Už když to bývala herna a nonstop, tak se tu občas sešlo nečekané složení hostů. Od těch z takzvaného „polosvěta“ až po uměleckou mládež a celebrity. Deset let je ale letenská Cobra podnikem, kde si dáte skvělý brunch s ratolestmi, oběd s byznys partnery a večer drink s kamarády.
A i přesto, že tu občas pořád zahlédnete nějakou hvězdu (hlavně tu, co bydlí v okolí), je to podnik příjemně uvolněný a bez nutnosti předvádět svůj hype.
Roh ulic Veverkova a Milady Horákové s velkou vitrínou a velkorysým prostorem přímo vyzýval k tomu, aby se tu odehrálo něco výjimečného.
V roce 2014 Praha vyrazila do boje se zdejším hazardem. O dva roky později začala nová vyhláška platit i na Praze 7. Herna a nonstop pod názvem Cobra musely zavřít, což byla hozená rukavice pro tým okolo Aerofilms. Místo dobře znali nejen proto, že provozují přilehlé kino Bio Oko, ale i protože, jak říká Matěj Kočí: „Každý z nás tu někdy skončil.“
Matěj Kočí je ústřední postavou našeho vyprávění, a pokud jste do Bio Oka dříve chodili, tak ho od pohledu určitě znáte. Usměvavý mladý muž měl vždy velmi excentrické ozdoby ucha. Kromě toho oplýval kreativitou a spolehlivostí, takže dostal od týmu Jiřího Šebesty, Radima Habartíka a Ivo Andrleho, kteří prostor před dekádou získali, plnou důvěru.
Během našeho poledního setkání v Cobře sem ostatně přijdou na oběd. „Mívají tu svá pravidelná zasedání,“ usměje se Matěj Kočí a kývne ke stolu. Pracovní seanci nad jídlem tu ostatně má víc lidí, jsou mezi nimi zdejší hipsteři i gentlemani v perfektně padnoucích oblecích a o dekádu starší.
Ti zas rozhodně jako zdejší nepůsobí, což vás rychle přivede na myšlenku, jak takový projekt vůbec může ve stále ještě konzervativní Praze už deset let fungovat.
V Berlíně, Amsterodamu, Londýně, tam si dovedete představit místo, kde mají snídaně pro rodiče s batolaty, obědy, kde padají důležitá byznys rozhodnutí, a večer se tam koná neřízená party.
„Kamarád František Skopec mi tehdy tady na parapetu před Cobrou říkal, že vůbec neví, zda takový kočkopes může fungovat,“ vypráví Matěj Kočí. Skopec je kreativní šéfkuchař Ambiente, který vedl také Café Savoy. Jeho obava zkušeného profesionála v gastru by mohla kdekoho odradit. Ale nikoliv Matěje Kočího.
Na rekonstrukci měl pět milionů korun, což byl rozpočet, ze kterého se musela pořídit i profesionální kuchyně. Vizi, jak předělat temnou hernu v prostor se zcela jinou, přátelskou atmosférou, který ale bude působit dobře i pro večerní provoz, korigoval Matěj Kočí s Vítkem Dandou z Edit! Architects.
Foto Cobra
Foto Cobra
Vše nové natřeli načerno, původní stěny nechali hrubé a oprýskané, pomáhali je škrábat studenti z nedaleké AVU. Kosočtvercová zrcadla, která dávala herně potřebný šarm, odpadla a zanechala za sebou otisky. Pozoruhodná struktura bílých teček na zadní stěně, která dnes vypadá jako záměr, vznikla čistě náhodou.
Jídelní stůl a lavici z masivního dřeva vyrobili ze stromu pokáceného při úpravách ve Stromovce. Část nábytku svépomocí vyrobili barmani sami.
Před deseti lety tu při svém otevření Cobra působila jako poměrně osamocený jev, dnes je Praha 7 – a nejen tato čtvrť – prostorem pro objevování kaváren, restaurací a barů.
„Konkurenci máme rádi, spolupracujeme spolu a vzájemně se navštěvujeme,“ říká dobrosrdečně Matěj Kočí. I když tato věta bývá často frází, chcete mu to věřit. Působí jako člověk, pro kterého je vnitřní integrita hodně důležitá, což ostatně dokazuje i jeho covidová zkušenost.
Rozjetý podnik uzavřela jako tisíce jiných vládní nařízení. Personál, který byl pro Matěje Kočího vždy zásadním stavebním kamenem provozu – ostatně v kuchyni tu začínal na pozici šéfkuchaře i později řadou cen ověnčený designér Daniel Gonzáles –, hledal jiné zaměstnání.
Někteří kolegové skončili v IT a už se do něj nevrátili. Matěj Kočí pomáhal v covidáriu, což mu zcela logicky změnilo perspektivu.
Z ubytování, opuštěného hotelu, který sdílel s vojáky, si přivezl monsteru a ta je dodnes součástí interiéru Cobry. „Myslím, že nám za to docela děkuje,“ zasměje se.
Není podnik, pro který by covid nebyl z nějakého důvodu přelomový. Matěj Kočí se mohl zamýšlet nad tím, zda je tam, kde chce být. I přes všechny zvraty i skutečnost, že je také otcem malého dítěte, a to se vždy práce v gastru dělá ještě o něco složitěji, pro Cobru stále dýchá a chce podnik posouvat dál.
Momentálně například vydávají deset alkoholických koktejlů, každý za jeden rok provozu, každý představuje přepracovanou verzi původního drinku z daného roku. Take it Sloe z roku 2019, historicky nejprodávanější drink baru, se vrací ve frappé verzi pod názvem Take it Slo-er od barmana Honzy Dinstpíra.
Čtyři nealkoholické varianty jsou součástí menu jako plnohodnotná volba, Cobra je zařazuje do jídelního lístku dávno předtím, než se z bezalkoholní sekce stal módní žánr. „Mám velký respekt před abstinencí, což samozřejmě otevírá otázku, jak můžeme provozovat bar,“ přiznává Matěj Kočí.
Foto se svolením baru Cobra
I další novinka je o vztazích, k výročí přibývá ve spolupráci s pivovarem Chroust i vlastní pivo pod názvem Palivo.
„Paní Sládková“, jak říká Karolině Chroustovské, která za pivovarem stojí, je sestřenicí Matěje Kočího. „Zadání bylo vytvořit ležák do koktejlového baru a klimatické krize. Tedy udělat pivo, když je venku pětatřicet stupňů,“ upřesňuje Matěj Kočí.
Pokud jste v Cobře dlouho nebyli, možná vám unikl vznik takzvaného „zákobří“. Jedná se o prostor hned vedle, kterému dominuje výčep. Podle Matěje Kočího sem chodí hlavně ti, komu v hlavním baru vadí hluk a jsou „introvertnější povahy“.
Právě akustiku Cobry plánuje Matěj Kočí do budoucna více řešit, protože i přes snahy tu slyšíte opravdu mumraj. Na druhou stranu, Praha moc takových míst nemá, naopak se často řeší, že je hlavní město krásné, ale někdy nežije společensky tolik, kolik by si zasloužilo. A tím nejsou myšleny nájezdy levného piva chtivých turistů, ale právě podniky, jako je Cobra.
Jak se během deseti let proměnila samotná klientela? „Na oběd chodí zhruba ti samí lidé jako od začátku. Řadu z nich známe jménem, víme, co si objednají. Těší nás vidět lékaře z nedaleké ordinace, který si užívá svou chvíli klidu, i odrostlé děti, co tu začínaly jako miminka,“ popisuje Matěj Kočí.
„Večerní klientela se ale po covidu proměnila víc, část těch, co sem chodili pravidelně, se přestěhovala z města, přestala večer chodit ven. Tuto změnu ostatně potvrzují i dodavatelé alkoholu,“ dodává.
Cobra dnes zaměstnává zhruba pětadvacet lidí, za barem se střídají dva provozní, kteří zajišťují denní chod. Doteď je ale Matěj Kočí nezastupitelný, i když na svůj tým nedá dopustit. Je s Cobrou srostlý a ona s ním. Dobře ale chápe, že vše má svůj vývoj.
Na místě, kde bývala herna, už je celou dekádu prostor pro dětské žvatlání, strategická rozhodnutí i doslova osudová setkání. Na tom si snadno vybudujete závislost. A monstera roste dál.
