Ministerstvo financí (MF) pod vedením Aleny Schillerové spustilo druhé letošní upisovací období Dluhopisu Republiky. Od 24. srpna do 4. října nabízí tentokrát pouze Flexi Bond, krátkodobý státní dluhopis se splatností tři měsíce a výnosem 3,75 procenta ročně.
Investovat lze od tisíce do tří milionů korun a výnos je osvobozený od patnáctiprocentní daně z příjmů. Po splatnosti se dluhopis automaticky vymění za novou emisi a výnos se reinvestuje, investor ale může požádat o vyplacení peněz. Dluhopis lze pořídit elektronicky přes majetkový účet na webu MF nebo na pobočkách ČSOB.
Že návrat Dluhopisu Republiky vzbudil mezi Čechy mimořádný zájem, ukázalo už první letošní upisovací období. Podle ministerstva do nich téměř 92 tisíc drobných střadatelů vložilo celkem 74 miliard korun.
Rekordní zájem o tento instrument znovu navazuje na předchozí debatu, proč Češi drží tak velkou část majetku v konzervativních finančních produktech. William George Kubik, analytik J&T Banky, v tom problém nevidí.
„Čeští investoři jsou historicky konzervativnější a prioritou je pro ně primárně ochrana kapitálu před jeho agresivním zhodnocováním. Tento přístup však nevypovídá o finanční negramotnosti, ale spíše o racionálním vyhodnocení poměru výnosu a rizika,“ říká Kubik.
Současné podmínky podle něj navíc konzervativním investorům nahrávají. České státní dluhopisy považuje při aktuálním výnosu a výši inflace za zajímavou příležitost pro instituce i drobné investory. U méně zkušených investorů je dokonce staví před riziková aktiva či relativně nízko úročené spořicí účty.
Petr Lajsek ze společnosti Purple Trading je ale k české oblibě konzervativních produktů kritičtější. „Určitým přežitkem minulosti může být zkušenost z doby komunismu, kdy byly možnosti investování prakticky nulové a hlavní strategií bylo peníze jednoduše bezpečně odložit. Tento vzorec se podle mě v českých domácnostech do určité míry přenáší dodnes,“ míní Lajsek.
Podle odborníka Češi pořád příliš nevěří akciím a investování na burze často vnímají spíše jako spekulaci než jako dlouhodobé budování majetku.
Státní dluhopis je tak pro konzervativního střadatele snáze uchopitelný – předem zná výnos a nemusí sledovat, zda hodnota jeho investice během krátké doby výrazně neklesla.
Riziko takového přístupu se podle Lajska zvyšuje s delším investičním horizontem. Problém je, že pokud člověk takto drží všechny své dlouhodobé úspory, připravuje se o podstatně vyšší potenciál, který nabízejí akcie či jiná růstová aktiva.
Kubik hodnotí využití státních dluhopisů v osobním portfoliu podstatně příznivěji. „Preference státních dluhopisů je zcela logickým krokem při budování bezpečného základu osobního portfolia. Lidé tak diverzifikují své úspory a chrání je před kolísáním trhů, což je z hlediska řízení osobních financí vysoce zodpovědný, legitimní a rozumný přístup.“
Lajsek však argumentuje také historickými výnosy akciového trhu. Průměrný roční výnos indexu S&P 500 se podle něj za posledních dvacet let pohyboval kolem jedenácti procent. „Pro české domácnosti by bylo zdravé, kdyby se investování do akcií postupně stalo stejně normální součástí finančního života jako spořicí účet nebo právě státní dluhopis,“ myslí si.
Rekordní prodej jako úspěch i varování
Ministerstvo financí považuje dosavadní výsledek za úspěch. Celkem už Dluhopisy Republiky drží více než 124 tisíc lidí. Hodnota všech dosud vydaných emisí, které mají občané aktuálně v držení, dosahuje 130,7 miliardy korun, což podle MF odpovídá 3,4 procenta státního dluhu.
Podobně hodnotí červencový prodej také Kubik. „Rekordní zájem a přesun desítek miliard korun do státních dluhopisů je bezesporu vynikající zprávou a velkým posunem ve finančním chování domácností. Nelze to interpretovat jako neefektivní krok.“
Podle analytika J&T Banky část těchto peněz dříve zůstávala na běžných účtech s nulovým úročením nebo na spořicích účtech s relativně nízkými sazbami. Přesun do státních dluhopisů proto považuje za efektivnější využití úspor.
Lajsek hodnotí rekordní prodej opatrněji a za podstatné považuje, odkud investovaných 74 miliard přišlo. „Je to dobrá zpráva pro stát, ale zároveň trochu varovný signál pro české investory. Část těch peněz pravděpodobně přišla ze spořicích účtů, takže v takovém případě domácnosti své peníze naopak začaly využívat efektivněji,“ tvrdí.
Jiný obrázek by podle něj nabízel dlouhodobý přesun peněz, které by jinak mohly směřovat do akcií. „Mnohem větší problém než nedostatek peněz je jejich nedostatečná alokace. Ta podle mě souvisí s nepříliš rozvinutým lokálním kapitálovým trhem, slabší finanční gramotností a neochotou riskovat,“ domnívá se Lajsek.
Mohou Češi financovat větší část státního dluhu?
V pohledu na význam Dluhopisu Republiky pro státní finance už se oba odborníci zásadně nerozcházejí. Retailoví investoři mohou postupně získat větší roli při financování státního dluhu, hlavní část ale dál zůstane na bankách, fondech a dalších institucionálních investorech.
Český stát potřebuje každoročně financovat dluh v řádu stovek miliard korun a domácnosti tento objem samy nevytrhnou.
Potenciální pravidelný přísun desítek miliard korun od občanů už ale může být pro stát zajímavým doplňkem. Tuzemští střadatelé bývají stabilnějšími investory než velké finanční instituce, které při změně situace na trzích dokážou rychle přesouvat velký objem kapitálu. MF si tímto postupně rozšiřuje okruh věřitelů.
Rostoucí podíl domácností může mít ještě jeden efekt – část úroků placených státem zůstává v tuzemsku místo toho, aby odcházela zahraničním držitelům dluhopisů.
Pokud se ministerstvu podaří zájem udržet i v dalších letech, mohou se Dluhopisy Republiky usadit jako stabilní součást financování státního dluhu. Institucionální trh ale o svou dominantní pozici jen tak nepřijde.
