poznáte, že se s dítětem něco děje


Naslouchejte mu

Nepřerušujte dítě v jeho vyprávění a nic si nedomýšlejte. Jen poslouchejte. Jedná se o běžné problémy v kolektivu? Podpořte dítě v myšlence, že samo je aktivním účastníkem života na táboře a může leccos ovlivnit. Pokud i v domácím prostředí se s dětským hlasem počítá a názor svého potomka respektujete, nebude pro něj těžké prosadit se i v neznámém prostředí.

Ideální je, aby dítě během konfliktu na táboře nechtělo ihned domů, ale žádalo vaší radu, jak má situaci vyřešit. Nezvládají to váš syn či dcera sami? Potom je tu vedoucí a jako poslední instance rodič.


Oddělte problémy od emocí

Stává se, že některé děti zveličují své táborové potíže. Většinou se to děje proto, že ratolest touží po lítosti, chybí mu pozornost rodičů. Někdy se to stává kvůli tomu, že vedoucí neumí pracovat s dětským smutkem. Místo toho, aby dali malým táborníkům možnost si stýskání a další diskomfort prožít, tyto emoce vyhání další aktivitou.

Zaměřte se na „měřitelné“ proměnné — jak se dítěti na táboře spí, zda má chuť k jídlu a na jeho celkový stav. Tyto informace by vám měli vedoucí bez problémů podat.

„Politujte své děti, když mají tu důvěru a postěžovaly si vám. Věřte jejich emocím, jsou pravdivé,“ doporučuje Podaná.


A co můžete udělat jako rodič?

Nestěžovat dítěti jeho pobyt na táboře tím, že mu budete neustále říkat, jak vám chybí. Nepodsouvejte mu také myšlenku, že mu někdo na táboře bude ubližovat. Proto není vhodné se denně ptát: „Tak co, není na tebe nikdo zlý?“.

Podle Kateřiny Podané jsou to především rodiče, kdo by měl během pobytu svých dětí na táboře, kontrolovat své emoce a podpořit tak psychickou pohodu svých ratolestí.


Jak na to?

  • Kontakt pouze v domluvený čas s vedoucím.
  • Nevolejte před spaním, je lepší, když dítě usíná s myšlenkami na to, co ten den zažilo, než na domov.
  • Mluvte o tom, jak jste rádi, že se mu na táboře líbí (pokud je to pravda), než o stýskání.


Kontakt rodiče na táboře je ale důležitý

Někteří dělají tu chybu, že nekomunikují s dětmi vůbec. Ti pak mají dojem, že na ně matka s otcem zapomněli a opustili je. Můžete posílat balíčky, pohledy nebo se dopředu domluvit, jak a kdy vás dítě může kontaktovat samo. Ať už prostřednictvím svého mobilu nebo skrz vedoucí.