skip to main content
Miliardáři

Dopis kapitalisty Jannise Samarase: Je načase revidovat kapitalismus?

3 minuty čtení

Pro aktuální vydání tištěného Forbesu jsme oslovili české miliardáře s prosbou o zamyšlení se nad současným stavem kapitalismu. Na webu vám přinášíme další z vybraných komentářů. Jannis Samaras je ,pan Kofola‘, který vzkřísil tradiční českou ikonu a udělal z ní rozsáhlé byznysové impérium.

Ve svém textu přemítá nad tím, zda by světu nemohl vládnout kapitalismus s morální integritou.

Ptáte se, jestli je načase nějak revidovat kapitalismus? Je to systém starý více než 200 let – jistě že ho čeká nějaká změna. Kdyby se systémy neměnily, žijeme pořád ještě v otrokářské společnosti.

Zajímavější podle mě proto je sledovat, proč se teď systém mění. Co je příčinou nebo spouštěčem těch změn? Technologie? Vnější prostředí? Společnost jako taková a její kolektivní vědomí? Výjimeční jedinci, kteří ovlivňují masy?

Zároveň bychom se měli ptát, jakým způsobem se systém změní. Podívejte se na Francouzskou revoluci, kde proběhla změna zespoda, se všemi drastickými důsledky. V Rakousku-Uhersku oproti tomu proběhla změna seshora, Josef II. se snažil zavádět reformy a ušetřit stát nepokojů a násilí, ale nebyl schopný demontovat feudální systém od základů. Trvalo dlouho, než systém rozložil, a kvůli tomu společnost na dlouhé období reálně zaostala.

Reklama

Změny, kterých jsme svědky nyní, nakonec budou taky hodnotit až dějiny. Na Ameriku se díváme naším středoevropským pohledem – já osobně ani nedokážu říct, jak hluboce je tam zakořeněný rasismus, jak odůvodněné jsou protesty, kterých jsme svědky, a proč jsou tak násilné. Myslím si, že mnoho věcí, které se teď v Americe dějí, se nepotkává se zdravým selským rozumem. Ale pořád je to jen můj pohled, odtržený od kontextu a tamní reality.

Osobně to vnímám jako syndrom kyvadla, které mělo teď nějakou dobu setrvačnost: kývlo silněji doprava, společnost to vykompenzovala a kyvadlo zase míří víc doleva. Amerika je navíc specifická tím, že tam jsou jakékoli změny elitami seshora méně tlumené a jejich dopady na společnost a systém jsou prudší.

Koronakrize poukázala na problémy, o kterých se už dlouho mluvilo.

Ve střední Evropě je zatím situace jiná. Zatímco Amerika se potýká s nezaměstnaností, která se blíží ke 20 procentům, my stále řešíme nedostatek pracovních sil. A takových rozdílů je mnohem víc.

Obecně se dá říci, že kapitalismus se už mění. Nemyslím si, že by nás koronakrize přímo vykolejila. Ale urychlila některé trendy a poukázala na problémy, o kterých se už dlouho mluvilo. Akcentovala nesoběstačnost celých regionů, závislost na zdrojích, surovinách i potravinách a v celé své nahotě demonstrovala, jak je systém závislý na globalizaci ve skutečnosti zranitelný.

Akcentovala potřebu, aby každý z nás převzal zodpovědnost sám za sebe, zejména za péči o své vlastní zdraví. Urychlila přesun celých byznysů do online reality. A ještě více zrelativnila váhu všech běžně dostupných informací.

Kapitalismus se ale musí měnit i jinak. Kromě fyziky, matematiky a chemie, které popisují přírodní zákony a jsou při tom velmi exaktní, je snad jediná člověkem uměle vymyšlená globální metrika účetnictví. Počítá, jak jsme úspěšní v multiplikaci zisků, což je dnes základem kapitalismu.

Související vydání

My se v Kofole už nějakou dobu zabýváme tím, jak tuhle metriku smysluplně rozšířit. Přidáváme parametry udržitelnosti, prospěšnosti toho, co děláme. Ale setkáváme se s tím, jak špatně měřitelné tyto snahy jsou.

Když třeba dodavatel deklaruje, že zasadili tisíc stromů, skutečně je zasadili? A pokud ano, má to pozitivní dopad, zasadili je hodnotně, nebo je to jen plantáž? Nebo když firma investuje do nadace či pomáhá charitě, přemýšlíte, co je to za nadaci? Dělá svou práci zodpovědně? Má to celé nějaký dopad, nebo je to jen dobré PR?

Reklama

Všechny tyto aktivity je obtížné kvantifikovat, když se chcete posunout z multiplikace peněz někam dál.

V plošném posunu od zisků k hodnotám by mohly pomoct zvláště korporace, které mají velkou sílu a velký dopad. Jsou to ale právě ony, které jsou často pod tlakem kritiky za to, co dělají. Když se podíváte, na jak špičkových technologiích své produkty vyrábějí, jaké mají možnosti, jak mají nainvestováno, tak je z mého pohledu obrovská škoda, že nedávají ve svém rozvoji důsledný důraz i na kvalitu a udržitelnost.

Korporace mají na to, aby své produkty vyrobily ze základních, kvalitních surovin, bez vysoce průmyslově zpracovaných komponent a zbytečné chemie. Díky automatizaci zvládnou i v masovém měřítku udělat všechny produkty poctivě, a přitom levněji než vy doma.

Jde jenom o to, jak si samy nastaví hranice. Jenže vysoká konkurence a zákazník senzitivní na cenu tlačí firmy k tomu, aby místo kvalitních surovin hledaly náhražky – jen díky nim je totiž možné to, aby jejich produkt stál už 20 let pořád stejně.

Chybou mnohých korporací je to, že rozehrály tuto hru o cenu a tím se dopracovaly ke špičkově vyráběným „náhražkám“ toho, co kdysi byla třeba oplatka nebo kuře. Jsme v situaci, kdy je potřeba se zastavit, najít v sobě dostatek morálky a invence na to, ten začarovaný kruh opustit.

Morální integrita je zásadní pro udržení kvality produktu. Následovat ji samozřejmě musí invence, abyste byli schopni konkurovat a měli stále prostředky na chod firmy.

Byl bych rád, kdyby se novým světovým řádem stal právě kapitalismus s morální integritou. Ten se ale nedá nařídit shůry, musí přijít zespodu a z přesvědčení.

Ani pro nás v Kofole nebyly ty rozhodovací hranice vždycky stejně nastavené. Na začátku jsme se řídili podle hesla nebát se a nekrást, být poctiví, platit zaměstnancům – a teprve postupně jsme sami pro sebe přidávali další kritéria, jako třeba práci s lokálními surovinami. Ještě před 15 lety jsme neřešili, odkud surovina je.

Dokonce i já sám jsem věřil tomu, že pokud někde ve světě umí někdo levněji vyrobit to, co potřebujeme, tak to tam máme nakupovat, i když to pak popluje přes půl zeměkoule. Ale postupně jsme se vrátili ke kořenům, začali jsme mnohem více využívat selský rozum a chtěli podnikat co nejvíce v souladu s přírodou.

Díky tomu jsme došli například k závěru, že si bylinky pro naše nápoje budeme pěstovat a zpracovávat sami, místo abychom nakupovali hotové extrakty ze Švýcarska nebo z Japonska. Nepoháněla nás nějaká vnější regulace, ale naše přesvědčení.

Související vydání
Bible kapitalisty
Forbes 10/2020

Největší hlas v celém tom kapitalistickém systému má ale nakonec spotřebitel, tedy každý z nás. Máme jenom jedny peníze a záleží na nás, jak je utratíme. Máme jen určitý čas a pozornost a zase je jen na nás, do čeho je investujeme. Je to v důsledku mnohem mocnější hlas než lístek ve volbách. Když budeme vybírat dobře, můžeme doslova změnit svět.

Já věřím v osobní svobodu. A budu doufat, že lidé a jejich firmy se svobodně rozhodnou, jaký směr měnícímu se světu určí. Protože když to tak nebude, společnost asi ten nápor ze všech stran neunese a rozpadne se. A kdo ví, možná už jsme svědky lehké eroze.

Každý systém se vyvíjí. Otázkou zůstává, jestli se u toho budeme topit v krvi jako naši předkové za Francouzské revoluce, nebo ne. Ale to nám ukážou až ty dějiny.

Reklama
Reklama