Je to teprve třicet let, co byl v Česku otevřen první supermarket. Ano, teprve, nikoli už. Protože dnes se zdá, že velké obchody tu s námi byly pořád.
Stojí v Jihlavě, nesl název Mana a byl velkou atrakcí. „Lidé z celého města si tam dělali výlety, o obchodu se mluvilo skoro tak, jako by v Jihlavě přistálo UFO,“ vzpomíná kolega Filip Saiver, který kousek od něj bydlel.
Jeho dnes již nežijící babička tam chodila jako do divadla. Moc toho nekoupila, ale hleděla na zboží, které dosud nikdy neviděla, a dokonce si na mnohé mohla sáhnout. „Pak o tom donekonečna vypravovala, takže jsem při tehdejších návštěvách hned ve dveřích hlásil: Tak co nového v Maně, babi?“ vypráví.
Sám Filip v Maně poprvé uviděl granátové jablko. „Do té doby jsem si o něm myslel, že neexistuje, poněvadž je to mytické a biblické ovoce. Už nevím, kolik stálo, ale dost – přesto jsem si ho právě z důvodu, že okusím chuť ráje, musel koupit. A až následně jsem zkoumal, jak se takové granátové jablko dá vlastně jíst,“ směje se.
Dnes stojí na vývěsním štítě jihlavského supermarketu místo nápisu Mana jméno Albert. Kromě této prodejny mohou obyvatelé města na pomezí Čech a Moravy navštívit nejen dalších pět poboček téhož řetězce, ale také Tesco, Penny Market, Lidl nebo Kaufland.
Už do nich nechodí pro výjimečné „divadelní zážitky“, ale prostě na nákupy. Údiv nad novým a neznámým vystřídalo lovení slev, akcí a výhod, které se staly největším marketingovým tahounem všech obchodních řetězců.
„Nakupování a obchody se za třicet let opravdu od základu změnily. Dokazují to i miliardové investice, které každoročně do prodejen směřujeme,“ říká ředitel komunikace obchodů Albert Jiří Mareček.
V prodejnách se zabydlují technologie, o kterých si mohli zákazníci před třiceti lety jen nechat zdát: automatické pokladny, elektronické cenovky nebo teplotní čidla u ledniček, mrazáků a samoobslužných pultů napojená na vzdálenou kontrolu.
Supermarketům dnes patří v Česku osmnáct procent trhu, tedy třetí místo v žebříčku obchodů podle typu prodeje. Ze Zelené zprávy ministerstva zemědělství z roku 2018 vyplývá, že Češi nejraději nakupují v hypermarketech, kde utratí bezmála třetinu svých výdajů.
Na druhém místě s dvaadvacentním podílem trhu se usadily ve stejném roce diskonty. Malým prodejnám patří s jedenácti procenty až čtvrté místo. Přitom většinu tržeb – 78 procent – si mezi sebe dělí první desítka obchodních řetězců, z toho 58 procent připadá na první pětku: Kaufland, Albert, Lidl, Penny Market a Tesco.
Zatímco tyhle značky kvetou, šest potravinových řetězců se od 90. let z českého trhu naopak stáhlo. Supermarkety Julius Meinl zmizely v roce 2005, Edeka a Carrefour v roce 2006, Delvita v roce 2007, Plus Diskont v roce 2008 a Spar (i Interspar) v roce 2015.
„Ze slavných jmen navíc v Česku mezi roky 1992 a 1996 působil i americký Kmart, který zde vlastnil třináct obchodních domů včetně pražského Máje. Ty přešly v roce 1996 do vlastnictví Tesco a Kmart z českého trhu odešel,” připomíná datová analytička společnosti Česko v datech Irena Honsnejmanová.
Upozorňuje, že některé další prodejny, zejména pod společností Ahold, měnily v průběhu let své jméno. Jako příklad uvádí značky Mana, Sesam a Hypernova. Jejich vlastník ale zůstal stejný.
Přitom v druhé polovině 90. let minulého století bylo všechno jinak. Z průzkumu společnosti GfK vyplynulo, že v roce 1997 chodilo 62 procent zákazníků nejčastěji nakupovat do menších prodejen. Supermarketům patřilo 24 procent, diskontům dokonce jen devět a hypermarkety měly zanedbatelný podíl nakupujících.
Karty se začaly obracet s novým tisíciletím. V jeho první dekádě jimi zamíchaly zmiňované hypermarkety, jejichž obliba skokově narostla.
Podle společnosti Nielsen se počet hypermarketů zvýšil mezi roky 2005 a 2015 zhruba na dvojnásobek a za stejné období klesl celkový počet prodejen s potravinami a smíšeným zbožím z osmnácti tisíc na zhruba patnáct tisíc. Nejvíc mizely malé prodejny do padesáti metrů čtverečních.
V posledních letech sprintují i diskonty, kterým v roce 2019 podle průzkumu společnosti Nielsen patří 24 procent trhu, tedy o čtyři procenta víc v porovnání s rokem 2013. Evropský průměr je přitom o jedno procento nižší.
„Vyšší podíl diskontů měly Německo, Polsko a Maďarsko, naopak v Itálii, Francii nebo Spojeném království byl tento podíl nižší,“ uvádí Honsnejmanová. Nejoblíbenějším je mezi zákazníky Lidl a následuje ho Penny Market, kterému dýchá na záda Kaufland.
V současné době patří tuzemský trh čtrnácti potravinovým řetězcům. V české top desítce všech (nejen potravinových) řetězců se ale žádný tuzemský obchodník s potravinami neusadil. Dva čeští zástupci – GGT a Geco – prodávají tisk a tabák.
Server Zboží a Prodej uvádí, že podle výše tržeb mezi retailovými řetězci v Česku vede Lidl s 57,7 miliardy korun. S tržbami 56,3 miliardy korun ho dotahuje Kaufland, bratr ze stáje německé skupiny Schwarz. Třetí místo patří Albertu, jehož tržby se blíží k 52,6 miliardy korun.
Zhruba o deset miliard méně si připsal řetězec Tesco a necelých čtyřicet miliard Penny Market. Obchodnické vody, které se pomalu začaly stávat stojatými, ale loni rozčeřil koronavirus.
„Od počátku pandemické krize se nákupní chování Čechů velmi změnilo, nakupují i potraviny častěji na internetu a v kamenných obchodech nakupují méně často, ale zato větší nákupy,“ vysvětluje Honsnejmanová.
O tom, v jakém typu obchodu nakoupí, rozhodují zákazníci, ovšem za nitky jejich síťovek tahají řetězce. A ty dobře vědí, že kromě široké nabídky vábí především cena.
Zároveň se zástupci řetězců shodují, že budoucnost patří i pohodlí a zdravým potravinám. Kdo využije všechna lákadla najednou, bude vítěz.
