Po více než osmi letech je hotovo. Dílo designéra Petra Olaha – svatovítské varhany vzniklé ve spolupráci s novoborským Lasvitem – se dnes dočkají slavnostního požehnání. Jejich autora jsme doprovodili přímo pod nový nástroj, který bude jeden z nejdůležitějších českých chrámů zdobit pravděpodobně stovky let.
Že tu slovenský designér Peter Olah trávil v posledních letech dlouhé dny, poznáte snadno. Hned u vchodu do Svatovítské katedrály na Pražském hradě hravě obchází frontu pro turisty a po pár nenápadných gestech směrem k pracovnici kontrolující vstupenky už stojí uvnitř. I další skupinu zahraničních návštěvníků obchází bez větších problémů a míří vstříc hlavní chrámové lodi.
Stojíme pod novými svatovítskými varhanami, které se poslední měsíce instalovaly a ladily pro slavnostní inauguraci. Veřejnost je poprvé uslyší během série inauguračních koncertů. Právě během nich bude moct poprvé okusit zvuk varhan vzniklých ve španělské dílně v obci El Papiol nedaleko Barcelony.
Člověk by čekal, že po letech úsilí a práce na projektu bude Peter Olah pod svým výtvorem stát pyšně, nebude šetřit superlativy a že pro dokreslení významnosti této zakázky bude do svých odpovědí více či méně nápadně pašovat ona spektakulární čísla: 180 skleněných elementů, více než šest tisíc píšťal a přes 135 milionů vybraných ve veřejné sbírce.
Peter Olah, který momentálně zastává funkci šéfa pro jednotnou designovou identitu ve Škodě Auto, však hned po vstupu do chrámu začne vyjmenovávat, co všechno je ještě potřeba na varhanech doladit. „Vidíte to? Ještě se dokončuje výsledná podoba zábradlí,“ říká s pohledem na spodní část nástroje, který zdobí ručně foukané prvky českého křišťálu.
Mluví z něj nejen přiznaný perfekcionista, přirozeně ale také člověk, který chce symbolicky nejdůležitější příležitost své kariéry opustit v co možná nejpřipravenějším stavu. I proto trávil poslední měsíce laděním osvětlení varhan, a to nejen jako celku, ale také jednotlivých elementů vzniklých ve spolupráci s novoborským Lasvitem.
V každém z nich najdeme vlastní LED modul, který se dá naprogramovat na všechna světelná nastavení v katedrále. Varhany tak budou jinak „svítit“ za přirozeného světla během dne, zcela jiný zážitek si z nich pak návštěvník či posluchač odnese během mše či po západu slunce.
„Když je večer, nasvěcujeme celé varhany, během dne to naopak nedává smysl,“ vysvětluje designér, který vůbec první skicu představil zhruba před osmi lety. „Nečekal jsem, že to celé bude trvat tak dlouho. Na druhou stranu vzhledem ke komplexnosti projektu a vlastnickým vztahům v katedrále se s tím asi dalo počítat,“ dodává.
Sám se k možnosti navrhnout varhany dostal díky Škodě Auto, která se v počátku stala významným sponzorem iniciativy s cílem nahradit nevyhovující varhany z 30. let minulého století. Nebyl však jediným, kdo návrh předložil – porota, která zahrnovala nejen nadační fond, ale i památkáře, arcibiskupství a další dotčené subjekty, vybírala z vícero návrhů.
Původně měl design varhan navrhnout přímo jejich budoucí zhotovitel. Běžná praxe ze zahraničí se ale v Česku neuplatnila. Z původního výběrového řízení nevzešel vítěz, a tak se k návrhu dostal právě slovenský designér, který ve svém portfoliu měl nejen interiéry aut, ale i skleněné trofeje pro Tour de France, IIHF či mistry Formule 1.
Foto Igor Zacharov, Lasvit
Foto Igor Zacharov, Lasvit
Foto Igor Zacharov, Lasvit
Foto Igor Zacharov, Lasvit
Už v rámci prvních skic se Peter Olah inspiroval nejen architektonickým rytmem katedrály – ten při našem rozhovoru demonstruje na novogotických sloupech poblíž varhan – ale také přírodními strukturami. Konkrétně jde o čedičovou Panskou skálu poblíž Kamenného Šenova a Nového Boru, které se příznačně přezdívá varhany.
„Je to klišé, ale říká se, že Bůh je nejlepší designér a že my ostatní se od něj máme učit,“ říká v chrámu. „S tím, že v přírodě najdeme ty nejgeniálnější nápady, nejde než souhlasit,“ dodává ke svému designu, který se sice musel během let mírně přepracovávat, původní nápad s píšťalami umístěnými mimo varhanní skříně však zůstal.
Možná i proto se na začátku jeho návrh nesešel s obecným přijetím. Například památkářům přišel jeho design až příliš moderní, panovala tu obava, aby varhany nevyčnívaly a nenarušovaly historický kontext katedrály.
Peter Olah, který velkou část profesní kariéry věnoval návrhům interiérů aut, se ale při jejich návrhu držel motta, že design nemá primárně ohromovat, ale především sloužit. Že nejde o autorskou exhibici, jako spíš o citlivé doplnění chrámu. A zástupce památkové ochrany přesvědčil, že právě jeho návrh bude katedrále slušet nejvíce.
Zmíněné profesní zkušenosti však u některých budily rozpaky. Proč by designér aut měl navrhovat varhany pro největší a nejvýznamnější český chrám? Jaké k tomu má kvalifikace?
„Ze začátku si tohle myslel i pan Gerhard Grenzing, jehož firma varhany zhotovila. Navíc je potřeba si uvědomit, že on sám napřed komisi předkládal svůj autorský návrh, který neprošel. Fakt, že nejsem designér varhan a neměl jsem s podobnou věcí zkušenost, mi ale dovolil přijít s novým, neotřelým řešením. A nakonec jsem ho o tom přesvědčil.“
Foto Igor Zacharov, Lasvit
Neotřelost spočívá zejména ve vzpomínaných skleněných prvcích z českého křišťálu, které Peter Olah vyvíjel ve spolupráci s Lasvitem. Právě ony činí z českých varhan světový unikát – ač po světě existují nejrůznější varhanní experimenty, v podobném měřítku se sklo jako dekorativní prvek nikde neobjevuje.
Skláře a další odborné profese je však podle Olaha potřeba stavět před nové výzvy, nutit je, aby zpochybňovali zajeté způsoby práce. Že se nejprve tým tvářil, že něco podobného – hranaté skleněné elementy s délkou téměř jednoho metru – nepůjde vyrobit? Designér schválně na začátku požadoval metr a půl, aby se výsledek přiblížil kýžené vizi.
„Když dveře nejsou stoprocentně zavřené, chci to alespoň zkusit,“ říká ke svému přístupu. Ostatně pokusy se sklem jsou mu vlastní: s týmem Škoda Auto v minulosti představili křišťálové prvky jako součást automobilového interiéru, pro Lasvit společně s Larsem Kemperem zase navrhl nápojovou sadu Sommelier odporující zajetým konvencím.
Ochota přicházet s novotami však s sebou nese i velkou dávku nervozity. Ta se Peterovi Olahovi nevyhla ani zde při instalaci varhan. Dlouhou dobu byly zakryté lešením a když konečně přišel den, kdy je člověk mohl poprvé spatřit z dálky několika desítek metrů, dostavily se obavy. Jak budou fungovat jako celek? Nebudou skutečně až příliš výrazné? Jak se budou vyjímat v rámci chrámu?
„Samozřejmě jsem věděl, jak budou vypadat, ale digitální vizualizace jsou pořád realitě vzdálené,“ říká designér. „První slova, která jsem si řekl, když jsem je viděl? Nemáme průser. Jakmile jsem je spatřil v kontextu celé katedrály, napětí ze mě spadlo,“ dodává.
Od první skici k realizaci uplynulo necelých deset let. Celý proces zkomplikoval nejen způsob financování prostřednictvím veřejné sbírky, ale i covid a technická opatření, která předcházela samotné instalaci varhan. Zajímavostí je, že do procesu zasáhl i požár pařížské katedrály Notre-Dame, která zvýšila požadavky na požární ochranu varhan.
Foto Jan William Drnek
Foto Jan William Drnek
Foto Jan William Drnek
Foto Jan William Drnek
Foto Jan William Drnek
I Peter Olah prošel během této doby velkými myšlenkovými skoky. Jestliže zprvu u něj převládalo nadšení z možnosti nástroj navrhnout, dostavila se i skepse, zda se vůbec projekt povede dotáhnout do konce, stejně jako pochybnosti o tom, zda on, národností Slovák, má do nejdůležitějšího českého chrámu vůbec co promlouvat.
Varhany ale zdárně stojí a jsou připraveny sloužit. Proto se nabízí otázka, co udělá nový nástroj s kariérou svého autora? Je tento projekt natolik jedinečný, že mít ho „v portfoliu“ je jen otázkou symbolické prestiže, nebo může reálně s kariérou Petra Olaha výrazně zamávat?
„Vůbec si netroufám předvídat, co se v budoucnu díky tomu může stát. Věřím, že je to další součást skládačky. Je ale fakt, že vše, co jsem doposud navrhoval, mělo větší či menší životnost. Varhany tu snad budou ne desítky, ale ideálně stovky let. A to se poštěstí jen málokterému designérovi,“ říká Peter Olah.
O možném dopadu na svou kariéru příliš spekulovat nechce. Jako by si uvědomoval, že příležitost tohoto typu možná přichází opravdu jen jednou za život a že by se rouhal, kdyby hned po jejím dokončení měl odvahu přivolávat další podobně symbolicky silný projekt.
„Že jde opravdu o velkou věc mi došlo, když jsem listoval knihou Jana Williama Drnka, kde moje jméno bylo vedle velkých mistrů, kteří se podíleli na stavbě katedrály. Myslím, že dosah tohoto projektu mi dojde ještě později, s větším odstupem,“ dodává.
