Desítky milionů lidí z Evropy, Afriky i Asie čeká letos hlad. Může za to chmurná kombinace několika faktorů, kterou nyní výrazně zhoršila agrese ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině.
Konflikt dvou zemí, které dohromady produkují téměř třetinu světové produkce pšenice, přispěl k nárůstu ceny této obiloviny na světových trzích o jedenadvacet procent během pouhých deseti dnů.
Když se přidá vliv extrémního počasí, jako je přetrvávající sucho v Severní Americe, vysoké náklady na pohonné hmoty, stoupající ceny hnojiv a také potřeba nakrmit rostoucí počet uprchlíků vysídlených v důsledku války, dá se v letošním roce očekávat, že počet hladovějících po celém světě značně vzroste.
„Situace už teď začíná hraničit s katastrofou a bez zásadní a okamžité pomoci se bude ještě zhoršovat,“ říká Eric Muñoz, hlavní poradce pro zemědělskou politiku charitativní organizace Oxfam se sídlem v Nairobi.
„Ceny potravin jsou nebetyčně vysoko, hlad prudce roste a je potřeba, aby se konečně začalo mluvit o přehodnocení globálních potravinových systémů,“ připomíná. Okamžitá řešení se však hledají těžko.
Američtí zemědělci se potýkají se suchem, které je podle některých odborníků nejhorší za posledních 1200 let. To má logicky ohromný dopad na objem sklizně, kterou nemají jak nahradit. Největší světový výrobce hnojiv, společnost Nutrien, plánuje navýšit výrobu o dvacet procent, ale ceny jsou i tak příliš vysoké a mnoho světových pěstitelů si je prostě nebude moci dovolit.
Pak je tu také logistický problém, jak dostat potraviny do krizových oblastí k lidem, kteří jsou v některých případech tak hladoví, že už jim jde o život. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině bylo na světě 26 milionů uprchlíků – nejvíce v historii – odkázáno na síť humanitárních a vládních organizací, které jim potraviny dodávaly. Ruský útok na Ukrajinu jejich počet zvýší o dalších deset milionů.
Světový potravinový program v rámci OSN očekává, že jen kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu jeho náklady narostou o 71 milionů dolarů měsíčně.
Organizace uvádí, že již musela snížit příděly v hladem postiženém Jemenu, kde více než 16 milionů lidí trpí nedostatkem potravin a v některých oblastech panují podmínky podobné hladomoru.
Podle Světového potravinového programu jsou vůči vyšším cenám potravin zranitelné zejména oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Například Libanon podle údajů OSN dováží přibližně polovinu své pšenice z Ukrajiny.
V Tunisku je to čtyřicet dva procent a v Jemenu dvaadvacet. Ceny potravin na celém světě jsou již nyní rekordně vysoké a země, které musí hledat náhradu za ukrajinskou pšenici, zaplatí na jiných trzích ještě o dost více.
Rusko již omezilo vývoz pšenice a kukuřice a ukrajinský ministr zemědělství před týdnem uvedl, že jarní úroda bude podle všeho až o polovinu nižší, než se očekávalo před invazí. Ukrajina zatím pozastavila vývoz masa, hospodářských zvířat, soli, cukru, pohanky, ovsa, prosa a žita.
V roce 2010 přispěly prudce rostoucí ceny chleba k politickým povstáním arabského jara, které zachvátilo asi tři desítky zemí a vynutilo si změnu režimů v Egyptě a Libyi. Protesty proti vysokým cenám potravin sehrály roli také při vzestupu popularity Islámského státu.
Současný stav světových zásob potravin obecně není tak špatný, jako byl v roce 2010 – kriticky nízké jsou však světové zásoby obilí. Ve Spojených státech nebo například v Brazílii už zemědělci dělají, co mohou. Jejich obor ale vyžaduje pečlivé plánování dlouho před samotnou sezonou a společnosti nakupují potraviny měsíce, ne-li roky dopředu. Reakce na válkou zhoršenou situaci proto nemůže být tak pružná, jak by bylo žádoucí.
Smlouvy s dodavateli navíc dávají zemědělcům jen velmi malou volnost v tom, jaké plodiny budou v následujících letech pěstovat. A vysoké náklady na hnojiva brzdí zemědělství celosvětově. Ceny dusíkatých hnojiv vzrostly čtyřikrát, zatímco ceny fosfátů a potaše se od roku 2020 vyšplhaly na více než trojnásobek.
Společnost Nutrien uvedla, že v jižní Kanadě rozšíří těžbu potaše, který je základním zdrojem draslíku, aby tak pomohla kompenzovat výpadek sankcionovaného Ruska, které je jeho velkým vývozcem. Zastánci průmyslového zemědělství tvrdí, že chemická hnojiva jsou pro rozsáhlou sklizeň, která uživí rostoucí světovou populaci, nezbytná.
Nadměrné používání hnojiv je však také hlavní příčinou znečištění vodních toků a mrtvých zón (například v Mexickém zálivu), a také degradace a eroze půdy. Zastánci udržitelného zemědělství tvrdí, že je nejvyšší čas přejít na odolnější systémy.
„Svět se nám tímhle vším snaží říct, abychom se změnili,“ domnívá se Sanjeev Krishnan, investiční ředitel rizikové společnosti S2G, která od roku 2014 investuje do potravinářství a zemědělství. Právě v době, kdy ceny hnojiv začaly prudce stoupat, oznámilo americké ministerstvo zemědělství založení fondu v hodnotě 250 milionů dolarů. Fond bude investovat do alternativních hnojiv a hnojiv vyráběných v USA.
Do alternativ začíná investovat také brazilská vláda, která dosud dovážela velké množství právě z Ruska. Začátkem tohoto měsíce pak oznámil větší investice do potravinářské infrastruktury i francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Pokud jde o potraviny, na Evropu a také Afriku bude mít současný výpadek Ukrajiny velmi destabilizující vliv,“ prohlásil Macron 11. března. „Budeme se na to muset připravit a přehodnotit naše výrobní strategie, abychom uhájili naši potravinovou suverenitu a také abychom byli schopni definovat strategii týkající se Afriky,“ konstatoval.
Podle Grahama Gordona z Katolické agentury pro zahraniční rozvoj by měla mít potravinová bezpečnost stejnou prioritu jako ta energetická. „Dodavatelské řetězce už dva roky nefungují,“ připomíná Gordon, podle kterého je třeba přehodnotit náš přístup k potravinám.
