Čínský maloobchod stagnuje a investice padají, zemi drží v chodu masivní vývoz. Západ se podivuje nad klesajícími čísly čínské ekonomiky, experti ale upozorňují na jinou realitu: čínská ekonomika se nehroutí, pouze ukazuje svou tvrdou tvář, ve které běžný spotřebitel nehraje zase tak velkou roli.
Čínský export v červnu meziročně vystřelil o 27 procent. Export táhne především tamější automobilový trh, kde historicky poprvé vyvezl milion aut během jediného měsíce. Masivně také vzrostl vývoz AI čipů.
Tento oslnivý skok má ale jeden obří háček v podobě obrovského nárůstu nákladného dovozu. Ten kvůli drahým surovinám a energiím rostl ještě rychleji (o 36 procent), a přestože si Čína celkově udržela gigantický obchodní přebytek, tyto extrémní vstupní náklady neúprosně drtí ziskové marže samotných výrobců.
Export navíc představuje zhruba jen dvacet procent celkového HDP. Zbylých osmdesát procent, které v minulých dekádách táhla vzhůru domácí spotřeba a masivní infrastrukturní projekty financované vládou, se nyní zadrhlo.
Hrubý domácí produkt druhé největší ekonomiky na světě ve druhém čtvrtletí meziročně narostl jen o 4,3 procenta a nesplnil tak vládní očekávání, která byla nastavená na 4,5 až 5 procent celoročně. Pokud nepočítáme tříleté období covidových restrikcí, tak je to jeden z nejnižších cílů od začátku devadesátých let.
Podle alternativních měření agentury Capital Economics se navíc reálný růst může pohybovat dokonce jen kolem tří procent. Domácí spotřebitel však není to, na co se Peking soustřeďuje.
„Západní analytici dělají chybu, když se na současné zpomalení Číny dívají naší optikou. Tamní model je diametrálně odlišný,“ vysvětluje Paulína Ovečková, analytička čínských projektů Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
„Zpomalení je naprosto přirozené. Čína už má za sebou fázi takzvaného doháněcího růstu. Cíl čtyři až pět procent je pro západní země stále nepředstavitelně vysoký,“ popisuje Ovečková.
Z hlediska parity kupní síly a HDP je Čína ve skutečnosti již několik let největší ekonomikou světa. Peking však toto prvenství podle expertky záměrně nijak nezdůrazňuje: především proto, aby v mezinárodních organizacích nepřišel o výhody plynoucí ze statusu rozvojové země a nevyprovokoval Západ k tvrdším obchodním omezením.
Absolventi bez práce
Vnitřní krizi prohlubuje i trh práce. Celková míra nezaměstnanosti je dlouhodobě, od roku 2022, okolo pěti procent. Toto relativně nízké číslo ale dokonale maskuje strukturální problém, který se nad Čínou kumuluje. Skutečnou krizí je totiž nezaměstnanost mladých do 24 let, která činí 16 procent. Jen letos Čína vyprodukuje 12,7 milionu absolventů vysokých škol, o 480 000 více než v předchozím roce. I přes velmi přesycený trh práce je skoro nemožné pro nové absolventy najít vhodné pracovní pozice.
Proč tedy Peking do situace nezasáhne? Důvodem je samotná podstata čínského systému.
„Snažíme se Čínu analyzovat západními modely, ale čínská ekonomika je orientovaná primárně na nabídku a produkci. Spotřebitele zkrátka neprioritizuje, spotřebitel tam není pánem,“ upozorňuje analytička AMO. Tento systém podle ní úmyslně udržuje nižší ceny práce, což je nesmírně výhodné právě pro exportní zacílení země.
V době, kdy továrny jedou naplno a drží globální dominanci, domácí trh zamrzl. Maloobchodní tržby v červnu stouply o pouhé jedno procento. Byznys ztratil víru v rychlé oživení, což jasně dokazuje propad investic do fixních aktiv, které v první polovině roku klesly o 5,7 procenta.
Hlavní příčinou je propad cen nemovitostí a nejistota v ekonomice. Číňané dříve masivně investovali do nemovitostí, na které měli navázanou většinu svého bohatství. Lidé se kvůli ztrátě hodnoty nemovitostí cítí chudší, a proto raději neutrácejí, ale hromadí úspory.
Západní analytici si také lámou hlavu nad tím, jak mohou čínští průmyslníci ustát současné geopolitické otřesy. Čína se roky potýkala s hrozbou deflace. Po vypuknutí války v Íránu však její výrobní ceny prudce vzrostly. Logika velí, že by měly zkolabovat firemní marže a následovat vlna bankrotů. I zde ale Čína hraje podle vlastních pravidel.
Energetická krize zemi nezasáhla tak silně díky obrovským strategickým rezervám a faktu, že ačkoli je Čína závislá na uhlí, už více než 20 procent energie produkuje ze solárních a větrných zdrojů. Samotné firmy jsou pak vycvičeny v extrémně dravém domácím prostředí.
„Na domácím trhu panuje fenomén brutální konkurence zvaný involuce. Čínské firmy jsou zvyklé nebýt v krátkodobém horizontu ziskové,“ dodává Ovečková. „Z mnoha stovek firem část zkrachuje a zisk nikdy neuvidí, jiné si ale tvrdě vybojují pozici globálních gigantů. Je to zkrátka styl, jakým se tam podniká.“ Čína tak na úkor svých domácích spotřebitelů dál posouvá hranice a snaží se dominovat světovému trhu.
