Americký prezident Donald Trump o víkend zvedl ze židle Evropany, když oznámil dohodu o dodávkách ruské nafty do USA, která už je na cestě přes Atlantik. Zanechal tak Evropu samotnou v energetických sankcích proti Rusku. Evropská unie ovšem sama stále patří k největším energetickým obchodníkům s režimem Vladimira Putina.
Tři sta tisíc tun nafty v říjnu a další miliony tun v následujících měsících. To je objednávka Spojených států amerických, kterou se svým ruským protějškem ohlásil o víkend americký prezident Donald Trump. A to výměnou za příslib Trumpa, že dohlédne na energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou.
Konflikt totiž letos naplno propukl do masivních útoků na energetickou infrastrukturu obou zemí. Nejde jen o elektrárny, ale i samotné rozvodny elektřiny, teplárny nebo v poslední době také rafinerie. V nich se přeměňuje ropa na naftu a benzin a raketové a dronové útoky jejich kapacitu kvůli poničení a nutným odstávkám kvůli opravám, snižují.
Na Ukrajině dnes není jediná funkční rafinérie. V Rusku sice některé stále fungují, ale i tak má země problémy se zásobováním obyvatelstva a země v červnu vyhlásila zákaz vývozu nafty. A právě v období nedostatku nafty po celém světě ji využívá k politickému vyjednávání.
Ceny PHM se v Americe dostaly na rekordní úrovně, což snižuje podporu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle specializovaného serveru AAA Fuel Prices činí průměrná cena bezolovnatého benzínu v USA je 4,37 dolaru za galon (v přepočtu cca 25 korun za litr, galon je 3,785 litru). Jsou tedy o čtyřicet procent výše než loni touto dobou.
Připlouvající lodě s ruskou naftou k americkému pobřeží tak Trump může před voliči mediálně využít jako snahu o to ceny v konfederaci stabilizovat, nebo i snížit.
Co na tom, že tři sta tisíc tun stačí na půl dne spotřeby celých Spojených států a cenu na čerpacích stanicích tak nebudou schopny ovlivnit. Navíc, Američané samotní patří k největším exportérům nafty na světě, takže i z tohoto důvodu tento krok nedává smysl.
Podle politických expertů napříč světadíly jde jen o snahu Trumpa zatlačit na Ukrajinu, aby přestala s útoky na rafinerie. Zahání tak do kouta Vladimira Zelenského, který když s útoky bude pokračovat, Trump ho označí jako hlavního viníka stále vysokých cen nejen pohonných hmot, ale všech ropných produktů, čímž pozici Ukrajiny v očích Američanů oslabí.
To ale není vše. Pár dnů před naftovým dealem prosákla do médií zpráva, že dle zdrojů agentury Reuters Američané současně jednají s ruskou stranou o vlastnickém vstupu do plynovodu Nord Stream. A dávají najevo, že by jím opět mohl začít do Německa proudit ruský trubkový plyn.
“Hrozí, že to bude špinavá dohoda, která Evropu bude stát draho,” uvedl k tomu pro Reuters německý zákonodárce Michael Kellner, v jehož gesci je německá energetická politika po invazi na Ukrajinu. “Američané a Rusové si zisky rozdělí,” dodal.
Je nutné také dodat, že plynovody Nord Stream jsou stále sankcionovány ze strany EU i USA. Jak ale ukázal Donald Trump, sankce pro něj nejsou žádnou překážkou. Právě to, že nechal Evropskou unii osamocenou v ropných sankcích proti Rusku a že tím financuje Putinův režim, který pak petrodolary může financovat pokračování války na Ukrajině, nadzvedlo Evropany.
Evropa se jen těžko Ruska pouští
Ovšem abychom v tomto ohledu byli féroví, musíme zde uvést, že sama Evropská unie patří k největším obchodním partnerům Ruska u mnohých energetických komodit.
Jak vyplývá ze zářijové analýzy výzkumné společnosti CREA (Centrum pro výzkum energetiky a čistého vzduchu), Evropská unie patří dle dat sledovaných od začátku invaze do konce srpna k třetímu největšímu odběrateli ruské surové ropy (zejména kvůli Maďarsku a Slovensku) a zároveň k vůbec největšímu odběrateli potrubního i zemního plynu LNG.
Evropská unie letos do září dovezla z Ruska 12,8 milionu tun ruského LNG, což je o desetinu více než před rokem a jde o rekordní hodnotu.
Například Francie jen za letošní rok dovezla ruský LNG plyn za 2,7 miliardy dolarů, Belgie a Španělsko pak jednotlivě za téměř dvě miliardy dolarů. Západní Evropa tak jen letos přispěla Rusku díky nákupu jeho plynu podle odhadů společnosti sledující fosilní energetické firmy Urgewald minimálně sedmi miliardami dolarů, což je v přepočtu zhruba 150 miliard korun.
Evropské státy ale dodnes mohou ruský LNG nakupovat, byť už jen krátce. Zákaz nákupu tohoto plynu má vstoupit v platnost 1. ledna 2027. Jenže to bude zrovna to nejnapjatější období pro evropskou energetiku, která má letos rekordně nízké zásoby plynu na zimu.
“Ten zákaz dovozu ruského LNG přijde pro Evropu v opravdu tu nejhorší dobu, není vůbec šťastný,” souhlasí pro Forbes energetický expert Jiří Gavor.
Evropské zásobníky jsou plné jen ze 75 procent, běžně by to mělo být touhle dobou nad 90 procent. A z tohoto důvodu se objevují mezi experty obavy, že pokud bude teplotně velmi chladná zima, uskladněný zemní plyn v zásobnících by nemusel některým zemím Evropské unie až do jarních oblev stačit.
Další omezení dovozu plynu by celou situaci jen eskalovalo, což by se projevilo zejména vyšponovanými cenami zemního plynu na evropském trhu a tím i elektřiny, která se z něj vyrábí.
V kuloárech evropských institucí se tak začínají čím dál častěji objevovat myšlenky na odložení zákazu na dovoz ruského LNG o rok na leden 2028.
Evropští politici dnes musí balancovat mezi hodnotami, které přijali za své v podobě sankcí, a mezi tím, aby svými kroky, které by mohly vést k růstu už dnes vysokých cen energií, nepopudili proti sobě občany své země.
