Čína ve výstavbě jaderných elektráren zařadila až kosmickou rychlost. Dnes stojí za polovinou jaderných reaktorů ve světě, které jsou ve výstavbě. Číňané navíc dokážou jadernou elektrárnu postavit do šesti let, rychleji než takzvané malé modulární reaktory (SMR).
Čínská lidová republika se masivními investicemi do energetiky připravuje na věk elektřiny, jelikož poptávka po ní se kvůli elektrifikaci dopravy a rozvoji umělé inteligence má do roku 2050 po celém světě zdvojnásobit. A ten, kdo jí bude mít dostatek, bude mít konkurenční i technologickou výhodu.
Čínská energetika je tradičně založená na uhlí. Stovky uhelných elektráren po celé zemi mají souhrnný výkon více než jeden tisíc gigawattů, což si v Česku, jehož elektrárny mají souhrnný výkon zhruba osmi gigawattů, jen stěží dokážeme představit.
Čína ale kvůli tomu patří k největším znečišťovatelům ovzduší na světě a stejně tak drží prim i ve vypouštění emisí CO2. To vše se na začátku tisíciletí začalo projevovat čím dál častějším zdraví škodlivým smogem, který pravidelně zahaloval ty největší aglomerace zejména na východě země včetně Pekingu.
Čínští představitelé tak v listopadu 2014 představili Akční plán strategie rozvoje energetiky na období do roku 2020.
„Plán měl za cíl snížit závislost Číny na uhlí a podporovat využívání čisté energie, přičemž potvrdil cíl stanovený v roce 2012, kterým bylo dosažení instalovaného výkonu jaderných elektráren 58 gigawattů elektrických do roku 2020 a dalších třicet gigawattů elektrických ve výstavbě,“ uvádí aktuální zpráva Světové jaderné asociace, která hodnotí současný rozvoj jaderné energetiky v Číně.
Do roku 2030 přitom chce mít Čína souhrnný jaderný výkon na úrovni 110 gigawattů a v roce 2050 až 330 gigawattů výkonu.
Aktuálně má Čína postavených 65 reaktorů a dalších 38 jich má ve výstavbě. Zatímco na začátku tisíciletí byl výkon pár jaderných bloků v zemi rovný zhruba dvěma gigawattům, za dvě dekády dokázal narůst na 65 gigawattů a z toho dalších až čtyřicet gigawattů je právě nyní ve výstavbě.
Podle dat Mezinárodní agentury pro atomovou energii tak dnes Čína stojí za zhruba polovinou jaderných bloků, které jsou dnes po celém světě ve výstavbě. Těch je dnes lehce přes sedmdesát.
Čína opravdu staví jaderné reaktory jako na běžícím pásu. „Číňané nestavějí po jednotlivých blocích, ale schvalují masivní série po šesti až deseti reaktorech naráz, čímž totálně drtí západní konkurenci,“ všímá si Česká nukleární společnost.
Čína je ve výrobě jaderných elektráren zcela soběstačná a má silně rozvinutý dodavatelský řetězec, který dokáže uspokojit stavbu hned několika reaktorů najednou, což se může stát úzkým hrdlem při výstavbě jaderných elektráren v Evropě.
Těch je totiž na papíře čím dál více, objevují se ale obavy, že výstavba bude kvůli nedostatečným výrobním kapacitám probíhat velmi pomalu a bude se blížit dvěma dekádám, což už ani dnes není v Evropě při výstavbě bloků nic neobvyklého.
Číně se díky dobře organizovanému jadernému dodavatelskému řetězci přitom podle časopisu Nature podařilo výstavbu jednoho bloku jaderné elektrárny stlačit pod šest let.
Například reaktor elektrárny Zhangzhou 2 byl připojen k elektrické síti v listopadu 2025 a komerční provoz zahájil v lednu 2026. World Nuclear Association uvádí dobu výstavby 62 měsíců, tedy pět let.
První reaktor čínské konstrukce Hualong One v elektrárně Fuqing zahájil komerční provoz v lednu 2021. Od zahájení výstavby do dokončení uplynulo 68,8 měsíce, tedy necelých šest let.
„Zatímco průměrná doba připojení nového reaktoru do sítě ve zbytku světa přesahuje dekádu, Číňané dokážou jadernou elektrárnu postavit kompletně za pět až šest let,“ potvrzuje Česká nukleární společnost.
Za šest let se v Česku nepostaví ani poměrně technologicky jednoduchá plynová elektrárna. Pět let by pak měla trvat výstavba SMR. Tím vyvstává otázka, zda je Čína bude vůbec potřebovat, když systémem malých modulárních reaktorů dnes fakticky staví velké jaderné elektrárny.
„Jak je možné, že oni stavějí levněji, rychleji a efektivněji než zbytek světa? Ukazuje se, že západní model rigidní byrokracie selhává tam, kde nastupuje tvrdá unifikace komponentů a nekompromisní státní strategie,“ poukazuje Česká nukleární společnost.
Čína se ovšem i tak o výstavbu SMR snaží, když například staví reaktor Linglong 1 s výkonem přibližně 125 megawatt. Ten má být určen nejen k výrobě elektřiny, ale také k dodávkám tepla a odsolování vody.
Paradoxem ale je, že právě výstavba tohoto SMR trvá déle než stavba velké jaderné elektrárny. Jak zmiňuje zpravodajský server z oblasti jaderné energetiky Nucnet.com, Linglong 1 zahájil výstavbu v červenci 2021 a původní plán počítal s dokončením zhruba za 58 měsíců, tedy necelých pět let.
Jenže cílový termín v první polovině roku 2026 se nepodařilo splnit a až teprve nyní prochází potřebným testováním před spuštěním, jehož termín ještě není stanoven.
SMR mají v jaderné energetice svůj význam. Budou se stavět zejména v odlehlejších oblastech, kam je náročná logistika materiálu a kde nejsou tak velké aglomerace, pro které by běžná jaderná elektrárna byla předimenzovaná.
Není to ale tak, že by Čína jadernými elektrárnami nahrazovala starší uhelné zdroje. I ty vedle masivních investic do rozvoje obnovitelných zdrojů energie stále staví nebo modernizuje.
Jen v prvním pololetí letošního roku bylo v Číně uvedeno do provozu dalších třicet gigawattů uhelného výkonu a v plánu jsou aktuálně projekty se souhrnným výkonem sedmdesát gigawattů.
Čína s nimi do budoucna počítá jakožto se zálohou a špičkovým zdrojem, který bude v případě vysoké poptávky po elektřině vypomáhat jaderným elektrárnám a obnovitelným zdrojům s její výrobou.
Význam uhelek se ale tímto v Číně mění. V mnoha oblastech rozlehlé Číny už neslouží jako takzvaný baseload, kdy dodávaly do sítě elektřinu nepřetržitě. Nyní jen vypomáhají v případě vysoké spotřeby a to loni zapříčinilo první pokles výroby elektřiny z uhlí.
Podle IEA tato výroba meziročně klesla asi o 1,5 procenta, přestože Čína uvedla do provozu téměř osmdesát gigawattů nového uhelného výkonu. Čína tedy nepočítá s dekarbonizací, k jaké míříme v Evropě, jaderné elektrárny by měly v jejím mixu i v budoucnu tvořit zhruba patnáct procent.
Prim by pak měla hrát stále fosilní paliva a v závislosti na vývoji nových technologií by se měla posilovat i výroba zelené elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Čína si tím vším buduje silnou energetickou nohu, která jí má pomoci k zajištění energetické bezpečnosti, k levné elektřině pro její průmysl, který by urychlil průmyslovou expanzi a Čína by tím mířila k průmyslové dominanci ve světě a v neposlední řadě i dominanci na poli nových technologií spjatých s AI, kde o úspěchu bude rozhodovat právě dostatek elektřiny pro náročné výpočetní úkony.
