Letos v září ožije londýnský Regent’s Park uměním. Odehraje se tu již 14. ročník prestižní přehlídky Frieze Sculpture London. Jedním z jedenácti vystavujících z celého světa je i výtvarník Matyáš Chochola. Jaká díla v Londýně představí? A jaký dopad může mít účast na podobné akci na jeho kariéru?
V jeho novém uměleckém studiu nedaleko pražské Národní ulice jsou díla ve formě sběratelských miniatur. Několik desítek centimetrů vysoké bronzové sochy tady stojí ve společnosti dalších děl českého umělce a výtvarníka Matyáše Chocholy. Jsou vidět už z ulice a lákají ke vstupu.
Kdyby tu měly být i jejich předobrazy – velkoformátové sochy tvořené technologií betonového 3D tisku –, i tak velkorysý umělecký prostor by musel dosahovat zcela jiných rozměrů. Každá z dvanácti soch série Ctnosti a neřesti naší doby / 300 let poté totiž měří téměř čtyři metry. Ještě štěstí, že 14. ročník přehlídky Frieze Sculpture London se odehrává pod širým nebem.
Právě v Regent’s Parku v centru britské metropole bude český umělec vystavovat tři sochy z tohoto cyklu. Na letošní ročník ho vybrala v Londýně působící turecká kurátorka Fatoş Üstek. Cesta k účasti na mezinárodní sochařské přehlídce však nebyla podle slov Matyáše Chocholy jednoduchá.
„Sochy jsem vystavoval v trutnovské galerii EPO1 a poté jsem pro ně hledal umístění, buď v barokním kontextu, architektuře, nebo developmentu. Nedařilo se mi to, ale pak se na obzoru objevila šťastná hvězda: open call na londýnskou uměleckou přehlídku. Hned mi bylo jasné, že tohle je cesta, na kterou celou dobu čekám,“ vysvětluje Matyáš Chochola.
Vyšlo to. Jenže i přesto, že ke spolupráci oslovil pražskou Chemistry Gallery a jejího zakladatele Petra Hájka, bylo potřeba pro účast sehnat nemalé finanční prostředky. Jen pro představu: podle Chocholy samotná instalace v londýnském parku šplhá k milionu, přeprava betonových soch pak vyjde klidně na statisíce korun.
Do prezentace českého umění v zahraničí se tak museli zapojit sponzoři. Jedním z nich je pražská galerie Kunsthalle Praha, dalším pak Chocholův bývalý galerista z Berlína. „Myslím, že možnost prezentovat v takto selektivním formátu je opravdu prestižní příležitost,“ říká laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2016.
Možnost vystavovat na akci spojené s mezinárodně uznávaným veletrhem Frieze London považuje za vyústění svých uměleckých snah poslední dekády. Účast na akci, jíž se v minulosti zúčastnily umělkyně Tracey Emin či Jajoi Kusama nebo umělecké duo Elmgreen & Dragset, podle něj zároveň ukazuje, že jeho tvorba rezonuje v mezinárodním kontextu.
Výtvarníci ze světa budou svá díla stavět do dialogu se třemi Chocholovými sochami z betonu. Jmenovitě jde o sochy Palcát II, Meteor a Brutalista. Série vzniklá v roce 2024 je reinterpretací soch Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu a stejně jako ony tematizuje ctnosti a neřesti své doby.
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Zatímco barokní předloha je ve svém tvarosloví doslovná, sochy Matyáše Chocholy neodkazují ke konkrétním lidským vlastnostem či charakteristikám. Jejich autor je záměrně tvořil tak, aby jejich vyznění nechávalo každému divákovi volný prostor pro vlastní interpretaci.
„Kvality jednotlivých soch jsou záměrně nevyřčené, je na každém, jak si je přebere. Já jen rád probouzím lidskou fantazii a imaginaci,“ říká k sérii. „Že jsou sochy abstraktní, jen ilustruje beztvarost samotného tématu v kontextu dnešního světa,“ dodává k sochám vytvořeným pomocí betonového 3D tisku.
Právě svérázné pojetí technologie mohlo podle něj být jedním z důvodů, proč sochy dostaly možnost prezentace na Frieze Sculpture London. Kurátorku podle českého výtvarníka zaujal nejen odkaz na vzpomínané sochy vytvořené pro hraběte Šporka, ale zejména přepis příběhu do moderní podoby.
O Matyáši Chocholovi se často mluví jako o uměleckém chameleonovi. I když jeho díla mají výrazný autorský rukopis, často se mění, a to nejen ve výrazu, ale také v samotném procesu tvorby. Sochy, které – na rozdíl od předchozích děl – vznikaly z velké části v programech počítače, jsou toho zářným důkazem.
Nejprve byl k technologii dle svých slov skeptický, ale v průběhu tvorby si ji osvojil – i proto, že sochy dotvářel ručními zásahy a pomocí dalších materiálů. „Moje krédo je měnit se. Ne proto, aby mě lidi měli problém zařadit nebo pochopit, ale spíš proto, že je stále co objevovat a posouvat dál,“ odpovídá na otázku, zda s technologií bude ještě v budoucnu pracovat.
Byť už absolvent AVU v minulosti vystavoval v zahraničních institucích nebo na prestižním bienále umění Manifesta 11 v Curychu, nyní, po deseti letech od prezentace ve Švýcarsku, bude znovu objevovat, co s uměleckou kariérou tvůrce z Česka může prezentace na takové mezinárodní akci udělat. Scénářů je podle něj několik.
Foto Dan Hromada
Zájem mezinárodního publika podle něj může přinést nové kontakty se zahraničními institucemi i prodej celé série. I ten je jedním z cílů londýnské prezentace. „Těžko se mi celá akce nahlíží zdálky, ale ano, můžeme říct, že jde o zlomový bod mé kariéry a taky splněný sen,“ říká.
Matyáš Chochola odjíždí do Londýna za několik dní. Přímo v Regent’s Parku se bude podílet na instalaci a na místě také budou probíhat poslední přípravy soch. Například sochu Palcát II tu bude umělec patinovat. Fungovat tam poté bude i v roli občasného průvodce pro samotné návštěvníky přehlídky.
„Mojí výhodou je, že už mám za sebou zkušenost z mezinárodního bienále, Manifesty 11 v Curychu. Tenkrát jsem ale namyšleně všechny galeristy a jejich nabídky odmítal. Z toho jsem už, myslím, naštěstí vyrostl, takže tentokrát si případné spolupráce dobře promyslím,“ dodává.
