Tři ukrajinské sestry si otevřely v Praze tři bistra pod značkou Bowlers. Lákají na stále populárnější poke, ale není to jediný tahák, kvůli němuž byste do nich měli vyrazit.
Tady vám bude chutnat i káva. A nejen proto, že pochází z vyhlášené pražírny Rusty Nails Coffee, ale protože spolu s ní kupujete i něco víc: polovina výdělku z kávy putuje na obranu Ukrajinu, na tamní dobrovolníky a nákup dronů i dalších potřebných věcí.
„Hned od začátku války jsme začali vymýšlet, jak bychom mohli pomoci, když nemůžeme být přímo tam. Každý Ukrajinec je zvyklý posílat i něco ze své výplaty, ale my chtěly udělat ještě něco víc, pomoci jako podnik,“ vypráví Veronika Zakharova, vedoucí bister Bowlers.
Není divu. Zakharova pochází z Kyjeva a už dva roky nervózně sleduje každou zprávu o raketách, které dopadají na město, kde zůstala část její rodiny. Se dvěma sestrami a rodiči už žije řadu let v Česku a společně nyní Bowlers provozují – prarodiče a další příbuzní ale odejít nechtěli.
V bistrech pracuje něco přes dvacet lidí a velká část z nich z Ukrajiny pochází, i proto s pomocí neváhaly. Tím spíš, když jejich byznys slušně šlape a mohou si velkorysé gesto, které už vyneslo přes 380 tisíc korun, dovolit.
Kořeny příběhu bistra sahají do náctiletosti jeho šéfky, kdy v Gdaňsku poprvé vyzkoušela havajský pokrm zvaný poke. „Byla jsem v sedmém nebi, měli perfektní ryby i omáčky,“ vzpomíná Veronika.
Poke může znít exoticky, ale není za ním nic tajuplného. Syrová ryba, rýže, zelenina, omáčka… Nic extra složitého na přípravu, a přitom chutný a zdravý oběd nebo večeře. Když dostala rodina Zakharové před čtyřmi lety šanci přebrat bistro, které se na poke zaměřovalo, rozhodli se rychle.
Název bistra v pražském obchodním domě Centrum Stromovka zůstal, ale když se ho Zakharovovi ujali, změnili takřka vše. „Vzhled jídla, chuť, menu, branding… Začali jsme dělat domácí omáčky a vymýšlet, která by mohla sedět k jakému jídlu,“ vrací se k začátkům Veronika Zakharova.
Do podnikání skočili odvážně – Česko sotva vyvázlo z jednoho covidového lockdownu a pomalu směřovalo k dalšímu. Ten ale Bowlers nepoložil. Během klidnějších časů měli naopak prostor vyladit fungování a zároveň se jejich nabídka velmi dobře uchytila na rozvozu.
„Hodně lidí sedělo doma a domácí vaření už je nebavilo, tak přemýšleli, co si objednat, a chtěli něco nového. Pizzu znají všichni, tak proč nezkusit poke?“ vypráví Zakharova. Rázem se ukázalo, že by jejich byznys mohl šlapat, a tak se pustili do expanze. V roce 2021, stále v době covidových omezení, otevřeli druhou pobočku na Nových Butovicích vedle kanceláří Trigemy.
Na sídlišti, kde je o zajímavé podniky nouze, se náhle objevilo moderně vypadající bistro spojující zeleň s industriálními prvky a vedle poke servírující i výtečnou kávu.
„Sestra Valerie dělala v kavárnách a přišla s tím, že nebudeme prodávat nějakou průměrnou kávu. Pokud máme mít kávu, tak bude dobrá,“ popisuje lakonicky Zakharova, proč se obrátili na pražírnu Rusty Nails Coffee. Pro řadu butovických tak funguje Bowlers i jako pěkná kavárna, kterých v okolí není mnoho.
Tamní pobočka Bowlers si brzy našla věrnou základnu zákazníků, které neodradila ani vyšší cena. Poke prodávají kolem tří set korun (v obědové nabídce levněji), což je na okraj Prahy poměrně vysoké číslo. „Pokud děláte z kvalitních surovin, tak levněji nepůjdete,“ konstatuje Zakharova.
„Věděli jsme, že najdeme svého zákazníka, pokud přijde a zkusí to za tři stovky ochutnat. Bude vědět, že tam je super rýže, čerstvý losos, kterého vozíme obden na ledu z Norska, a další kvalitní suroviny,“ vyjmenovává.
Bistrům pomáhá, že v jejich blízkosti je spoustu kanceláří, pro jejichž zaměstnance znamenají Bowlers vděčný obědový cíl. Z toho těží i letos otevřená třetí pobočka v karlínském Fragmentu.
Poke z Bowlers dokonce zachutnalo i mimo kanceláře. Když se v Česku před třemi lety natáčel The Gray Man, velkofilm Netflixu s Ryanem Goslingem v hlavní roli, objednával si štáb třeba až třicet misek najednou. „Možná má Gosling svaly právě z našeho poke,“ vtipkuje zakladatelka.
Denně vydají přes tři stovky misek a jasnými bestsellery jsou poke s lososem a chicken bowl, tvořící víc než polovinu prodaných jídel. Úspěšný byznys přitom v Bowlers vybudovali navzdory pokračujícím obavám o blízké na Ukrajině. „Každou chvíli mi pípne na mobilu notifikace a už koukám, jestli letěla nějaká raketa na Kyjev,“ přibližuje Zakharova.
„Není to úplně jednoduché, ale my Ukrajinci v Česku musíme být silní a maximálně pomáhat, protože se tu máme dobře,“ konstatuje žena, která má dle svých slov dva domovy: český a ukrajinský. Válka ji paradoxně přiměla vracet se do Kyjeva častěji než dříve.
„První návštěva byla emočně velmi náročná. Představte si, že byste přišli na Václavák a ten najednou vypadal jako bojiště… Tak jsem se cítila při procházení některých míst Kyjeva,“ vypráví.
Domů jezdí několikrát ročně, hlavně rozptýlit prarodiče, kteří v zemi zůstali sami. A zároveň povzbudit tamní ekonomiku: dát si dobrou večeři v Kyjevě, kde už se život jakž takž vrátil k normálu. „Pořád je občas slyšet střelba, ale babička s dědou už teď mávnou rukou, že už to nic není, i když my třeštíme oči,“ líčí Zakharova každodenní válečnou realitu.
Zpátky v Praze plánuje s týmem zvelebovat současné provozovny a občas udělat na netradičním místě pop-up. V příštím roce by pak rádi otevřeli další pobočku. Převážně ženský a rodinný kolektiv šlape výborně a v podnikání se to odráží.
„Občas se hádáme, ale to je asi mezi sestrami normální. Funguje nám to a aspoň můžeme být spolu,“ těší Veroniku Zakharovu.
