Avdijivka padla. Nový hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj o víkendu oznámil, že se z ní ukrajinské jednotky stahují, aby se vyhnuly obklíčení.

Pro ruskou armádu je to nejvýznamnější úspěch na frontě od získání Bachmutu v květnu 2023. Dobytí obou měst předcházely měsíce krvavých bojů. 

„Avdijivka je kousek od města Doněck. Pro Rusy bude teď mnohem snazší využívat celou infrastrukturu kolem něj. A není úplně jasné, jak dobře je připravená ukrajinská obrana za Avdijivkou. Z pohledu Rusů dává snaha dobýt město smysl. Jestli jim to dává smysl i za cenu ztrát, co tam utrpěli, to je jiná otázka,“ říká Jan Kofroň, politický geograf a expert na vojenství.

Od začátku ruské agrese na Ukrajině uplynou tento týden dva roky. Ztráta Avdijivky podle Kofroně zásadním zlomem ve válce není. I když jde o dobře opevněnou strategickou pozici. „Nepředstavujme si, že se teď stane zázrak a Rusové budou moct za měsíc oznámit vítězství ve válce nebo dosažení klíčových cílů. K tomu téměř jistě nedojde,“ míní Kofroň.

Ukrajina podle něj i po dvou letech bojů vede s mnohem silnějším Ruskem nad očekávání vyrovnanou partii. „Před válkou bych tu dnešní situaci zařadil mezi deset procent nejlepších scénářů. Ukrajina nepřišla o žádné z nejvýznamnějších měst, Rusové nedobyli ani Charkov, který mají kousek od hranic. Samozřejmě nemůžeme říct, že by Ukrajina něco vyhrávala, ale míra její porážky je malá. Situace není dobrá, ale zatím bych to nedramatizoval,“ líčí.

V rozhovoru jsme podrobně probrali situaci na bojišti včetně dvou hlavních problémů, se kterými nyní ukrajinská armáda bojuje – nedostatkem munice a rekrutů. Došlo i na související mezinárodní politiku a možné scénáře dalšího vývoje války. 

Podle posledních zpráv z fronty to nevypadá, že by Ukrajina vedla s Ruskem nad očekávání dobrou partii.

Při hodnocení vždycky záleží, vůči čemu to srovnáváme. Kdybyste se mě před dvěma lety zeptal, co by mohlo Rusko získat v případě prodloužené války, řekl bych plus minus levý břeh Dněpru. Současná situace je podle mě mezi deseti procenty nejlepších scénářů. Třeba se to zhorší.

Ukrajina přišla o velký kus území, ale stále toho hodně uhájila. Kdybychom se vrátili rok dozadu, tak tady zase vznikaly z mého pohledu až extrémně optimistické představy, že si Ukrajina vezme okupované území zpět a dokonce Rusko porazí. Někteří se už chystali na dovolenou na Krym. Ve srovnání s tímto současná situace rozhodně dobrá není.

Otevírá dobytí Avdijivky Rusům cestu k větším územním ziskům?

Pokud se jim povede frontu posunout o pět či deset kilometrů, tak pro ně bude mnohem snažší využívat celé infrastruktury v okolí Doněcku, velkého města. Je to něco, co jim uvolní ruce. Také není úplně jasné, jak dobře je připravená obrana za Avdijivkou. Rusové asi doufají, že budou moct postupovat snadněji.

Zima je relativně mírná a za pár týdnů přijde doslova období bahen. Rusové se asi přiblíží k Časiv Jaru, možná o něco ke Kupjansku, ale všechno to budou postupy v řádu kilometrů. Otázkou samozřejmě je, jak je budou Ukrajinci zadržovat vzhledem ke stavu mobilizace a nedostatku západní munice.

Jak moc akutní je problém ukrajinské armády s chybějícími rekruty a náboji?

Z vojenského hlediska teď dává pro Ukrajinu smysl zmobilizovat aspoň čtvrt milionu dalších vojáků, možná i půl milionu. Faktem je, že pokud to Ukrajinci neudělají, nebo to budou dělat chvatně někdy před létem, tak se můžou dostat do velkých potíží.

Není to problém akutní, že by zítra došli vojáci. Ale v dlouhodobém pohledu to velkým problémem být může. To samé s dělostřeleckou municí, ale to je chyba Západu, tam nelze Ukrajincům nic vyčítat.

Ruské dělostřelectvo na frontě nyní denně vypálí násobně víc nábojů než ukrajinské. Je situace kritická?

Nepoměr tam je a je výrazný. Dokud bude Ukrajina bránit, tak to tak velký problém není. Blbé je, že nemá moc velkou šanci na větší protiútok, dokud neakumuluje dostatečné zásoby dělostřelecké munice.

Západní dodávky brzdí balík americké pomoci zaseklý v Kongresu. Evropská unie zase slíbila do března dodat milion dělostřeleckých nábojů, ale nakonec dodá jen polovinu, proč?

Tohle je spíš otázka na nějakého evropského politika. Důvody jsou dva, řada evropských států, zejména Francie, zdůrazňuje, že by Evropa měla náboje ideálně vyrobit sama. To dává smysl, protože to podporuje domácí evropské zbrojovky. Jenže ty nemají dostatečnou kapacitu. Výroba se zvedla, ale ne dost na to, aby se vyprodukoval požadovaný milion kusů.

Navíc je potřeba doplnit některé skladové zásoby evropských zemí, jelikož už před válkou nebyly moc velké a spousta nábojů už na Ukrajinu dávno zamířila. Ve finále je těch nábojů potřeba víc.

Proč je evropský průmysl není schopen vyrobit?

V minulých dekádách byla poptávka po této munici relativně malá. Redukovala se zbrojní výroba, řada továren zanikla. Včetně chemiček, které jsou potřeba taky. Když mají dnes zbrojovky postavit továrnu na náboje i chemičku, což není jednoduché i vzhledem k ESG a podobným politikám, tak se logicky ptají, jaká je návratnost té investice. To se nevrátí během jednoho roku.

Mohou mít pocit, že západní evropské země nebudou mít po válce tak velkou potřebu dělostřelecké munice, aby se jim to vyplatilo.

Jak vycházejí evropské zbrojařské kapacity ze srovnání s ruskými?

Na to, jaké má Evropa HDP, špatně. Rusko je oproti nám ekonomickým trpaslíkem. Jeden by řekl, že Unie by měla být schopná Rusko přezbrojit zcela bez problémů, ale z řady důvodů tomu tak není. Na to, jak je ruská ekonomika slabá, jeho zbrojní průmysl v tenhle okamžik šlape relativně dobře. Podtrhávám slovíčko relativně.

Rusko chce dát tento rok na obranu a národní bezpečnost téměř čtyřicet procent rozpočtu? Jak dlouho je taková válečná ekonomika udržitelná?

Nedělal bych si naděje, že se zhroutí během letošního roku. Je vidět problémy, jako je například vysoká inflace. Řada oblastí teď není kvůli penězům na zbrojení prioritou, ale jestli se to už třeba v příštím roce promítne do výrazného snížení životní úrovně Rusů, to si nedokážu tipnout, nejsem ekonom.

Jak silný je Putinův režim před nadcházejícími prezidentskými volbami v Rusku?

Tipnul bych si, že ty volby vyhraje… Režim se určitě dostal do potíží v roce 2022, protože válka nešla, jak čekali. Bylo pro ně trapné, že na začátku tomu ani nechtěli říkat válka a pak museli mobilizovat.

Teď, po nezdařeném Prigožinově povstání, vypadá stabilně. Část lidí kritických k režimu odešla. Dokud bude ekonomická situace relativně dobrá, tak bych s nějakou vnitřní vzpourou nepočítal. Ale že ti lidé nejsou z režimu úplně nadšení, je také pravda.

A co desítky tisíc rakví s ruskými vojáky? Proč nebudí větší ohlas?

Nejsou v Rusku rozloženy rovnoměrně. Sociálně ani geograficky. Nejvíc se to týká lidí na okraji společnosti, typicky to byli vězni, za kterými moc lidí plakat nebude. A hodně jsou postižené chudé regiony jako Dagestán, Čuvašsko nebo Burjatsko. Rusů v Moskvě nebo Petrohradu se to vlastně tolik nedotýká.

Režim velice racionálně nastavil kritéria tak, aby ekonomicky nejpodstatnější části země nebyly válkou tolik zasaženy. Rusové udělali mobilizaci, ale do další se jim zjevně nechce, přestože by z jejich pohledu dávala smysl.

Druhá rovina je, že ne úplně malá část Rusů bude válku vnímat jako skoro existenciální záležitost. Samozřejmě ne tolik, jako Ukrajinci bojující o svoje přežití. Ale tohle z pohledu Rusů není Afghánistán, který byl šíleně daleko. 

Jak čtete nedávné Putinovo prohlášení, že by v Bílém domě radši viděl Joea Bidena než Donalda Trumpa?

Nijak, Vladimir Putin toho napovídal spoustu. Tohle je přesně ten typ informace, které nepřikládám žádnou váhu.

Neviděl jste ani jeho rozhovor s Tuckerem Carlsonem?

Ne. Rurikovci jsou určitě pěkným tématem, ale já na to fakt nemám čas.

Rozumím. Zpátky na frontu, dosáhla loňská ukrajinská protiofenziva, do níž se vkládalo hodně nadějí, aspoň nějakého úspěchu?

Pokud se budeme bavit o hlavních strategicko-operačních cílech, tak ne. Podařilo se na některých místech dostat do ruské obrany několik kilometrů hluboko, což není úplně lehké, ale nepovedlo se ani přiblížit k městu Tokmak, natož jej dobýt. Ani k Melitopolu se Ukrajinci nedostali.

Obecně však platí, že dosáhnout průlomu (prorazit obranné linie nepřítele a proniknout do jeho týlu, pozn. red.) je extrémně těžké. Ani Rusům se to za poslední rok nepovedlo, možná bude teď situace jiná u Avdijivky. U Bachmutu nešlo o průlom, byla to série operací, kterými postupně vytlačovali ukrajinskou obranu, až se město postupně dostalo do obklíčení.

V posledních týdnech se ruským letounům daří obcházet ukrajinskou protivzdušnou obranu pomocí klouzavých pum, bomb s „křidélky“, které díky nim doletí mnohem dál. Před rokem jsme řešili, že ruské letectvo doposud hrálo v konfliktu jen omezenou roli. Mění se to?

Nepoměr sil ve vzduchu je obrovský, Rusové budou mít násobně víc letounů, i když teď na Ukrajinu přijdou stroje F-16. Ale mají docela velké problémy toho nějakým způsobem zužitkovat. Zejména ve smyslu propojení pozemních a vzdušných operací.

Díky klouzavým pumám jsou schopni vrhat relativně velké množství výbušné tonáže proti obráncům, pětisetkilová bomba dokáže napáchat velké škody. Ale přesnost klouzavých pum zároveň není úplně ideální. 

Přesnost na jednotky metrů není úplně ideální?

Spíš nižší desítky, co jsem slyšel. Když takhle velká bomba dopadne dvacet metrů od cíle, tak to není úplně špatné. Záleží, co se snažíte zničit. Třeba zničit most pomocí tohohle může být relativně těžké. Faktem ale je, že je to nějaký pokrok a ruské letectvo je dnes pro Ukrajince nebezpečnější než před rokem. Rusům dnes mnohem lépe fungují i dronové systémy.

Existuje proti klouzavým pumám nějaká efektivní obrana?

Po vypuštění z letadla už skoro vůbec. 

Jak se v průběhu války proměnil význam boje pomocí dronů?

Ze začátku to byly hodně turecké Bayraktary, ale postupem času jejich role ustoupila. Ruská protivzdušná obrana se je naučila detekovat a působit proti nim, místo těchto větších dronů se výrazně rozmohly drony malé s rozměry běžně dostupných komerčních dronů.

A nelítá se s nimi na stovky nebo dlouhé desítky kilometrů, ale působí maximálně dvacet třicet kilometrů daleko. Často jsou na jedno použití s nějakou výbušninou.

Co jsou nejcennější lekce, které bychom si měli z války na Ukrajině vzít?

Válka nemusí být krátká a rychlá. Rezervní komponenty armád, ať už ve smyslu lidí, struktury, nebo výzbroje, jsou podstatné. Také použití malých dronů.

Pro mě teď bude strašně zajímavé sledovat, do jaké míry zůstane jejich efektivita zachovaná. Zajímavé by mohlo být i to, jak těžké je provést již zmíněný průlom.

Jakákoli dopředu připravená obrana může být překvapivě robustní. Není neproniknutelná, ale šance, že se přes ni útočník dostane rychle, je malá. Proč je to podstatné? Pokud se například pobaltské země chystají na hypotetický konflikt s Ruskem, mohou si připravit obranu dopředu. Kdyby Rusové věděli, že v případě útoku rychlého vítězství nedosáhnou, fungovalo by to jako deterenční výhoda.