skip to main content
Rozhovor

Esport nedělám jen pro peníze. Janeček v rozhovoru o hrách, pandemii i svobodě

Hollywoodský herec Will Smith, někdejší fotbalová superstar David Beckham nebo raper Drake. Do esportu posílá své finance stále více movitých osobností a pronikají do něj i čeští miliardáři včetně Karla Janečka.

Nadšeného matematika a podle Forbesu 84. nejbohatšího Čecha do světa počítačových a konzolových her přivedlo dlouholeté přátelství s Martinem Kabrhelem.

S někdejším kolegou z RSJ, bývalým profesionálním hráčem pokeru a zakladatelem tuzemského esportového týmu Entropiq, úspěšně spolupracovali už v matematicko-analytické firmě Ematiq, a tak se Janeček rozhodl podpořit také Kabrhelův další projekt – na jaře do Entropiqu investoval desítky milionů korun.

Karel Janeček

  • Majetek v hodnotě 2,8 mld. Kč
  • 84. nejbohatší Čech v žebříčku roku 2020

„Martin je člověk, s nímž si hodně rozumím. Jsme velmi kompatibilní z hlediska uvažování a schopnosti racionálně vnímat svět. Když jsme jednou nakousli téma esportu, tak mě velmi rychle přesvědčil, že to je fenomén, kterého bych se měl účastnit,“ vysvětluje Karel Janeček v rozhovoru pro Forbes.

Čím vás Martin Kabrhel přesvědčil?

Racionálními argumenty. Je zřejmé, že esport je novou kategorií zábavy. Na jedné straně je sice správný argument, že není dobré sedět jen u počítače, na straně druhé pokud se esportu věnujete naplno, rozvíjí mozek. Není to jen o střílení, jak se může zdát. Tato aktivita může přinášet lidem i užitek.

Karel Janeček v barvách Entropiqu | Foto Entropiq

Tudíž jste se pro investici rozhodl nejen kvůli případnému finančnímu zhodnocení, ale i pro tu práci s mozkem?

Neinvestuji pouze za účely zisku. Když pominu kryptoměny, které mám jako portfoliovou investici s účelem udržení hodnoty, chci, aby projekty, do nichž vkládám své finance, měly společenský přesah. Podobně jako ostatní hry, do nichž investuji – Abaku nebo Mathesso, což je nová, zatím nevydaná „multisenzorická“ hra, kterou jsme vyvinuli v nadaci Science 21.

Co konkrétně od této investice očekáváte?

Esport vnímám jako budoucnost. V Asii jsou už nyní špičkoví hráči celebrity, často větší než sportovci, což se zdá šílené, ale je to tak. Asie je sice o několik let napřed, ale věříme, že to časem přijde i sem. Je tak dobré být v tomto oboru finančně zapojený, dává to smysl.

Cílem Entropiqu ale není pouze mít úspěšný tým a vydělávat na tom. Hráči pro nás nejsou kusy masa, které budeme využívat. Chceme je rozvíjet nejen po herní stránce, ale také lidské, intelektuální a fyzické. Proto se jim snažíme poskytovat co nejlepší možné zázemí.

Hráči pro nás nejsou kusy masa.

Co se týče sportovní stránky, naší vizí je stát se světovou špičkou. Udělat z Entropiqu organizaci s nejlepšími týmy, nic menšího bych upřímně ani nedělal. A musím říct, že se to daří až překvapivě dobře. Akcelerace je obrovská, předčí naše očekávání. Svědčí o tom i skutečnost, že naším partnerem se stal McDonald’s, přičemž Entropiq byl globálně vůbec první investicí tohoto fastfoodu do esportu.

Jaká je vaše role v organizaci kromě finanční podpory?

Že do Entropiqu investuji finance, je má klíčová role. S Martinem zároveň diskutujeme strategické věci, jinak na rozdíl od Ematiqu zastávám spíše pasivní pozici. Hodně se snažím o rozšiřování povědomí o esportu a Entropiqu například skrze své sociální sítě, kde mě sleduje poměrně dost lidí. Potenciál je obrovský.

Jaká je podle vás budoucnost esportu u nás?

Nebyl bych překvapený, kdyby se vysílal na televizních obrazovkách v prime timu, turnaje by plnily největší haly v republice a fanouškovská komunita by byla obrovská a vášnivá podobně jako ve fotbale.

Reklama

K tomu je ale zatím dlouhá cesta. Jak zbořit mýty, že esport nerovná se jen mnohahodinové sezení u počítače, pojídání fast foodu a popíjení jednoho energy drinku za druhým?

Uznávám, že v tomhle není McDonald’s jako sponzor ideální. Celé je to ale o komunikaci, zdůrazňování, že pokud chtějí mladí lidé něčeho dosáhnout, musí se hýbat a i tímto způsobem rozvíjet svůj mozek. Ve zdravém těle je zdravý duch, to platí i v esportu.

Sám jsem aktivní sportovec a vím, jak je pohyb důležitý, abych byl mentálně fit a mohl se soustředit na práci. I proto nerozumím – a po zavřených školách to považuji za největší zlo moderní doby – proč byly během covidu uzavřené tělocvičny a omezoval se sport. Lidé potřebují cvičit, být fyzicky aktivní, aby si budovali imunitu a odolnost.

Když už jsme otevřeli téma covidové pandemie, co ukázala o Česku?

Ukázala, jak neschopnou máme vládu, což jsme ale viděli už předtím. Normálně by to tolik nevadilo, jenže v případě pandemie je to o dost horší. Výsledkem je, že umřelo procentuálně více lidí než jinde a zároveň jsme měli nejhorší opatření. Nezvolili jsme si ani jednu dobrou variantu – máme nejhorší z obou.

Žijeme neudržitelně, konzumně.

Také ukázala, že naše špatně nastavená demokracie je slabá. Věřím, že zpětně uvidíme, že covid byla jedna z nejlepších věcí, co se lidské společnosti stala, protože úplně na dřeň odhalil, jak je civilizace prohnilá, zkrachovalá.

V čem konkrétně?

Ve všech možných úhlech pohledu. Nejen ekologickém, ale také ekonomickém i sociologickém. Žijeme neudržitelně, konzumně. Ztratily se hodnoty a kvality lidských životů poklesly. Oproti tomu covid donutil lidi vyjít ze svých komfortních zón. Proto si myslím, že může společnost posunout. Samotný covid může fungovat jako vakcína – proti blbosti a zbabělosti.

K jakým hodnotám by se společnost měla vrátit?

Ke svobodě. Ne úplně vrátit, ale spíše tuto klíčovou hodnotu podpořit a rozšířit. Líbí se mi krásné islandské přísloví: lepší krátký život ve cti než dlouhý život v hanbě. Svoboda přitom neznamená, jak se běžně říká, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého.

Svoboda se prolíná společností. Můžeme si to představit jako druh fyzikální síly, energie ve společnosti, která se přelévá. Může se stát, že někomu v jednu chvíli ubyde, zmenší se, druhému naopak přibyde. Svoboda fluktuuje, není stoprocentní. Pokud jí budeme mít 73 procent, bude to super. Již před covidem jsme jí měli pouze tak 21, možná 37 procent…

Z čeho usuzujete?

Z nesmyslné byrokracie a špatně fungující demokracie. Z toho, že většina lidí dělá práci pro peníze a nežije pro svůj potenciál, nedělají to, co by je skutečně naplňovalo. Bylo by fajn, kdybychom dokázali lidi inspirovat, aby se nebáli udělat změnu, čemuž covid také může napomoct. Spousta z nás zjistila, že můžeme dělat něco jiného, čehož se někteří dříve báli, nebo tomu nevěřili.

S tím souvisí i volební systém D21 – Janečkova metoda, kterou jsem vymyslel v roce 2013 a od té doby ji intenzivně prosazujeme a implementujeme. Poté, co se D21 podaří prosadit i politicky, bude to znamenat i jinou nabídku lidí, co půjdou do politiky. A ti, kteří zůstanou, se budou chovat jinak. Jak se říká, změníte pravidla, změní se celá hra.

Svůj vlastní volební model nicméně prosazujete poměrně dlouho a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se u nás výrazněji uchytil.

Je potřeba, aby získal více podpory jak v populaci, což se snažíme dlouhodobě, tak i mezi politiky. Máme poměrně dost partnerů, D21 se aplikuje ve městech a obcích při přípravě participativních rozpočtů, pro rozhodovací procesy ho používá například Škoda Auto a je aktivně využívaný i ve zhruba šedesáti školách v Česku i na Slovensku.

Lidé jsou často iracionálně proti změnám. I když je změna s jistotou k lepšímu, často platí, že chtějí zůstat u starého. Covid tohle částečně změnil, a proto věřím, že i pro politickou implementaci D21 brzo nastane skvělá příležitost.