Nápad na Dobroden v sobě Leoš Mareš nosil už od loňského 11. listopadu. Na ten den připadá výročí narození jeho zesnulého otce a navíc je to také Den válečných veteránů. Známý moderátor, pohnutý jejich příběhy, se loni rozhodl pomoci jejich sbírce.
Teď přišel 29. leden, další každoroční milník v Marešově životě. Dobroden, kdy odvádí za každého sledujícího na Instagramu korunu na vybranou charitu. Kolik jich ve chvíli součtu měl? Přesně 1 106 878.
A letos bylo jasné, kam své peníze pošle tentokrát. Milionová částka poputuje k válečným veteránům, hasičům a policistům, jejichž symbolem je květ vlčího máku.
Proč jste si vybral zrovna sbírku na podporu veteránů?
Vlčí mák nepomáhá jen veteránům, ale třeba i těžce zraněným záchranářům, hasičům, policistům a těm, co v boji položili život. Rezonovalo to ve mně už od loňského listopadu, kdy běžně probíhá sbírka a prodávají se vlčí máky. Letos se kvůli pandemii nemohla uskutečnit, probíhala jen on-line.
Přispěl jste tedy už na podzim?
Ano, dali si za cíl vybrat 11 111 111 korun, tak jsem přispěl 111 111 korun za sebe. A k tomu jsem měl doma ještě kytaru, na kterou jsem se chtěl učit hrát, ale ani jsem na ni nesáhl.
Měl jsem v rádiu pozvaného Richarda Krajča a Jaromíra Jágra, tak jsem navrhl Richardovi, ať na ni zahraje jednu jedinou píseň. Vybrali jsme píseň Srdce nehasnou, se kterou se loučil s Karlem Gottem. Všichni jsme kytaru podepsali a nabídli k prodeji za milion. Zájemce se ozval asi do tří minut. Tyhle peníze pak také zamířily na Vlčí máky.
Ale do cílové částky pořád zbývalo asi hodně…
Ano, tolik lidí se k nám nepřidalo. A já to chápu, je na každém, jestli přispěje a jakou charitu si vybere. Já už ale tušil, že v lednu budu mít přibližně 1 milion a 111 tisíc followerů, zase ty jedničky. Tak jsem si řekl, že jim znovu přispěju.
Zapůsobilo to na vás na podzim tak silně?
Je to pro mě osobní a symbolické i z toho důvodu, že loni by 11. 11. oslavil 70. narozeniny můj táta. Celoživotně je pro mě tohle datum spojené s něčím významným.
Uvažoval jste i nad jinými charitami?
Těch inspirací bylo strašně moc. Přemýšlel jsem nad hospicem Dům pro Julii, taky nad Nadačním fondem pro předčasně narozené děti. I o pomoci pro konkrétní rodiny, které postihla nějaká tragédie. Také nad pomocí psímu útulku, na který nakonec poslala manželka 400 tisíc přes svůj Dobroden. Teď doufám, že nebudou smutní, protože skončili pod čarou. Ale dojde na ně třeba příště.
Je letošní rozhodnutí i výzvou pro ostatní, aby se cílová částka pro vlčí máky podařila vybrat?
Ne, to je jen můj osobní příběh. Dobroden je postavený na tom, že nikdo nikoho nenutí, kam příspěvek poslat. Je to den, kdy se jen posílají peníze, částka je daná počtem sledujících, jen se rozhodujete, komu to hodíte, jako ve volbách.
Máte jeden hlas, to je ta částka, a vyberete si, do jaké urny to hodíte. Mým cílem je, aby se vybrala velká částka peněz, která se rozprostře do celého charitativního světa.
Vám i ostatním influencerům v pandemickém roce výrazně klesly příjmy ze sociálních sítí. Jak bylo složité dostát závazku poslat přes milion na charitu?
Stěžování si ze mě nedostanete. S Dobrodnem počítám dopředu, už teď v hlavě počítám s Dobrodnem 2022 a nějak si alokuju zdroje. Nechci to přirovnávat k daním, ale vím, že budu platit DPH, vím, že budu platit Dobroden, vím, že budu dávat příští leden zase trochu víc, třeba milion dvě stě, tak už s tím počítám. Rozvrhl jsem si to mezi mandatorní výdaje.
Máte představu o tom, kolik lidí se k vám dnes připojuje a posílá peníze na charitu?
Nedokážu to říct, ale stovky lidí jsou to určitě. To vím podle komentářů a označení. Ale jestli to jsou třeba tisíce, to netuším…
Když budu mluvit v nadsázce, bylo by skvělé, kdybyste k Dobrodni přemluvil i Dominika Feriho, který vás obrovským tempem dohání v počtu followerů. Jak se díváte na jeho úspěch?
Ten způsob, jak uchopil svoje téma, je perfektní, lidi to baví a myslím si, že to je budoucí lídr našeho instagramového světa. Gratuluji mu k budoucímu prvnímu místu, dělá to vážně skvěle.
Už jsme nakousli téma poklesu příjmů ze sociálních sítí. Vy jste loni svoji energii nasměroval k show Staré pecky, a když nebylo možné hrát naživo v letních kinech, přesunul jste ji do on-line prostředí. Je tohle model, ve kterém chcete pokračovat?
Pro mě je to spíš vyplnění smutné pauzy. Jednou to byla skvělá věc, teď na sobotu jsem se snažil udělat zase úplně nový program. To mě ale obsahově zcela vyčerpalo a nejsem si jistý, jestli by to lidi bavilo pravidelně.
Takže pokud pokračování, tak jedině v nějaké překvapivé podobě?
Je to jako vymyslet pokračování televizní show. Musí to mít kompletně nový program, je to dramaturgicky velmi obtížné, musel by se otestovat zájem. Navíc zájem, který o to je, je fajn, ale všem nám chybí živost těch normálních show.
