Co si neuděláme sami, to nemáme. Takovým heslem se dnes řídí největší maloobchodní giganty, které si místo spoléhání na tradiční dopravce zařizují logistiku sami a do světových oceánů posílají kontejnerové flotily plující pod vlajkami Lidlu či Amazonu.
Je tu další červenec a tentokrát již čtvrté výročí. Společnost Tailwind Shipping Lines vznikla v létě roku 2022 jako reakce na tehdejší problémy s logistikou, jenže řada odborníků přes zaoceánskou dopravu na ni nahlížela jako na experiment, který brzy selže.
Vždyť za ní nestála žádná společnost se zkušenostmi z dopravy po moři, ale německý řetězec supermarketů Lidl, který motivovala hlavně snaha zabránit prázdným regálům. Aby společnost vyřešila tehdejší situaci se zpožděním dodávek, rozhodla se udělat opak běžných logistických firem – sehnat menší lodě a vyrazit k méně vytíženým přístavům.
Tento postup sice Tailwind donutil vozit méně zboží, zároveň ale celý proces výrazně zrychlil. Ke skepticismu však přispívalo, že Schwarz Group, majitel Lidlu, dal zpočátku dohromady čtyři různé lodě a místo klasických cest tam a zpět se zaměřoval pouze na odvoz zpožděného zboží z Asie.
První linka Panda Express tak začínala v Číně – například v bývalé německé kolonii Čching-tao – a plula až do Evropy. Místo vytíženého Rotterdamu však volila Barcelonu či přístav Koper ve Slovinsku.
Později se k ní přidala i linka Tiger Express, která zkrátila dobu přepravy oblečení z Bangladéše do Evropy ze čtyřiceti na dvacet dní. Nejnovější Dolphin Express z roku 2024 pak funguje jako evropská příbřežní linka, která propojuje Španělsko, Nizozemsko, Belgii či Portugalsko.
Tailwind přitom velmi rychle zjistil, že může do oblasti prodeje extrémně drahé dopravy vplout také. Už ke konci roku 2022 proto začal prodávat volná místa pro přepravní kontejnery, které Lidl nevyužil. To ocenila například německá průmyslová společnost Covestro, jež konečně získala jasný přehled o tom, kdy jí materiál dorazí.
Jenže i když je oceán velký, růst se dá také na souši, pro což se Lidl rozhodl a založil železniční společnost Tailwind Intermodal. Jejím hlavním úkolem je přeprava kontejnerů z jadranského přístavu Koper do vnitrozemí střední a východní Evropy, a to až v šestnácti rotacích týdně.
Foto Tailwind Shipping Lines
Během tří let na moři se tak společnost vypracovala mezi seriózní dopravce. Deset lodí už na sobě mělo její jméno, spravovala tři trasy a vlastnila 33 tisíc přepravních kontejnerů.
„Společnost Tailwind sehrála klíčovou roli při znovuzískání kontroly nad našimi dodavatelskými řetězci a při jejich nezávislejším řízení,“ řekl tehdy Matthias Oppitz, provozní ředitel společnosti Lidl International.
Minulý týden pak k oslavám dalšího výročí vydala nová čísla – nově propojuje dvanáct zemí, je druhým největším německým zámořským dopravcem a z původní obsluhy samotného Lidlu se rozrostla na sedm set klientů. Co tak ještě před několika lety vypadalo jako zoufalá snaha přežít pandemii, je dnes respektovanou, funkční společností.
Ani letos se přitom Tailwind nezastavuje a na začátku roku zahájila stavbu dalších nákladních plavidel. V červnu pak loď Panda 001 vyplula pod německou vlajkou, přičemž společnost hodlá tento rok přeregistrovat pod domácí barvy všechna plavidla.
Foto Tailwind Shipping Lines
Ještě lépe se daří lodní dopravě Amazonu. Jedna z největších společností na světě dnes provozuje Amazon Supply Chain Services a v rámci něj například divizi Amazon Global Logistics.
Ta umožňuje přepravovat zboží přímo z mezinárodních výrobních center do globálních distribučních center a skladů společnosti Amazon. Maloobchodní gigant pak v rámci svých služeb zajišťuje vše od vyzvednutí zboží v místě odeslání přes námořní a leteckou přepravu až po celní odbavení v místě určení a doručení.
Amazon tak provozuje více než sto nákladních letadel, přes osmdesát tisíc návěsů, více než 24 tisíc námořních kontejnerů a desítky tisíc dodávek. Jeho logistika je natolik výdělečná, že pravidelně obsazuje první příčku žebříčku magazínu Transport Topics v příjmech z přepravy, a to přesto, že žádné lodě nevlastní.
Americký gigant totiž šel jinou cestou než Lidl a lodě si pronajímá od společností, jako jsou Maersk nebo CMA CGM. Získává tím podobnou volnost jako německý řetězec, ale nemusí velmi drahá plavidla kupovat, i když místo na nich stejně prodává.
Díky tomu navíc neutrácí za poloprázdné lodě, protože je dokáže tímto způsobem zaplnit. To oceňují i klienti, kteří díky sdružení zboží od více zájemců do jednoho kontejneru ho nemusejí zaplnit celý, aby dosáhli na výhodné sazby.
Tuto méně organizačně náročnou formu provozu lodí volí i další podniky. Funguje tak například největší soukromý zaměstnavatel na světě, americká společnost Walmart, která se díky této strategii dokáže vyhnout přetíženým hlavním přístavům v Kalifornii.
Foto Tailwind Shipping Lines
I tady ale náklady zůstávají vysoké – cena pronájmu lodi a její posádky se často vyšplhá v přepočtu k necelému milionu korun za den, přičemž tato částka nezahrnuje palivo a kontejnery. Také ty přitom problémy během pandemie zasáhly a jejich cenu zvedly až na 140 tisíc korun za kontejner.
Podobný systém si vyzkoušela za dob pandemie také IKEA. Kromě ucpaných přístavů a problémů na linkách k němu švédský nábytkářský řetězec přistoupil i proto, že zdražení normálních logistických služeb z toho udělalo rozumnou investici.
Hlavně si však v době pandemie lidé na internetu mnohem více objednávali nábytek, a pokud chtěla IKEA zvýšenou poptávku pokrýt, musela zkusit něco nového.
