Malebné jihofrancouzské městečko Arles leží asi hodinu na západ od Marseille. Znáte ho možná díky zachovalému amfiteátru z dob říše římské nebo prestižní přehlídce umělecké fotografie Les Rencontres, jejíž letošní ročník nedávno začal.

Posledních pár let se každopádně do Arles sjíždějí především milovníci přírodních materiálů a cirkulární ekonomiky. Většinou proto, aby zde nasáli atmosféru neotřelé laboratoře s názvem Atelier LUMA, která pracuje na pomezí designu a architektury. 

Je součástí muzea současného umění LUMA Arles, které v prostoru bývalého nákladového nádraží vytvořila Maja Hoffmann. Švýcarská mecenáška, sběratelka umění a dědička farmaceutického impéria Roche v jedné osobě má rodinné kořeny právě v Arles. 

Kam až sahá její pozoruhodné impérium? Proč se do LUMA Arles musíte nutně podívat? Jaké místní gastro speciality byste přitom měli ochutnat? A co má s Arles společného ucho Vincenta van Gogha?

Muzeum najdete na pozemku bývalé průmyslové železniční opravny z 19. století. Transformace areálu na muzeum moderního umění začala sice už v roce 2013, většího zájmu mezinárodního publika se instituce dočkala v červnu 2021. To byla slavnostně odhalena nová dominanta muzea –⁠ majestátní věž od Franka Gehryho. 

V jeho interiéru najdete prvky právě z dílny Atelieru LUMA. Jeho unikátní metodologie „bioregionálního designu“ staví na neobvyklém využití palety materiálů pocházejících z bezprostředního okolí, z místního bioodpadu nebo dalších podhodnocených produktů. 

Kochat se tak můžete interiérovými panely či klikami od dveří vyrobenými ze soli pocházející z nedalekých salin v Camargue.

Elegantně využívají antimikrobiální vlastnosti tohoto nerostu. Interiér toalet zdobí dlaždice vyrobené z mořských řas vyplavených v nedalekém ústí řeky Rhôny. Jinde byly jako stavební panely použity desky z odpadu, který zbyl po zpracování slunečnicových vláken. 

Letos v květnu se v areálu muzea otevřel Le Magasin Électrique, budova, která do roku 1984 sloužila pro stavbu a údržbu vlaků železniční společnosti SNCF. Nyní se stala hlavní úřadovnou Atelieru LUMA, který od roku 2016 vede vlámský kurátor a teoretik designu Jan Boelen. 

Cílem renovace bylo ukázat, že lze transformovat zdroje z okolního regionu do inovativních stavebních prvků a udržet přitom co nejnižší uhlíkovou stopu. 

Výsledky můžete vidět prakticky na každém kroku, od nátěru fasády až po kryty zásuvek z bioplastu. Stěny a příčky byly vyrobeny ze stlačené hlíny a demoličního odpadu. Povrchovou úpravu interiérů zdobí desky ze slunečnicových vláken a rýžové slámy.

Řasy byly kromě obkladů na toaletách použity k filtraci a recyklaci odpadní vody z budovy. Ta se pak znovu používá k zavlažování zahrady, jejíž rostlinné osazenstvo slouží k výzkumu a ochlazování teploty v areálu.

Co neminout v Arles

Les Arènes 

Minout samozřejmě nesmíte původní dominantu města –⁠ římský amfiteátr, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Byl postaven v roce 90 n. l. a z ochozů se na gladiátorské bitvy dívalo až dvacet tisíc návštěvníků. 

Po pádu Západní říše římské v pátém století se amfiteátr proměnil v pevnost. Postupem času vyrostlo uvnitř samostatné město se 200 domy, náměstím uprostřed arény a dvěma kaplemi. 

Dnes se v amfiteátru konají různé kulturní akce, včetně koncertů a býčích zápasů během festivalu Feria d’Arles.

Vincent van Gogh a jeho odkaz

Pokud ve vás vyvolávají barevné, sluncem zalité domy pocit, že jste je už někde viděli, bude to pravděpodobně na obrazech Vincenta van Gogha. Umělec během svého čtrnáctiměsíčního pobytu namaloval v okolí města na dvě stovky děl. Jeho legendární „žlutý domek“ byl ovšem zničen během druhé světové války.

Právě v něm si v noci na Štědrý den 1888 slavný Holanďan uřízl polovinu levého ucha v reakci na hádku se souputníkem Paulem Gauguinem. Z infekce, která následovala, se poté zotavoval v místní nemocnici –⁠ i tu na svých obrazech několikrát zvěčnil. 

Nemocniční komplex pochází z přelomu 16. a 17. století a dnes v něm sídlí Espace van Gogh. V areálu najdete kavárnu, výstavní prostory, obchůdky se suvenýry a městskou knihovnu. 

A po slavném umělci se jmenuje i nedaleké muzeum Fondation Vincent van Gogh Arles. Sídlo, původně postavené v 15. století jako opevněná soukromá rezidence, se v roce 1924 přeměnilo na kanceláře Francouzské národní banky.

V roce 2014 se vedení nadace Vincenta van Gogha ujala Maja Hoffmann, která pověřila rekonstrukcí architekty Guillauma Avenarda a Hervého Schneidera z architektonického studia FLUOR. 

Národní park Camargue

Pakliže byste po náročném dni v rozpálených arleských ulicích zatoužili po kousku divočiny, odjeďte směr národní park Camargue.

Uklidní vás pohled na proslulé, volně se pasoucí bílé koně stejnojmenného plemena. Pozorovatele ptáků bude zajímat především ornitologický park Pont de Gau, kde vás doslova obklopí hejna růžových plameňáků. Sledovat je tu můžete po celý rok.

A fascinující sytě růžové zbarvení mají také místní solné pánve. Vděčí za to jednobuněčné řase s názvem Dunaliella salina, která je doslova nasáklá betakarotenem.  

Kromě procházky po nekončících rudě zbarvených plážích si můžete také zakoupit suvenýr v podobě tradičně zpracovaných solných květů. Ty místní sklízejí bosýma nohama, aby nepoškodili unikátní přírodní biom. 

Kde se dobře najíst

Gastronomických požitků si v Arles a okolí užijete na každém rohu: z lahodných pokrmů doslova čiší provensálský terroir. Ale jak je patrné ze stěn arleských barů a restaurací, největší specialitou je zde býk. 

Les Maisons Rabanel 

Býčí guláš gardianne de taureau připravuje ve svém michelinském bistru Jean-Luc Rabanel. Jeho podnik je rozdělen do dvou částí: na jedné straně bistro Greeniotage (což je slovní hříčkou na francouzské „grignoter“, tedy pozobávání malých pokrmů).

Na druhé straně najdete sekci Greenstronome, která se zaměřuje na „haute“ gastronomii – obojí však s étosem udržitelnosti a sezonní kuchyně. A za necelých 300 eur od něj můžete během celodenního kurzu tyto triky odkoukat.

La Chassagnette 

Ani impérium Maji Hoffmann by se neobešlo bez michelinské restaurace. Ta se jmenuje La Chassagnette a je taktéž hluboce propojená s regionem Camargue. Na starosti ji má oceňovaný šéfkuchař Armand Arnal.

Podnik se nachází nedaleko delty řeky Rhôny a nabízí menu sestavené pouze ze surovin vypěstovaných v místní zahradě. Soběstačnost restaurace dokládá i důrazem na roční období a obecně hluboký respekt ke krajině. 

L’Oustau de Baumanière

Sympatický Glenn Viel je jedním z nejmladších oceněných michelinských kuchařů v zemi a do bližšího povědomí vešel jako jeden z porotců zdejší kulinářské soutěže Top Chef.

Když se zrovna nevěnuje novým nadějím francouzské gastronomie, vytváří vlastní kreace v L’Oustau de Baumanière, kterou najdete v prostředí stejnojmenného luxusního hotelu asi sedmnáct kilometrů od Arles. 

Od svého příchodu do Baumanière se Glenn Viel zasadil třeba o rozšíření zeleninové zahrady a pomohl založit edukační farmu se slepicemi a prasaty.

Jeho pokrmy se servírují na talířích, které vznikají ve vlastní keramické dílně přímo v areálu. V kuchyni praktikuje radikální techniky a vymýšlí inovativní metody ochucování potravin. Jeho specialitou je prý sušení rajčat ve speciálně navržených dřevěných sušárnách.

Kde spát

Chateau de Baumaniére

Po devítichodovém menu od Glenna Viela bude nejjednodušší zalehnout na lože přímo v hotelu Baumaniére. Probudíte se do dechberoucího výhledu na skalnaté výběžky Baux-de-Provence a k dispozici tu máte místní lázně, tři venkovní bazény a tenisový kurt. Kromě Arles se odtud můžete vydat do nedalekého Avignonu nebo do Nimes.

Hotel Jules César

Na tisíciletou historii Arles odkazuje pětihvězdičkový hotel, jehož interiér má na svědomí slavný francouzský návrhář Christian Lacroix, mimo jiné autor svatebních šatů Christiny Aguilery. Najdete ho v prostoru bývalého kláštera ze 17 století přímo v srdci města.

Hotel L’Arlatan 

Ošuntělý tříhvězdičkový hotel koupila před pár lety – ano – mecenáška Maja Hoffmann, prý aby rozšířila nabídku důstojného ubytování ve městě.

Interiéry svěřila kubánsko-americkému umělci Jorgemu Pardovi, který proměnil šest tisíc metrů čtverečních hotelu v kontinuální umělecké dílo. Mozaika složená ze zhruba dvou milionů ručně vyrobených střípků zdobí zdi, podlahu i samotný nábytek. 

L’Arlatan byl již ve středověku považován za nejhonosnější městský dům v Arles. Je zasazen do jedné ze starobylých zdí historických lázní a nachází se v samotném srdci města, jen pár metrů od římského amfiteátru a LUMA Arles. Je tedy ideální základnou k prozkoumání všeho, co Arles i jeho okolí nabízí.