AI rozevírá ve společnosti nůžky. Pracovní trh se přizpůsobuje umělé inteligenci rychleji než akademický sektor a první velký výzkum na vysokých školách ukázal, že Česku ujíždí vlak.
Studentům a studentkám se otevřel nový svět umělé inteligence a vysoké školy čelí výzvě se vývoji rychle přizpůsobit. Aby udržely krok s mezinárodním trhem práce, musí porozumět nejenom nárokům firem na budoucí zaměstnance.
Letos v červnu u nás proběhl první velký výzkum na toto téma. Agentura Strateggo ve spolupráci s vysokými školami zjišťovala, jak často a jaké nástroje studentstvo a pedagogický sbor používají, jaké jsou jejich obavy a jak se staví k etice využívání umělé inteligence.
Agentura sbírala data mezi téměř pěti tisíci studenty a studentkami a pěti sty vyučujícími na pražské Vysoké škole ekonomické (VŠE) a brněnském Vysokém učení technickém. „Přístup studentů a pedagogů k využívání umělé inteligence se zásadně liší a pro nás je velmi cenné zjistit v čem,“ vysvětluje Pavel Hnát z VŠE.
Největší rozkol se projevil ve vnímání etické roviny AI nástrojů. Studentstvo je výrazně benevolentnější k jejich používání ve výuce i publikační činnosti. Hlavní výhody vidí v úspoře času a hledání inspirace, zatímco pedagogové se obávají plagiátorství.
Překvapením bylo, že studenti a studentky sice vítají umělou inteligenci s otevřenou náručí, ale jejich digitální gramotnost je tragická. Téměř polovina sama označila své schopnosti na úrovni začátečníka až základních znalostí. I proto se obávají budoucího uplatnění na trhu práce, který bude automatizovanější.
Technologický pokrok zároveň klade zvýšené nároky na odborné vzdělávání pedagogů a pedagožek. „Je klíčové si rozmyslet, jestli studenty vzděláváme pro profese, které zaniknou, nebo které teprve vzniknou,“ připomíná šéf agentury Strateggo Jan Císař a dodává, že hlavní výzvou bude studující udržet v republice – zahraniční školy jsou na budoucnost připraveny lépe.
Umělá inteligence může každopádně pomoci i pedagogickému sboru. Datová analýza pomocí AI pomůže s rutinní prací typu vyplňování sylabů a uvolní ruce důležitějším činnostem, jako je právě sebevzdělávání. I to pak může zabránit technologickému rozevírání generačních nůžek.
„V budoucnosti bude zásadní, aby v Česku vznikl komplexní vzdělávací program pro pedagogy, který zohlední generační propast právě mezi studentem a pedagogem, to mimo jiné také připravujeme,“ říká Jan Císař.
Podle něj směřujeme k budoucnosti, kdy na jedné straně budou koncoví uživatelé technologií, kteří jim nerozumějí, a na druhé straně budou lidé s rozvinutou schopností kritického myšlení, kteří ty nástroje budou ovládat. Mohlo by se stát, že ta vzdělanější strana bude tou druhou manipulovat. A bude na každém člověku, za jakou stranu provazu chce tahat.
Zároveň v rámci rozmachu umělé inteligence vzniká mnoho specializovaných nástrojů pro vědecký výzkum. „Rozhodně nechceme studentům bránit nové technologie používat, ale naopak je naučit, jak s nástroji efektivně pracovat,“ vysvětluje Pavel Hnát.
Pokud se studentstvo nenaučí s umělou inteligencí pracovat už ve škole, nebude mít podle něj na trhu práce šanci. „Potřebujeme lidi, kteří budou zakládat mezinárodně konkurenceschopné startupy,“ zdůrazňuje Hnát, který zároveň budoucnost vidí docela pozitivně.
„Na školách se třeba šedesát let nic neděje a pak se změna stane za týden. Když to srovnám s byznysem, tak tam se změny dějí častěji, ale ve výsledku může být inovační křivka škol efektivnější,“ připomíná. Digitalizaci českého školství navíc posunula distanční výuka během covidu a také investice v rámci Národního plánu obnovy.
Jisté je, že vysoké školy se budou muset situaci přizpůsobit a garantovat studentům, že je dokážou připravit pro pracovní trh v roce 2030. „Jak říkal Wayne Gretzky, je potřeba bruslit tam, kde puk teprve bude. A pokud školy nebudou myslet dopředu, budou ztrácet kvalitní studenty, potažmo absolventy, čímž se bude ztrácet i konkurenceschopnost celé české ekonomiky,“ zakončuje Císař.
