Nemáme místo pro vaše dítě. Stále častější odpověď na stále větší český systémový problém. Rodiče dětí trápí nedostatek míst ve veřejném vzdělávání nejen na středních školách.
Nedostatečná kapacita zařízení je problémem u mnohem mladších dětí: chybí jesle i místa ve školkách. Proto také v Česku roste zájem o soukromé instituce.
Například soukromých mateřských škol je u nás aktuálně necelých deset procent – před deseti lety to přitom podle Českého statistického úřadu bylo jen 2,6 procenta. Jejich počet tak skokově narostl. Do soukromých základních škol chodí zhruba dvaadvacet tisíc českých žáků, v roce 2015 jich byla jen polovina.
Založení nové školy by měla navíc od září usnadnit novela hygienické vyhlášky od ministerstva zdravotnictví, která má podmínky pro provoz škol a školek zjednodušit.
Jak se lidem v tomto oboru podniká? Vyzpovídali jsme podnikatelku Romanu Falge, která vlastní síť několika zařízení od jeslí až po základní školu. Je také spoluautorkou knížky Soukromá firemní školka od A do Z, kde radí dalším podnikatelům a podnikatelkám.
V oboru začala působit v roce 2008, kdy otevřela bilingvní školku pro pětapadesát dětí nazvanou Orangery, podle zrekonstruované zámecké oranžerie v dolnopočernickém zámeckém parku.
Rodiče dětí ji pak přemluvili, aby založila ještě základní školu a sami se na ni složili: vybrali mezi sebou patnáct milionů korun. Falge v současnosti provozuje sedm zařízení, má celkem šedesát zaměstnanců a celkový obrat jejího podnikání tvořil za rok 2022 necelých čtyřicet milionů korun.
Školné je různé podle lokality a typu zařízení a pohybuje se od osmi tisíc korun měsíčně za jesle do patnácti tisíc za základní školu. Kvůli inflaci a krizi ho Falge před rokem zdražovala o deset procent – stejně tak ale zvýšila mzdy zaměstnancům. Doposud jejím vzdělávacím systémem prošlo na šestnáct set dětí.
Co je největší výzvou podnikání ve školství?
Sehnat dobré učitele, kteří prostě chybí. Naše škola je navíc bilingvní, takže zaměstnávám i rodilé mluvčí, což je v mnohém ještě složitější. Neustále ležím v inzerátech a nové učitele lákám i na náborové příspěvky, které se kdysi dávaly horníkům.
O jak vysoký příspěvek jde a jaké platy u vás nastupující učitelé mají?
Učitelé na základní škole si u nás vydělají od čtyřiceti osmi do pětapadesáti tisíc, k tomu mají různé benefity. Výši náborového příspěvku nechci vzhledem ke konkurenci zveřejňovat.
Jak velkou překážkou byly dosavadní hygienické normy? Hodně se mluví třeba o nutnosti školek mít budovu s vlastní zahradou.
Má zařízení jsou hned u velkého parku, takže s tím jsem problém neměla. Zbytečně přísné mi přijdou například normy hluku, které musíme splňovat ve třídách. Nesmyslný je způsob měření: normy se měří ze zákona v době, kdy je v okolí největší hluk, tedy u nás od osmi do devíti hodin.
I když začínáme výuku až v devět, rozhodná byla hladinu hluku právě mezi osmou a devátou hodinou ranní. Abych normy splnila, musela jsem koupit velmi nákladnou rekuperační jednotku v řádech stovek tisíc korun, měnící vzduch ve třídách i bez otevřených oken.
Co dalšího je podle vás v podnikání v soukromém školství limitující?
Jste závislí na dotacích od ministerstva školství a celý dotační systém je velmi složitý. Jednou se mi stala strašná věc, když jsme spletli datum a odevzdali výroční zprávu o den později. Její dodání je pro získání dotací zásadní.
Takhle přísné podmínky platí přitom jen pro soukromé školství, kde se nesmíte zpozdit ani o den, dokonce ani o minutu, jak mi řekli úředníci. Na celý jeden školní rok jsem proto ztratila nárok na dotace. Kdybych měla pouze jednu školu, tak ji musím zavřít.
Současná dotace je na jedno dítě se pohybuje od sto dvou do sto deseti tisíc korun, bez toho to obchodně nedává smysl. Říkala jsem tehdy úředníkům, že to nezvládnu, že to neutáhneme a oni mi jen řekli, že mám smůlu… Tohle se v soukromém školství neodpouští a je to nekompromisní.
Začínala jste se školkou a jeslemi, později jste na přání rodičů založila základní školu. Co vás přesvědčilo?
Tehdy jsem ještě nebyla se školkou v zisku a na rozjezd školy neměla peníze. Budovu jsem si sice vyhlédla nedaleko školky u velkého parku, což se rodičům moc líbilo – ale neměla bohužel dostatek finančních prostředků.
Tehdy mi jeden z rodičů řekl, že mi dá peníze na rezervaci a s ostatními vymyslí, jak se mi složí na koupi budovy. Nakonec rodiče po kouskách vybrali celkem patnáct milionů korun. Bylo to neuvěřitelné, velká důvěra v mou práci a velká odpovědnost z mé strany.
Peníze jsem si od nich půjčila, dnes je už vše splacené. Jejich nadšení a odvaha do toho jít se mnou bylo úžasné. Považuji to za svůj největší úspěch v podnikání.
Od kdy jste ve vašem podnikání v zisku? Musí se člověk obrnit velkou trpělivostí?
Školku jsem celou nákladně rekonstruovala, takže v zisku jsem byla až zhruba po pěti letech. U školy asi po třech. Podnikání se školou je mnohem těžší než se školkou. Musí si vybudovat reputaci, rodiče jí musí uvěřit, vybírají si mnohem víc než u školek.
Nyní máte širokou škálu zařízení pro děti od roku až do páté třídy. O jaká z nich je největší zájem?
Přeplněná máme všechna zařízení a téměř všude jsou děti na čekací listině. Naše nabídka zdaleka neuspokojuje poptávku. Hodně populární jsou dětské skupiny: maminky se dnes vracejí stále víc do práce dříve a my nabízíme místa už ročním dětem. Děti mohou chodit jen třeba dva dny v týdnu a využít buď půldenní či celodenní program.
Dávají k vám rodiče děti kontinuálně? Platí celé vzdělání od jeslí až po základní školu?
Zhruba devadesát procent z nich u nás má děti odmalička po celou dobu až do páté třídy. Když poznají vzdělávání na našich principech, už nechtějí jinak. Z páté třídy od nás děti často odcházejí na víceletá gymnázia.
Připravujete děti nějak na přijímací zkoušky a jaký je váš názor na hodně diskutované Cermat testy?
Nemyslím si, že je to správný systém. Naše děti se učí nenásilnou formou, kolikrát vůbec neví o tom, že se vlastně učí. Do třetí třídy je ani neznámkujeme a mají jen slovní hodnocení.
Kvůli Cermat testům na ně od páté třídy musíme trochu víc přitlačit a systém výuky změnit a začít se s nimi víc biflovat. Dětem nabízíme doučování na testy od našich učitelů a ještě najímám externí firmu, která děti připravuje na správné vyplnění.
Podle mě ale takový systém odhalí hlavně jak se děti umí nabiflovat – neodhalí znalosti ani studijní předpoklady. Rodičům a dětem způsobuje velký stres, který začíná u všech páťáků už v září.
Neuvažovala jste o založení vlastní střední školy nebo aspoň druhého stupně?
Na to se mě rodiče dětí ptají velmi často, ale zatím o něm neuvažuji. Nemám další prostory a jak jsem říkala, je velmi těžké najít kvalitní pedagogy. To jsou hlavní důvody, proč do toho nejdu, i když je zájem velký.
A co rozšířit kapacitu tříd, jak chce problém ve veřejných školách řešit stát? Podle současných návrhů by mohlo být ve třídách až čtyřiatřicet dětí…
Máme ve třídě šestnáct dětí a to je podle mě pro učitele optimální, zvyšovat kapacity nehodláme. Upřímně mi přijde třicet čtyři dětí ve třídě jako nesmysl, neumím si to představit. Stát v tomhle ohledu neuvěřitelně zaspal.
Vědělo se předem, že dorůstá silný ročník, a že se bude jednou hlásit na školy. Šlo to naplánovat a mělo se to řešit mnohem dříve a víc systémově.
Proč vás vlastně napadlo podnikat ve vzdělávání?
Byl to pro mě splněný dávný sen. Vždy jsem chtěla být paní učitelkou, ale dřív jsem se na školu nedostala, neudělala jsem za bývalého režimu talentové zkoušky. Tatínek byl antikomunista a nebylo žádoucí, aby děti takových rodičů učili. Tak jsem to oplakala a šla studovat ekonomiku.
Později po škole jsem začala podnikat a deset let měla svůj butik s oblečením. Tím jsem získala nějaký vstupní kapitál, který jsem se v roce 2008 rozhodla investovat do rozjezdu školky. Využila jsem tak své ekonomické vzdělání a zároveň si splnila dávný sen.
Na jakých základech své školky a školy stavíte?
Na kvalitním bilingvním vzdělání už od školky založeném na osobním přístupu ke každému dítěti, na přátelské, otevřené a harmonické atmosféru, menším počtu dětí ve třídě a kvalitních pedagozích. Jejich výběru věnuji velkou péči a chci, aby byli i dobře ohodnocení.
Dále hodně stavíme na komunikaci a prevenci, s dětmi pracují psychologové. Učíme je, aby se uměly ozvat, nastavit si hranice, aby se o sebe uměly postarat. Považuji to v dnešní době za velmi důležité téma.
