Už začátkem loňského roku začal Tobias Natterer, copywriter reklamní agentury DDB Berlin, přemýšlet, jak obejít všudypřítomnou a nesmlouvavou ruskou cenzuru. Jeho klient, německá pobočka neziskové organizace Reportéři bez hranic (RSF), hledal účinnější způsoby, jak k běžným Rusům dostat zprávy, které se před nimi jejich vláda snaží zatajit.
Běžnou praxí RSF bylo zkopírovat cenzurovanou webovou stránku a umístit ji na servery, ze kterých jsou provozovány i další weby, které vláda považuje za příliš důležité na to, aby je zablokovala – tato taktika je známá jako kolaterální svoboda. „Pokud se vláda pokusí takové webové stránky sestřelit, musí s tím sestřelit i své vlastní,“ vysvětluje Natterer.
Pak tu byl ovšem problém, jak pomoci lidem tyto zrcadlené webové stránky najít. Až někdo přišel s bláznivým nápadem: Co kdyby se dalo proklouznout hradbou cenzury tak, že by se články schovávaly, podobně jako poklady v nějaké videohře, a lidé by je mohli najít jen s tajný kódem? A co kdyby ten tajný kód generovalo samo Rusko prostřednictvím výherních čísel ve státní loterii?
Je to vlastně docela jednoduché. Pokaždé, když budou zveřejněna nová loterijní čísla, autoři je použijí k vytvoření nové webové adresy. A každý, kdo se tato čísla pokusí vyhledat na Twitteru nebo jiných platformách, najde odkazy na zakázané stránky plné zakázaných zpráv.
Nápad nemohl přijít v lepší dobu. Právě když se Reportéři bez hranic chystali strategii v Rusku a dalších dvou zemích vyzkoušet, vydal ruský prezident Vladimir Putin rozkaz k invazi na Ukrajinu. Kreml okamžitě utlumil celostátní zpravodajství o svých akcích, čímž se stal společný experiment RSF a DDB ještě důležitějším.
S pomocí čísel do loterie začali provozovat webovou stránku nezávislého, na Rusko zaměřeného zpravodajského serveru Meduza, který ruská vláda v dubnu 2021 označila za zahraničního agenta. A od počátku invaze je provoz na webu tak silný, že bylo potřeba přikoupit na serveru více místa a stránku upgradovat.
S válkou na Ukrajině se však RSF a DDB snaží svou činnost posunout ještě o úroveň výš. V současnosti například testují způsob, jak využít blockchainovou technologii k vydávání článků a fotografií z války. A v příštích dnech je naplánované spuštění dalších stránek.
„Chceme se ujistit, že svoboda tisku není vnímána jen jako něco, co hájí novináři,“ říká Lisa Dittmerová, pověřenkyně RSF Německo pro svobodu internetu. „Je to něco, co je základní součástí každé demokracie a také základní součástí obrany všech druhů svobody.“
Propaganda je nedílnou součástí války již dlouho. Od bomb naplněných letáky, které zasypávají nepřátelská vojska, až po domácí cenzuru. Kontrola sdělovaného obsahu je často považována za klíč k zajištění podpory veřejnosti.
Putinova železná pěst dohlížející na to, co se Rusům sděluje o jeho válce na Ukrajině, čelí útokům z mnoha stran, od sociálních sítí až po telemarketingové kampaně, videa na Telegramu a další. Ukrajinští podnikatelé dokonce využívají své v Rusku fungující aplikace, aby Rusy informovali o tom, co se děje. A to i přesto, že pak jejich produkt čeká v Putinově režimu rychlý konec.
Takhle třeba ukrajinská ´úschovna fotek DepositPhotos ukázala ruským uživatelům necenzurované fotky ze zničených ukrajinských měst a protiválečné protesty z celého světa. Ne všechny tyto snahy nesou ovoce, avšak minimálně ukazují vynalézavost potřebnou k vítězství v informační bitvě, která je stará jako válka sama.
Aktivisté hledají i jiné způsoby, jak do Ruska dopravit pravdu o invazi. Ve Velké Británii se v rámci crowdfundingové kampaně například podařilo vybrat čtyřicet tisíc liber na spuštění digitálních reklam zacílených na Rusy a obsahujících pravdivé informace o válce. Organizátoři celé akce tvrdí, že předtím, než byli na začátku tohoto týdne v Rusku zablokováni, dokázali Rusům doručit 57 milionů reklam.
Zapojili se i hackeři. Skupina známá jako Anonymous požádala lidi, aby hodnotili ruské restaurace a obchody na Mapách Google a zanechali recenze vysvětlující, co se na Ukrajině děje. Mezitím organizace Squad303 vytvořila online nástroj, který umožňuje lidem automaticky posílat náhodným Rusům textové zprávy skrz aplikaci WhatsApp a e-maily.
I už dávno ověřené technologie však mohou být velmi účinné. Od začátku války se v Rusku například prudce rozšířilo používání virtuálních privátních sítí (VPN), které umožňují obcházet cenzurní opatření ruského internetu. To může vysvětlovat, proč tamní úřad pro regulaci telekomunikací donutil společnost Google vyřadit ze seznamu tisíců URL adres odkazujících právě na VPN stránky.
A pozadu nezůstávají ani ještě o poznání starší nástroje. Paulius Senūta, reklamní manažer v Litvě, se v informační válce spoléhá na telefon. Nedávno spustil webovou stránku „CallRussia“, která umožňuje rusky mluvícím lidem volat náhodným Rusům na základě seznamu čtyřiceti milionů telefonních čísel.
Návštěvníci stránek dostanou telefonní číslo spolu se základním scénářem vyvinutým psychology, podle kterého se má volající dobrovolník s ruským občanem na druhé straně linky nejprve podělit o své ruské konexe a dobrovolnický status, a teprve poté jej vybídne, aby si vyslechl, o co ve skutečnosti jde.
Navrhované věty zní například: „Zdá se, že jediná věc, které se Putin bojí, jsou informace“. To má volajícímu umožnit zdůraznit potřebu dostat informace do rukou Rusů, kteří se sami musí zasadit za konec války. Během prvních osmi dnů Senūta uvádí, že uživatelé z východní Evropy a dalších zemí světa uskutečnili téměř sto tisíc hovorů neznámým lidem v Rusku.
Mohou však vůbec v dnešním světě zaplaveném spamem, podvodnými zprávami a dalšími nevyžádanými marketingovými sděleními podobné snahy zafungovat? To zatím není úplně jasné.
„Jedna věc je zvednout telefon a zavolat. Skutečně s nimi hovořit je však ještě něco jiného,“ říká Senūta. Stejně jako u každého telemarketingového hovoru jsou reakce příjemců smíšené. Zatímco někteří jsou vstřícní, jiní se zlobí za vyrušení nebo mají podezření, že jde o trik. „Jak se mluví s někým, kdo se pohybuje v úplně jiném mediálním prostředí?“ ptá se.
Dobrá otázka. Koneckonců, ruské úřady jsou vůči zprávám, které nejsou v souladu se stranickou linií, dlouhodobě nepřátelské. „Tahle propaganda je v Rusku úplně všude,“ říká Oleg Kozlovskij, výzkumný pracovník Amnesty International pro Rusko.
Během několika dní po invazi obvinil ruský komunikační úřad tamní mediální weby z šíření nespolehlivých a nepravdivých informací a nařídil, aby ve zpravodajství používaly pouze oficiální vládní zdroje. Výrazy jako „válka“, „invaze“ nebo „agrese“ byly ve zpravodajství zakázány pod pokutou až pět milionů rublů (nyní zhruba 52 000 dolarů) nebo hrozbou patnácti let vězení. „A je to stále horší a horší,“ dodává Kozlovskij.
Lidé se účastní opozičního shromáždění v centru Moskvy v roce 2018, na podporu svobody internetu v Rusku.
Podle Kozlovského je potřeba využívat stávající platformy, které jsou bez cenzury, jako je Telegram, spíš než vymýšlet něco zcela nového. Arnold Schwarzenegger například v minulém týdnu nahrál přes Telegram dlouhý videovzkaz Rusům, který obsahoval ruské a anglické titulky.
To však neznamená, že zkoušet nové věci je úplně na škodu. „Dopředu nevíte, které z nich budou fungovat a které ne,“ říká Kozlovskij. „Je velmi těžké předvídat, co bude fungovat, takže je dobré zkoušet různé metody a různé iniciativy, které se snaží Rusy oslovit.“
Otázkou je, zda si Rusové uvědomují, že jsou obětí mediální masáže státem podporovaných lží a kriminalizace pravdy. Lisa Dittmer z RSF se domnívá, že mnoho Rusů touží vědět, co se skutečně děje. Například kampaň RSF „Pravda vítězí“ dosud v Rusku zaznamenala více než 150 tisíc shlédnutí.
Ale není to jen Rusko, které podléhá cenzuře, cenzura je oboustranná. Zatímco ruské úřady zakázaly Facebook a Instagram jako „extremistické“, západní zpravodajské servery zase přerušily styky s ruským státem kontrolovanými médii kvůli Putinově dezinformační kampani.
Stažení produktů a partnerství z Ruska sice může vyslat Kremlu silný signál, ale taková izolace zároveň představuje riziko, že se do dezinformační bubliny nepodaří proniknout. Naštěstí „je v podstatě nemožné účinně cenzurovat“, říká Dittmer a poukazuje na další snahy RSF o využití blockchainu a herních technologií k šíření zpráv.
