Jistý mladý muž se vydal do Texasu koupit banku. Z obchodu však sešlo a on si místo peněžního ústavu pořídil v městečku Cisco omšelou ubytovnu. Špatný byznys? Mohlo by o takový jít, nebýt mladíkova jména: Conrad Hilton.
Na více než 100 let starou historku sedí podobenství o nenápadném pramínku, ze kterého se stal postupem času světový oceán. Koupí špinavé špeluňky založil Conrad Hilton hotelové impérium rozpínající se dnes po celé planetě.
Hiltonův životní příběh je zosobněním amerického snu, v
němž vede k pohádkovému úspěchu neutuchající dřina,
podnikatelský duch a s ním související síla zvedat znovu a znovu
po nezdarech hlavu. A také schopnost zdařile hledat řešení v
sebesvízelnější situaci.
Conrad Hilton před jedním ze svých hotelů | Foto Harry Pot / Anefo
Hledat a najít řešení? Příkladem je právě koupě noclehárny v Ciscu roku 1919. Po ní přespával Hilton v křesle v kanceláři, aby nezabíral drahocenná místa pro platící hosty, a už v roce 1920 přikoupil další dva hotely. Dnes spadá do sítě Hilton přes 5,5 tisíce hotelů ve 113 zemích a počet pokojů se blíží milionu.
Conradův byznys se může jevit jako hladká jízda z bídy k bohatství. Jako nastoupení do výtahu, který člověka z ušmudlaného hotelového suterénu plynule vyveze pod střechu do prezidentského apartmá s vanou plnou šampaňského.
Opak je pravdou: Conrad Hilton musel ze sklepa do nejvyššího patra vystoupat po svých a bral to schodištěm.
Příznačný Hiltonův citát ukazuje, že to byla dřina plná bolesti a litrů potu. Žádný řetězec Hilton – a žádný Conrad – přitom vůbec nemusel spatřit světlo světa.
Conradův otec Augustus, osadník z Norska, čelil v Novém Mexiku útoku Apačů a nebyl zabit jen díky koltům, které nosil proklatě nízko. Přežít se podařilo jen dvěma z osmi napadených. Osm bylo i dětí, které dobrodruh později zplodil; druhorozený potomek byl pokřtěn jako Conrad.
S otcem se Conrad zprvu snažil podnikat v obchodě se smíšeným zbožím, v roce 1917 však dobrovolně vstupuje do americké armády, s níž se záhy ocitá v Evropě zmítané první světovou válkou. Ještě na starém kontinentu ho v roce 1919 dostihne zpráva, že otec zahynul při autonehodě. Silně věřící jednatřicetiletý muž to vnímá jako ránu osudu i jako výzvu postavit se na vlastní nohy.
Odjíždí do Texasu, kde zuří ropná horečka, takže se zdá skvělým nápadem otevřít si tam banku. Tu v Ciscu už Conrad takřka má, prodávající ovšem těsně před transakcí nepřijatelně zvedne cenu.
Původní Mobley Hotel v texaském Ciscu
Z krachu plánů se hodlá zklamaný podnikatel vyspat, jedinou možností se ukáže zašlý Mobley Hotel, v němž se čeká na lůžko osm hodin, neboť zájemců o něj je tolik, že se střídají po „směnách“.
Jako tygr kořist vycítil Conrad příležitost a ještě ten den se domluvil, že mu Mobley Hotel bude říkat pane. Aby se tak stalo, sehnal 40 tisíc dolarů a brzy uvítal první hosty z celkového počtu zhruba tří miliard, kterým za následujících 100 let otevřely dveře hotely s nápisem Hilton na průčelí – včetně dvou pražských.
Mimochodem, automatické vstupní dveře zasadil do hotelů inovátorsky právě Conrad Hilton. Byl rovněž prvním, kdo na pokojích zavedl klimatizaci, brožuru s telefonními čísly na chůvy, prádelny, obchody s upomínkovými předměty a další dnešní hotelové samozřejmosti.
Na druhou stranu se Hilton nesnažil, aby byla poznávacím znamením jeho hotelů uniformnost a jeden vypadal jako druhý. Služby realizoval jak v nově postavených objektech, tak v historických budovách. V takovém případě říkal: „Kupuji si tradici, ze které se snažím vyždímat co nejvíc.“
I když už dávno nepřespával v kanceláři v Ciscu, musel ustát několik velkých krizí. Zlé časy se dostavily během recese po krachu newyorské burzy v roce 1929. Byl zaveden úsporný program, avšak nesměli ho pocítit hosté – čerstvé ložní prádlo, ručníky a mýdlo musely být vždy k dispozici.
Hladová léta přežil Hilton i díky odvážným půjčkám. Ty šplhaly do stovek tisíc dolarů, přesto se mezi nimi dojemně vyjímá drobná, třísetdolarová půjčka oddaného hotelového pikolíka: dlužník mu ji po krizi splatil a udělal z něj akcionáře společnosti.
Na konci života přehlížel Conrad Hilton rozsáhlé hotelové impérium vložené do rukou potomků. Zemřel v lednu 1979, 60 let poté, co se do Texasu vypravil koupit banku…
