Ján Hladký je akciový analytik společnosti Patria Finance, spadající pod skupinu ČSOB. Specializuje se na americký a západoevropský trh, přičemž pokrývá primárně takzvané blue chips – tituly s vysokou tržní kapitalizací.
Minulý čtvrtek přinesl po delší době výraznější pokrok v boji s globálními emisemi oxidu uhličitého. Během summitu, který zorganizovaly Spojené státy, se americký prezident Joe Biden zavázal, že jeho země sníží emise tohoto skleníkového plynu do roku 2030 alespoň o padesát procent ve srovnání s rokem 2005.
Tím dal jasně najevo dvě věci. Za prvé, že USA opět berou klimatické změny a jejich dopady vážně. A za druhé, že jejich dosavadní cíle a investice byly zcela nedostačující.
Až doteď se snižování emisí řídilo plánem pocházejícím až z Obamovy éry, který mluvil o 25procentní redukci do roku 2025. Natažen do roku 2030 by plán snížil emise o 34 procent, což znamená, že jeho aktualizovaná verze je ještě o polovinu vyšší.
Jde určitě o krok správným směrem, nicméně ani to nebude úplně stačit. Dle institutu Climate Action Tracker by mělo být pro USA cílem snížení emisí alespoň o 57 procent relativně k roku 2005, pokud se chceme vyhnout oteplení o více než 1,5 stupně Celsia.
Spojené státy ve svých plánech navíc pořád zaostávají za zbytkem Západu, který má srovnávací základnu ukotvenou hlouběji v historii, kdy byl objem emisí výrazně nižší. Velká Británie chce osekat emise do roku 2035 o téměř 80 procent ve srovnání s rokem 1990 a EU jako celek o 55 procent do roku 2030 ve srovnání se stejným rokem.
Je důležité si uvědomit, že tyto snahy nebudou začínat a končit jen u odstavení současných tepelných elektráren a jejich nahrazení solárními panely nebo větrníky. Elektrifikací musí projít postupně celá ekonomika, a to od produkce tepla přes logistiku a dopravu až po těžký průmysl.
To znamená větší podíl obnovitelných zdrojů energie na rychle se zvětšujícím objemu vyprodukované energie. Pro zjednodušení si můžete představit větší kus koláče, který navíc rapidně roste.
Dle odhadů investiční banky Goldman Sachs by pro Spojené státy dosažení nových cílů znamenalo navýšit instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů ze současných 200 GW až na 600 GW do roku 2030. A ruku v ruce by s tím šlo 200 miliard dolarů dodatečných investic.
Ještě agresivnější proměna musí časem přijít v Číně, která je aktuálně největším producentem CO2 na světě. Aby komunistický stát dodržel své závazky plynoucí z Pařížské dohody, měl by dle Goldman Sachs navýšit svou instalovanou kapacitu z 800 GW až na 3800 GW do roku 2040!
Pro akciového investora se tím otvírá nový horizont tematických růstových investic na příští dekádu.
Začít můžeme například u výrobců větrných elektráren. Evropskými a zároveň globálními lídry jsou v tomto sektoru dánský Vestas Wind Energy a německý Siemens Gamesa Renewable Energy. Producentem čistě zelené energie je dánský Orsted, ale instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů rychle navyšuje také Enel, RWE nebo na domácí půdě americký Nextera Energy.
Sektor solárních panelů je bohužel rozdrobený, těžko zde najít jednoho lídra, a proto také trpí velkými cenovými tlaky. Hlavní producenti panelů navíc sedí v Číně a místní investor k nim má kvůli tomu ztížený přístup. Velkými americkými výrobci jsou však First Solar nebo SunPower.
Pokud by chtěl jít investor víc do hloubky, může si přes italského výrobce kabeláže Prysmian vsadit na rozvoj distribuce energie nebo přes amerického Enphase Energy na prodej střídačů energie potřebných pro produkci solární energie.
Plejáda možností je skutečně široká, a to jsme nejmenovali výrobce baterií, vodíkových palivových článků nebo automobilky ve velkém přecházející na produkci elektromobilů. Nicméně je jasně vidět, že růstový trend je vytyčen, investice je z čeho vybírat a po poklesech cen v předešlých měsících jsou tyto akcie k mání za mnohem rozumnější ceny.
