Do skutečného města hříchu to mají Češi přes půl světa. Naproti tomu Bahrajn, nejotevřenější arabský stát, je nyní ještě o trochu blíž než kdy dřív. Z Prahy se tam cestující dostanou za osm až devět hodin, ale pokud tuhle dovolenou spojíte ještě s návštěvou Bratislavy, stačí pět hodin letu z bratislavského letiště a jste v teple s nádechem nepoznané exotiky.
Taxikář Naji má dobrou náladu. Cestou na tržiště v bahrajnském městě Muharraq mi vysvětluje, že jezdí pro Uber, aby se nenudil. Je mu sotva šedesát, přesto je už více než deset let v důchodu. Patří k privilegované vrstvě místního obyvatelstva, které stát, tedy vládnoucí dynastie Ál Chalífa, poskytl štědré sociální a zdravotní zabezpečení.
Bodrý muž za volantem například dostane každý měsíc dvě třetiny platu, který si vydělával v posledních dvou letech práce pro domácí leteckou společnost Gulf Air. Školil tehdy personál. „Procestoval jsem celý svět,“ vzpomíná spokojeně na letenky od společnosti za pár eur.
V mládí Naji pracoval ve zdejším tradičním odvětví – rybolovu, ale od doby, kdy malá ostrovní země začala rozšiřovat své území na úkor moře, těžba písku a výstavba umělých ostrovů poškodily životní prostředí v pobřežních vodách a odplašily ryby z pevniny. Země také ztratila mnoho sladké vody i zeleně a mnoho rybářů přišlo o práci.
Aby situaci trochu napravila, vláda následně zavedla kvóty pro zaměstnávání Bahrajnců, které stále platí. Společnosti, které chtějí v nejmenší zemi Perského zálivu působit, musejí jednoduše zaměstnávat i místní občany.
Soupeření se sousedy
V dálce se třpytí nekonečná linie moře, ostré barvy oceli, betonu a skla postupně prosakují do žlutých odstínů pouště. „Ještě před deseti lety tu byla pláž s loďkami a rybářskými sítěmi,“ říká Naji s dávkou nostalgie v hlase a ukazuje prstem na shluk monumentálních budov.
Je velmi těžké mu uvěřit. Rychle jedoucí toyota je součástí husté kolony japonských a korejských vozidel na široké dálnici krále Fajsala. V oknech okolních vozů se zrcadlí budovy, které jsou přehlídkou jedinečné architektury – a čím více se blížíme k centru města, tím jsou mrakodrapy vyšší a originálnější.
Spirálovitá věž United Tower vypadá jako obrovský ocelový vrták, který prorazil zemský povrch. Hroty Světového obchodního centra na obloze připomínají zubatou linii bahrajnské vlajky.
Spirálovitá věž United Tower vypadá jako obrovský ocelový vrták, který prorazil zemský povrch. | Foto: Unsplash/Anton Rybakov
Na umělém ostrově architekti navrhli téměř sedmdesát pater hotelu Four Seasons. Ten má tvar obřího písmene H – na počest bahrajnského krále Hamada bin Ísá bin Salmána Ál Chalífy. Autory návrhu jsou autoři nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa v Dubaji.
I Bahrajn se očividně zapojil do soutěže států Perského zálivu o to, kdo bude modernější, zajímavější a vyspělejší. V závodě o přilákání více turistů, mezinárodních odborných konferencí, hudebních koncertů, sportovních akcí a zahraničních investic.
Hroty Světového obchodního centra na obloze připomínají zubatou linii bahrajnské vlajky. | Foto Unsplash/Todd Gardner
Přestože země nedisponuje tak obrovskými zásobami ropy a zemního plynu jako sousední Spojené arabské emiráty, Katar nebo Saúdská Arábie, patří k nejrozvinutějším částem regionu. Místní vládci totiž dlouhodobě stimulují hospodářský rozvoj podporou bankovnictví, průmyslu, maloobchodu a cestovního ruchu.
Příklad? Mezinárodní závody. Řekli byste, že Bahrajn získal práva na závody F1 už před dvaceti lety? Opravdu je to tak. Poslední únorový den otřese pouští řev motorů již podvacáté a vstupenky na závod se speciálními slevami k tomuto výročí jdou rychle na odbyt.
Z řídicí věže uprostřed okruhu je také vidět na Bahrajnskou univerzitu, přírodní park Al Areen a vodní park Dilmun’s Lost Paradise. Co by kamenem dohodil je také veřejnosti nepřístupný a závratně bohatý palácový komplex Ál-Sachír vládnoucí dynastie Ál Chalífa. Nebylo by však moudré házet kameny, protože v sousedství paláců se nachází vojenská základna.
Tržiště a nákupní centrum
Naji mě odveze na tržiště a třikrát se se mnou rozloučí. Najiho jméno v překladu znamená „přeživší“, ale také „blízký přítel“. Přeje mi, abych si pobyt v zemi užil, ale zdá se být trochu nervózní, když se ho ptám na příjmení. Stejně tak se vyhýbá tématu vládnoucí dynastie.
Tuše důvod, neobtěžuji ho a zavírám dveře pozdravem. Bahrajn zatím nedospěl k dodržování lidských práv v evropském měřítku. Rovnost před zákonem nebo svobodná politická soutěž musí v případě konfliktu ustoupit zájmům suverénních vlastníků země.
Ve spleti úzkých uliček tržiště míjím hustě vystavené zboží. Vysoké zdi chrání před pálícím sluncem, kořeněná vůně stoupá z kadidelnic před obchody s parfémy. Kardamom je oblíbený a téměř všudypřítomný. Pohled přitahují pestrobarevné látky nebo košíky s ovocem a občas mě na tváři pohladí tmavá abája, tradiční oděv arabských žen.
Foto: Tomáš Nejedlý
Ocel a sklo, zářivky a eskalátory ještě nepronikly mezi koberce a pestrobarevné kahany. Rušné tržšitě stále voní a chutná jako v minulém století.
Jsem na místě. Ruská průvodkyně Ludmila, která na ostrově našla svého manžela, mi dala tip na dárky, které si mám vzít domů. Nakupuji datle v malém obchůdku s pultem lemujícím tři ze čtyř stěn. Anglicky mluvící Arab mi prodává kilové balíčky datlí Sukkari za dva bahrajnské dináry, což je necelých pět eur. Na letišti by mě vyšly čtyřikrát dráž.
Ludmila říká, že chutnají lépe než slavná značka Medjool, kterou mnozí považují za nejlepší na světě. Sukkari chutnají skvěle a jsou výrazně levnější. Obsahují identickou nálož tělu prospěšných látek – směs antioxidantů, vitaminů, draslíku, vápníku a hořčíku.
Typické ovoce této oblasti je prý tak výživné, že kočovníci na výpravách si v nouzi vystačili se třemi datlemi denně.
Bahrajn se otevírá světu
Nákupní centrum v centru Manamy nabízí zcela jiný obrázek. Nápisy světoznámých obchodních značek se mísí s kaligrafickými kudrlinkami arabského písma. Velkorysé obchody a bulváry září novotou a čistotou, mramorové dlaždice jsou opět jako sklo.
Desítky uniformovaných pracovníků, většinou cizinců z Pákistánu, Indie nebo afrických zemí, se potulují postranními uličkami a neustále uklízejí prostory „mallu“ – včetně modliteben spojených se sprchami pro nohy, které jsou běžnou součástí místních budov.
Muže ve splývavém bílém plášti s typickou červenobílou pokrývkou hlavy doprovázejí čtyři menší ženské postavy v černých nikábech. Jejich obličeje jsou rovněž zahaleny, zpoza závojů jim svítí pouze oči.
„Arabské ženy jsou mistryně v malování očí a pomáhá jim, že na rozdíl od Evropanek mají oči kočičího tvaru a větší, takže mohou malovat na větší plochu,“ vysvětluje Ivana Antalová, která je influencerkou značky Sweet Lady Lollipop a v Bahrajnu natáčela reklamní spoty.
Ženy, které si zvykly na to, že mohou zaujmout opačné pohlaví jen úzkou clonou závoje, ostře kontrastují s Asijkou v sukni, která prochází kolem. Nikdo se neotočí, nikdo nepřijde mladou ženu upozornit, aby se šla převléknout nebo opustila nákupní centrum.
Bahrajn se vydal cestou větší tolerance a otevřenosti vůči jiným kulturám ve snaze přilákat turistický ruch a zahraniční investice. V zemi je povolen prodej a konzumace alkoholu a toleruje se evropské oblečení. Dokonce i mnozí místní obyvatelé nosí volnější abáje nebo hidžáby, případně chodí s odhalenou hrudí.
Vláda deklaruje svobodu náboženského vyznání a kromě velkého počtu mešit jsou zde také kostely a buddhistické chrámy. Před letošním konfliktem mezi Hamásem a Izraelem zde dokonce stála židovská synagoga. V renomovaném průzkumu InterNations je Bahrajn považován za nejlepší na Blízkém východě a devátý na světě z hlediska kvality života emigrantů.
Las Vegas Blízkého východu
Otevřenost země přilákala také příliv návštěvníků ze Saúdské Arábie. „Ostrov je často nazýván Las Vegas Blízkého východu,“ říká průvodkyně Ludmila. Přes 25 kilometrů dlouhý most krále Fahda, který spojuje Bahrajn se saúdskoarabským Dammámem, sem každoročně proudí miliony obyvatel této ostře konzervativní země.
O víkendu nebo během týdenního pobytu odhazují těsné oblečení, vybíhají na nákupy a večer vyrážejí do nočních klubů. „Je běžné, že si Saúdové při návštěvě nočního klubu kupují lahve prémiového alkoholu za tisíce dolarů a luxusní vína, koňaky, whisky nebo vodky se doslova valí proudy,“ říká průvodkyně Ludmila.
Uvolněnou atmosféru využívají i rodiny s dětmi. Ženy oblečené do plavek se mohou koupat v moři i se svými dětmi. Při nákupech v nákupních centrech nemusejí chodit na toaletu, aby si vyzkoušely oblečení – v Saúdské Arábii je převlékání v kabinkách módních butiků zakázáno.
„Obsazenost hotelů se pohybuje kolem sedmdesáti procent a naprostou většinu návštěvníků tvoří Saúdové,“ potvrzuje Mica Villasenor, manažerka hotelu Address Beach v Muharraku. Hotel nabízí rodinám s dětmi širokou škálu aktivit, které by v konzervativnějších zemích narazily na problémy s tradicí – jízdu na skútrech, potápění v moři, dětské animátory, plážový volejbal a diskotéky.
Liberalizace však postupuje i v Saúdské Arábii a mnozí odborníci předpokládají, že uvolnění pravidel v této monarchii je otázkou několika let. Včetně alkoholu a oblečení. Bahrajn se proto snaží myslet dopředu a diverzifikovat i své příjmy z cestovního ruchu. Typickým příkladem je nová spolupráce mezi místními turistickými organizacemi a slovenskou cestovní kanceláří Hydrotour.
Největší slovenská cestovní kancelář z hlediska tržeb od letošního roku organizuje charterové lety do Bahrajnu – jako první v Evropě. Koncept je podobný jako v Turecku, Egyptě nebo Ománu. Dopřát Slovákům minimálně osm dní v pětihvězdičkovém hotelu s luxusními službami.
Relaxaci na pláži a v bazénech zpestří výlety na unikátní místa, jako je mezinárodní okruh F1, Strom života, ostrov Jarada mizící v moři, bahrajnská pevnost nebo místo, které dalo zemi arabský název „Dvě moře“ – pramen sladké podzemní vody do moře. Sezona začíná v říjnu, kdy teploty klesají k přijatelným třicítkám.
V říjnu společnost prodávala zájezdy od 1200 eur za osobu a byly téměř vyprodané. Podle Matúše Milka, vedoucího marketingu Hydrotouru, společnost do konce loňského roku vyvezla na třpytivé bahrajnské pláže asi pět tisíc lidí.
