skip to main content

Gastro ráj, kde se nepřibírá. Julské Alpy zabaví foodies i hard core výletníky

Michelinská kuchyně, špičková vína, dechberoucí panoramata. To vše čeká na návštěvníky Julských Alp, vápencového pohoří, které se rozprostírá na hranicích Itálie a Slovinska.

Ať už tudy budete projíždět na cestě k moři, nebo se je rozhodnete prozkoumat záměrně, tyto hory jsou nutnou zastávkou nejen pro milovníky přírody a výšlapů, ale i pro foodies, fanoušky naturálních vín nebo řemeslných pivovarů.

Do Julských Alp se dostanete nejrychleji po dálnici přes Linec a Villach, a před majestátným Triglavským národním parkem vás čekají náročné serpentiny vedoucí k Mangartu, první slovinské dvoutisícovce na této straně země. Úchvatné výhledy učarovaly i šéfkuchaři Tomaži Sovdatovi, který se zde usadil společně se svou japonskou partnerkou Yuki, a už čtvrtým rokem vedou restauraci Mangrt.

Za kulinářským uměním mladé naděje slovinské gastronomie, jehož předchozí štace zahrnují mimo jiné i legendární Hišu Franko a šéfkuchařku Anou Roš, se skrývá důraz na sezonnost, lokální suroviny a kombinaci kreativity s tradiční kuchyní regionu. Kvůli tomu je během letní sezony problém sehnat stůl i na týdny dopředu.

Směrem na Kranjskou Goru se v údolí jménem Planica nachází druhý největší skokanský můstek na světě, na kterém kdysi trhali světové rekordy Jiří Raška nebo Jaroslav Sakala.

Jen pár kilometrů od areálu potom najdete přírodní rezervaci Zelenci a v jeho centru ojedinělý úkaz, nikdy nezamrzající jezero s charakteristickou smaragdovou barvu. Po dřevěné stezce se potom dostanete k pramenu nejdelší slovinské řeky Sávy a unikátního systému rašelinišť, které je domovem pro vzácnou flóru i faunu.


Triglavský národní park 

Bránou do Triglavského národního parku je sedlo Vršič, na jehož příkrých zatáčkách, z každé strany rovných pětadvacet, prý trénuje i Tadej Pogačar, dvojnásobný vítěz Tour de France. Přivítají vás stáda ovcí pasoucích se volně u kraje cesty, uklidňující pohled na samotný Triglav i lahodná Cockta, slovinská obdoba Kofoly, v jediné horské chatě široko daleko.

Na Triglav, nejvyšší horu Slovinska, lze prý vystoupat za dva dny, stejně jako k údolí sedmi ledovcových jezer, které se rozprostírá pod ním. Více než dvacetikilometrový výšlap začíná u jezera Bohinj a kromě čistého horského vzduchu se můžete těšit na unikátní rostlinné druhy, nekonečná stáda krav a především naprostý klid od telefonu. V oblasti totiž není signál.


Údolí řeky Soči

Reklama

Tyrkysově modrá barva řeky Soči, kterou mají na svědomí miniaturní částice skalního podloží, přímo vybízí k outdoorovým aktivitám. Kromě oblíbeného raftingu nebo canyoningu ocení zejména klidnější povahy procházku podél Tolminských koryt a místní skalisté soutěsky à la Třetí princ. 

Překvapivý dojem na vás udělá malé městečko Kobarid ležící asi deset kilometrů od italských hranic. Dějiště mnoha těžkých bitev z první světové války prý inspirovalo tehdy osmnáctiletého Ernesta Hemingwaye k napsání románu Sbohem, armádo. Poslední dobou ale láká hlavně milovníky vodních sportů a z Kobaridu se stává také vyhledávaná lokalita pro foodies.

Jen pár kilometrů odtud, v nedaleké vesničce Staro Selo, začala před pár lety v místním hostinci pro starousedlíky revoluce slovinské gastroscény.

Ana Roš, původním povoláním bankéřka z Lublaně, tu společně se svým životním partnerem Valterem Kramarem vybudovala vyhlášenou mekku kulinářského umění Hiša Franko, kterou proslavil zejména netflixový seriál Chef’s Table. Restaurace se dnes pyšní dvěma michelinskými hvězdičkami a kapacitu mívá naplněnou i na několik sezon dopředu.

Pokud nebudete mít štěstí a stůl v Hiše Franko nechytnete, nezoufejte. Naštěstí vznikla před pár lety přímo v srdci Kobaridu sesterská hospoda Hiša Polonka. Pivo v ní točí sám Valter Kramar, a kromě toho nabízí podobné gastro pokrmy jako Franko, avšak za přijatelné ceny.

Můžete tak ochutnat friku – slovinskou obdobu tortilly z tolminského sýra, škruklje s lískooříškovou náplní nebo vlajkový roastbeef, na kterém si pochutnávají místní už po několik generací.

Tím ale malé kobaridské gastro impérium nekončí: tým kolem Any a Valtera nedávno obnovil také značku řemeslého piva Feo, který nese jméno po místní legendě, neoavantgardnímu básníkovi Ivanu „Feo“ Volaričovi. Ochutnat můžete ležák, IPA i sezonní speciály. A přitom se pozorně podívejte na etiketu. Každá skrývá vybranou báseň, kterou Feo napsal z lásky ke svému regionu. 

A ještě jeden tip na závěr: na hranici se Julskými Alpami se rozkládají slunné pahorky italského Friulska v čele s malebným městečkem Cividale del Friuli, založeném samotným Juliem Cézarem.

Zde si na své přijdou hlavně milovníci dobrého vína, Friuli je zatím neobjevený vinařský ráj. Objevovat jejich chuť můžete v místních hostincích, kterým se tu říká agriturismo, těch je v regionu kolem vesnic Manzano nebo Cormons bezpočet.

Zkuste třeba Ronchi di Sant’Egidio, starou usedlost ukrytou v lesích hned za opatstvím Rosazzo z 11. století, kterou obstarává početná rodina italských majitelů. Pohled na kilometry vinné révy lemující slunné kopce, poctivá domácí kuchyně za velmi příznivé ceny nebo bazén pro hosty, ve kterém si při západu slunce můžete vychutnat plody vinohradů z bezprostřední blízkosti, je opravdu k nezaplacení.