Je horko a Čína toho umí využít. Od středy proto spouští pravidelné plavby po téměř šest tisíc kilometrů dlouhé arktické trase, která jí umožní vyhnout se logistickým problémům na běžných cestách a dostat se do Evropy o polovinu rychleji. Jenže krizi, která dala cestě vzniknout, mohou plavby ještě prohloubit.
První loď tak vyrazí už tento týden a zamíří z Ning-po nedaleko Šanghaje až do britského města Felixstowe. Dostane se tam za zhruba dvacet dní plavbou okolo severního pobřeží Ruska, kam míří stále více lodí – loni tam podnikly 103 cest, zatímco o dekádu dříve to bylo pouhých osmnáct.
Ještě před několika lety se totiž pravidelná trasa zdála jako až příliš velká ambice, jelikož vrstvy ledu byly moc silné, platby za asistenci ruských ledoborců moc vysoké a ostatní cesty mnohem bezpečnější i pohodlnější.
Jenže s příchodem dvacátých let se objevily nové problémy, které trápí logistiku dodnes. Nejdříve krize spojená s pandemií koronaviru, následně zablokování Suezského průplavu či útoky Hútíů na lodě v Rudém moři a naposledy íránská blokáda Hormuzského průlivu.
Do toho se vyřešily i potíže spojené s proplutím skrz severskou cestu – výzkumníci z Univerzity v Southamptonu zaznamenali historicky největší pokles objemu arktického mořského ledu mezi lety 2024 a 2025, kdy během vrcholného zimního období klesl o 5,8 procenta.
Přesně na to čekali Číňané, kteří s prvním plánem na Polární hedvábnou stezku přišli už v roce 2017. Když ho pak o rok později oficiálně přijali, hned v první větě dokumentu zmínili, že význam této trasy roste právě vzhledem ke globálnímu oteplování.
Uběhlo osm let a ledu ubylo tolik, že to asijskému státu umožnilo zavést pravidelnou – avšak zatím stále sezónní – linku. Ta zkrátila cestu do severoevropských přístavů na pouhých dvacet až pětadvacet dní ze zhruba čtyřiceti, které trvá plavba Suezským průplavem, a kolem padesáti, které vyžaduje cesta kolem mysu Dobré naděje.
To znamená, že Číňané získali od července do října další možnost, jak dopravit velké množství elektromobilů, solárních panelů i zkazitelného zboží do Evropy. Zároveň jim to umožňuje bezproblémové spojení s Ruskem a jeho ropou i zemním plynem.
Autoritářské země to navíc sblížilo – od první domluvy na projektu spolu uzavřely několik dohod týkajících se logistiky i vojenských otázek vztahujících se k Arktidě.
Spolupracuje přitom i ruský státní podnik Rosatom, který provoz kontroluje, a čínský dopravce Sea Legend Line, který linku pod názvem Arktický expres Čína-Evropa provozuje.
Ekologická stopa
Komunistická země tvrdí, že je projekt ekologický, jelikož lodě plují po mnohem kratší trase. Spotřebují tak mnohem méně paliva a sníží vyprodukované emise oxidu uhličitého. Ty největší – a nejvíce znečišťující – nákladní lodě přitom na trasu nesmí, jelikož by mohly ztroskotat na mělčinách kolem ruského pobřeží.
I když to vše pravda je, země ve svých vyjádřeních opomíjí fakt, že cesty zároveň představují další hrozbu pro místní prostředí. Vědci upozorňují například na to, že se může tání ledu ještě zrychlit, protože na něj budou dopadat tmavé saze z komínů, kvůli kterým led absorbuje více tepla.
Hluk z motorů i možné zavlečení invazivních druhů na trupu ohrožují místní faunu a katastrofální by byl i případný únik paliva, které by zamrzlo a následně na dekády zamořovalo místní vody.
Přestože Mezinárodní námořní organizace používání tohoto těžkého topného oleje v Arktidě zakázala, Rusko využívá regulačních mezer, aby díky němu udrželo provoz čínských a ruských lodí levný.
A o provoz na trase mají zájem také další. Minulý týden tak Jižní Korea pokřtila loď, která by okolo Ruska měla poprvé proplout již příští měsíc.
