Pokaždé, když si člověk myslí, že domácí rizika jsou v čínských akciích již plně zohledněna, objeví se tamní regulátor a připomene mu, že může být klidně ještě hůř.
Komunistická strana vytáhla přes víkend do boje s dalším domácím sektorem a kladivo regulace nyní dopadá na vzdělávání: konkrétně na jeho soukromou komerční část. A tentokrát dopadá skutečně tvrdě.
Chystá se kompletní zákaz placených – a ziskových – vzdělávacích kurzů pro předměty, které jsou součástí hlavních učebních osnov. Soukromé vzdělávací společnosti zároveň nebudou moci získávat soukromý kapitál nebo vstupovat na burzu.
Komunistická strana tak jedním šmahem v podstatě vymazala byznys model, na kterém stálo odvětví s hodnotou 100 miliard dolarů. Reakce vzdělávacích společností byla samozřejmě okamžitá a dramatická.
Již při prvních nepotvrzených zprávách se jejich akcie propadly o pětapadesát (New Oriental Education) nebo až sedmdesát procent (TAL Education) a v pondělí ve střemhlavém pádu pokračovaly. Spolu s tím se vydal dolů celý čínský akciový trh polekaný tímto náhlým krokem – a kladoucí si otázku, kdo bude další.
Oficiální důvod regulačního kroku je poměrně vágní. Strana se dle svého vyjádření snaží snížit studijní zátěž studentů a zkrotit odvětví „unešené kapitálem“.
Dalším důvodem má být rychle rostoucí cena vzdělávání, která tlačí na rodinné rozpočty a brání čínským párům mít víc dětí. Čína nedávno úplně rozvolnila politiku kontroly populace, nicméně kýžený efekt vyšší porodnosti se vůbec nedostavil a demografická křivka nevypadá dobře.
Podružným efektem tohoto altruistického kroku bude samozřejmě to, že strana opět převezme kontrolu nad vzděláváním a výchovou budoucích generací.
Jednoduše řečeno, bere si zpět to, co jí soukromý sektor v posledních letech kousek po kousku bral. Což je samozřejmě určitě jen náhoda a rozhodně nešlo o prapůvodní záměr… Stejně jako ve všech posledních regulačních výpadech, kdy šlo „jen“ o ochranu hospodářské soutěže (Alibaba), spotřebitele (Didi) nebo zaměstnanců (Meituan).
Zpětně se zdá, že tuto lavinu odstartoval ve svém projevu šéf Alibaby Jack Ma, když v říjnu loňského roku uváděl na burzu fintechovou dceřinku Alibaby zvanou Ant Group. Osudnou byla zřejmě narážka na neschopnost domácích regulátorů, kteří nedokážou držet krok s dobou.
Zprávy ze zákulisí říkají, že se do věci vložil samotný prezident Si Ťin-pching, kterému asi došla trpělivost se sebevědomým privátním sektorem, vyzývajícím svou existencí a velikostí na souboj samotnou komunistickou stranu.
Dle ní bylo asi načase zase ukázat, že i kapitalismus existuje v Číně jen proto, aby pomáhal budovat komunismus. A věci nabraly rychlý spád.
První studenou sprchou bylo okamžité zastavení úpisu Ant Group, následované několikaměsíční absencí Jacka Ma ve veřejném životě a vyšetřováním Alibaby ze zneužívání monopolního postavení na trhu. Pozornost se pak rychle přesunula i na další do té doby nedotknutelné technologické obry jako Baidu a Tencent.
Zásah proti spekulantům s komoditami představovalo květnové rozpouštění státních rezerv mědi, kterému ještě předcházelo varování, že banky nemají klientům nabízet žádné finanční produkty odvozené od ceny komodit.
Následovalo stažení aplikace Didi (čínská verze Uberu) z obchodů poté, co šla stejnojmenná společnost na americkou burzu navzdory výhradám strany. Pod záminkou ochrany spotřebitele tím komunisté jasně ukázali, že data pokládají za strategickou surovinu, která rozhodně není soukromá, ale patří straně.
Korunkou pak bylo uzavření mezery v zákonech, která čínským firmám umožňovala chodit si bez svolení strany po kapitál na americké burzy. Proč by koneckonců měly dávat peníze americkým investičním bankám, když můžou pohodlně upisovat v Šanghaji nebo Hongkongu, kde má nad nimi strana čistou náhodou i lepší dohled?
Pro investora je na tom asi nejsmutnější, že akcie čínských technologických premiantů by byly po zohlednění růstového potenciálu a aktuální valuace jasnou volbou. O to víc, když se člověk podívá na americký trh, kde pomalu každý ukazatel svítí červeným nápisem „Předražený, nekupovat!“
Co naplat, když nikdo s určitostí neví, kde regulatorní kladivo dopadne příště. A s jakou silou.
