Sledovat první české snímky a výběr světové tvorby vytvořené prostřednictvím umělé inteligence mohl být asi podobný zážitek, jako dívat se v roce 1895 na rozpohybované fotografie bouřícího moře od průkopníků Birta Acrese a Roberta Paula.

Ne, tohle není nekritická oslava tvorby pomocí umělé inteligence. Technologicky to bylo příšerné a příběhy buď nesmyslné, nebo na úrovni prvního filmového skeče, který se objevil na legendárním promítacím zařízení bratrů Louise a Augusta Lumièrů.

Těm ostatně dodnes vděčíme za to, že film odstartoval jako životaschopný průmysl a neskončil jako další zapomenutá viktoriánská společenská zábava.

Pokud bych měl najít společný jmenovatel, prolínající se všemi jinak totálně nesourodými AI snímky, pak půjde o slovní spojení „neskutečně cringe“. Tenhle dojem platil shodně jak pro deset českých soutěžních kraťasů, které sahaly od hudebního videoklipu přes jednoduché příběhy až po reklamu, tak pro údajný výkvět světové AI tvorby.

Během promítání jsem si několikrát vzpomněl, jak na zářijovém Forbes galavečeru Digital Heroes 2023 vrchní inženýr Googlu Behshad Behzadi předváděl, jak můžete stvořit pomocí běžně dostupných nástrojů generativní inteligence poměrně realistické video. Stačí k tomu jediné – správně zadaný textový vstup.

Bylo to trochu neohrabané, ale dostatečně přesvědčivé a s „triky“, které by vás ve formě klasického CGI stály docela dost peněz. Neuplynul ani měsíc, a já sedím v kině a pozoruji snímky, z nichž některé vznikly úplně stejně.

Jedním z nástrojů, které to umožňují, je například aplikace Fulljourney.ai, ve které vznikl i český soutěžní snímek: Jak vznikl Vesmír?

A pokud vás přemůže lenost, můžete nechat umělou inteligenci vytvořit i samotný scénář. U výše uvedeného počinu jej například kompletně stvořil jazykový model ChatGPT.

Od generování jednoduchých obrázků po zadání krátkého promptu, což si vyzkoušel skoro každý, jsme za rok ušli docela velký kus cesty. Jenže u obrazu to zdaleka nekončí. Například hlas generovaný AI dnes podle Behzadiho bez problémů zmátne i inženýry a inženýrky, kteří podobné technologie pomáhají vytvářet.

Již nepotřebujete hardware jako z NASA, abyste vyrobili například celkem věrohodné deep fake video Arnolda Schwarzeneggera zpívajícího na farmě o duze, upoutávku na neexistující snímek Barbenheimer či nechali Pána prstenů nebo Hvězdné války převyprávět Wese Andersona.

Stačí vám k tomu všemu zařízení, které nosíte v kapse, internet a občas placený přístup k výpočetnímu času jednotlivých AI nástrojů, jindy si vystačíte dokonce i s tím, co je zadarmo.

Umělá inteligence je mimořádně dobrá v napodobování, respektive vykrádání cizích stylů. Stačí, aby se dostatečný vzorek původní práce objevil v datech, na kterých byla AI trénována. Díky tomu zachytí esenci libovolného žánru tak čistě, až nám z toho může být nevolno.

A to už je něco, s čím se dá docela dobře pracovat. Až nás přestane bavit experimentovat s pouhým napodobováním, které je nevyhnutelnou součástí prvních kroků v libovolném tvůrčím procesu, možná si konečně uvědomíme, že před námi leží extrémně mocný nástroj.

Pokračuje v tom, co rozjela společnost Kodak, když v roce 1923 představila první komerčně úspěšnou amatérskou filmovou kameru, několikakilové monstrum na šestnáctimilimetrový film. Otevřela tak nejen cestu ke dnešním mobilním kamerám, ale hlavně k natáčení a promítání filmů v domácích podmínkách vůbec.

Film jako umělecké médium nicméně i tak zůstal především kvůli náročné produkci silně elitářskou záležitostí. Ostatně je to vidět i dnes – který jiný umělecký žánr má například u nás vlastní veřejný fond (Státní fond kinematografie) s multimilionovým rozpočtem, o kterém si zbytek české kulturní sféry může nechat jen zdát?

V globálních dějinách filmu se situace poprvé více demokratizovala s příchodem magnetického záznamu a s ním souvisejícího „videa“. Ten umožnil boom nízkorozpočtových a nezávislých společností a tvůrců, jejichž zlatou érou byl přelom osmdesátých a devadesátých let.

Dokonce i takové legendární snímky jako Četa, Hříšný tanec, Leaving Las Vegas nebo Pleasantville ve skutečnosti nebyly produktem Hollywoodu, ale právě nezávislé produkce. Další nahlodání slonovinové věže vládců filmového průmyslu představovala digitalizace, tu ale nakonec dokázala velká studia obrátit spíše ve svoji výhodu.

Umělá inteligence dnes představuje ještě mnohem větší rozrušení starých pořádků. Už teď totiž dovoluje tvořit filmy v jednom člověku od stolu a s větší lehkostí, než s jakou syntezátory umožnily rozmach domácí hudební produkce.

Vyprodukuje však umělá inteligence armádu nových Formanů nebo Chytilových, nebo jen zvýší míru balastu? S nástupem domácího videa si také kdekdo myslel, že zopakuje úspěch Projektu Blair Witch nebo natočí stejně pronikavé filmy jako nezávislí pionýři typu Jima Jarmusche…