Neprůstřelná auta, kontroly proti odposlechům, prověřené chůvy, privátní letištní terminály nebo evakuační tým připravený několik set kilometrů daleko. Bezpečnost má v nejvyšším segmentu cestování klíčovou roli, nejbohatší Češi přitom nestojí o dovolenou, kde by byli obklopeni bodyguardy. Čím sofistikovanější ochranu mají, tím méně by ji ideálně měli vnímat.
Když před časem dorazil do řeckého Porto Zante jeden z vysoce postavených světových politiků, přijelo s ním 32 členů ochranky. Resort na Zakynthosu před příjezdem procházel podrobnou bezpečnostní kontrolou, na místě byli speciálně vycvičení psi i místní policie a tým od vzácného hosta prověřoval prostředí podle protokolů odpovídajících jeho postavení.
Výsledek však vypadal trochu jinak, než by napovídal začátek celé návštěvy. „Bezpečnostní tým si resort prohlédl a byli s tím, co viděli, natolik spokojeni, že nakonec nechali na místě jen dva lidi,“ vzpomíná John Sotirakos, CEO Porto Zante. Na konci pobytu podle něj dostali volno dokonce i zbývající členové ochranky.
Jak se pozná „bezpečný“ hotel? Nejlepší ochrana spočívá v jeho architektuře, kvalitě personálu, důkladnosti přípravy, znalosti lokálního prostředí a schopnosti reagovat na problém dřív, než jej vůbec začne vnímat samotný klient.
„Všichni klienti oceňují diskrétnost, soukromí a otevřený přístup, který s riziky aktivně pracuje. Míra ochrany se ale přirozeně liší případ od případu,“ říká Štěpán Borovec, operations director cestovní kanceláře EliteVoyage.
Jejich klientela často vyráží na cesty, jež jsou výrazně složitější než klasická dovolená v evropském resortu. Kombinují několik zemí, privátní lety, jachty, odlehlé lodge, safari či ostrovy, kam se člověk dostane jen specifickým druhem dopravy. A s rostoucí komplexitou itineráře přibývá věcí, které je nutné promyslet předem.
„Každá ochrana znamená určité omezení. Pokud za vámi bude chodit pět bodyguardů, tak to není úplně dovolená,“ upozorňuje Thomas Gaudete, majitel soukromé bezpečnostní společnosti GBH Defence. Řada jeho klientů proto cestuje pouze s jedním vlastním ochráncem a další podporu má v záloze. Ta může být v destinaci, hodinu či dvě daleko, nebo připravená k rychlému nasazení.
Podobně o bezpečnosti přemýšlejí i hotely. „Nechceme resort, kde všude vidíte bodyguardy. Naším cílem je prostředí bez stresu, kde se hosté mohou odpojit od okolního světa, odpočinout si a být se svými blízkými,“ říká Sotirakos.
V Porto Zante se bezpečnostní tým snaží působit co nejméně nápadně a zapadnout do běžného provozu hotelu. Host má ochranu cítit především jako klid, nikoli jako přítomnost bezpečnostního aparátu.
Nejvyšší úroveň bezpečnosti je založena na schopnosti pracovat s konkrétním místem, konkrétním klientem a konkrétním rizikem. „Opíráme se o prověřené lokální partnery, kteří nám poskytují aktuální informace přímo z destinací. Díky nim dokážeme rizika realisticky vyhodnotit, otevřeně je s klienty probrat a společně zvolit nejvhodnější způsoby, jak je minimalizovat,“ říká Borovec.
Bylo by však bláhové podívat se na bezpečnostní mapu světa jen optikou bezpečných a nebezpečných zemí. V Řecku mohou překvapit požáry, v Nepálu sesuvy bahna a v Dubaji válečný konflikt.
Bezpečnostní firma podle Gaudeta někdy nejprve posoudí samotnou nemovitost a následně celé okolí. Vyhodnotí, kudy se bude jezdit, které restaurace rodina pravděpodobně navštíví, jaká je situace na okolních komunikacích nebo kam mohou chtít samostatně vyrazit dospívající děti.
Pokud klient cestuje s vlastní ochrankou, externí bezpečnostní firma pak často funguje jako poskytovatel místních informací, kontaktů a záložního týmu.
Podobná znalost prostředí je podle EliteVoyage důležitější než efektní bezpečnostní opatření i na africkém safari. „Rizika spojená s divokou zvěří se zde neřeší silou, ale znalostí,“ říká Adéla Hübnerová, hlavní travel designer v EliteVoyage. Zkušený ranger dokáže číst chování zvířat, předvídat problém a upravit podle něj pohyb skupiny, zatímco člověk bez místní zkušenosti může nebezpečnou situaci vytvořit právě tím, že podcení pravidla.
Znalost místních poměrů je často důležitější než viditelná bezpečnostní opatření.
Podobně funguje dobrý lokální průvodce ve městě nebo zkušený řidič v zemi, kde návštěvník nezná místní souvislosti. „Znalost místních poměrů je často důležitější než viditelná bezpečnostní opatření,“ dodává Borovec.
Výrazněji než dříve se navíc podle bezpečnostních specialistů mění i to, kde chtějí klienti trávit čas. Gaudete si všímá odklonu části klientely od velkých, přeplněných center ke klidnějším lokalitám, kde je možné lépe kontrolovat okolí a zachovat si soukromí. A například ve Francii vedle tradičních adres typu Monako či Nice roste zájem o soukromé nemovitosti a venkovské oblasti s většími pozemky.
Soukromí nade vše
Sotirakos pozoruje stejný posun z hotelového prostředí. Říká, že jsou hosté, kteří chtějí ruch, známé restaurace a instagramová místa. Vedle nich ale přibývá těch, kdo od dovolené očekávají pravý opak. „Je čím dál obtížnější najít skutečné soukromí. Turismus po celém světě explodoval, vznikají stále větší hotely a privátních míst je méně,“ říká.
V Porto Zante proto jednotlivé vily oddělují vysoké zdi, jejich zahrady a bazény nejsou viditelné z ostatních částí resortu a samotná poloha nad mořem komplikuje možnost nahlížet dovnitř z lodí. „Ochrana je samozřejmě hodně o lidech, ale také o architektuře místa a krajině,“ vysvětluje Sotirakos.
Borovec zase zmiňuje hotely s oddělenými vstupy a privátními výtahy pro nejexponovanější hosty, díky nimž nemusí politik, známý podnikatel nebo celebrita vůbec projít hlavní lobby. U resortů na privátních ostrovech lze někdy rezervovat oddělenou část areálu či sousední ostrůvek pouze pro jednu rodinu.
Restaurace mohou otevřít privátní salon, památky umožnit návštěvu mimo standardní otevírací dobu a celý itinerář se dá sestavit tak, aby se host vyhýbal největším davům, festivalům či exponovaným termínům.
Zatímco značná část cestovního průmyslu platí za to, aby se jeho produkty dostaly na Instagram, některé z nejdražších adres jsou ochotny přijít o potenciální publicitu právě proto, aby jejich hosté na Instagramu nebyli. Porto Zante podle Sotirakose nepovoluje pobyty influencerů a tvůrců obsahu. Resort dává přednost soukromí hostů před marketingovým dosahem na sociálních sítích.
Prověřená vila, kuchař, řidič i chůva
Bezpečnostní tým může do lokality dorazit předem a kromě fyzického zabezpečení zkontrolovat i technické prostředí vily. V rámci tohoto typu cestování není samozřejmý ani běžný vůz z autopůjčovny.
A to není vše. „Když klienti nejedou do své vlastní nemovitosti, nechají si ji a okolí kompletně prověřit proti odposlechu nebo skrytému nahrávání. To je úplně běžná činnost,“ popisuje Gaudete.
Borovec zmiňuje stejný princip u lidí, kteří se během pobytu dostanou do bezprostřední blízkosti klienta. Řidiči jsou často vybíráni jmenovitě, u soukromých vil, chaletů či jachet může kancelář předem žádat seznam personálu, reference nebo další informace. U veřejně exponovaných osob se přidávají dohody o mlčenlivosti a v některých případech také omezení používání mobilních telefonů.
Velká pozornost se věnuje dětem. „Hotely běžně spolupracují s místními agenturami na hlídání dětí, ale díky důvěryhodným vazbám dokážeme zajistit konkrétní chůvu nebo třeba instruktorku lyžování, prověřit ji předem a nespoléhat se na náhodný výběr až po příjezdu,“ říká Borovec.
Bezpečnost se přitom může týkat i oblastí, jež na první pohled s ochranou nesouvisejí. Sotirakos zmiňuje například známé osobnosti, které cestují s vlastním kuchařem a požadují, aby jim jídlo připravoval výhradně on.
Pro velkou část klientely je dalším tématem zdraví. Dostupnost kvalitní lékařské péče může být rozhodující a typickým příkladem jsou Maledivy.
„Na privátních ostrovech má většina resortů vlastního lékaře a v rámci atolu přístup k menší klinice, plně vybavená nemocnice se však nachází až v Malé. Volba resortu dostupného rychlým člunem z Malé tak představuje nižší riziko než odlehlé ostrovy, kam se létá hydroplánem, který navíc operuje pouze za denního světla,“ vysvětluje Hübnerová.
Gaudete připomíná, že schopnost reagovat na zdravotní či bezpečnostní krizi je důvodem, proč se ochranný tým u standardní pětičlenné rodiny skládá z tří až pěti specialistů s různými schopnostmi.
„Potřebujete tam někoho z operativy a někoho, kdo má zkušenosti s evakuační nebo extrakční činností. Je dobré, když máte lidi, kteří byli v Afghánistánu či Iráku, protože se tam konvoje musely rychle přemisťovat a lidé uměli pracovat pod tlakem,“ říká.
EliteVoyage například u privátních letů pracuje s interně označovaným „Escape Planem“, tedy variantou pro případ, že letadlo nebude moci přistát na plánovaném letišti. Zohledňuje se počasí, alternativní letiště i další návazná doprava. U helikoptér dávají klienti podle kanceláře často přednost dvoumotorovým strojům se dvěma piloty, protože se snižuje závislost na jediném technickém nebo lidském prvku.
Jak daleko může podobná příprava zajít, ukazuje nedávná cesta z Prahy do bhútánského Para. Letiště sevřené himálajskými horami patří mezi nejnáročnější na světě a vyžaduje specificky kvalifikovanou posádku. „Několik operátorů nejprve tvrdilo, že jsou schopni let uskutečnit, žádný z nich ovšem kromě vycvičené posádky neměl navigátora s certifikací pro přistání na extrémně náročné himálajské ranveji,“ popisuje Hübnerová.
Běžným řešením by bylo mezipřistání a vyzvednutí potřebného specialisty po cestě. Jenže tomu se snaží klientela privátního letectví vyhnout. Nakonec se bhútánský navigátor dopravil do Prahy předem a odletěl už s klienty.
Důkladně plánovat
Do privátního cestování se přelévají také požadavky, jež byly dříve spojované téměř výhradně se státními delegacemi nebo exponovanými miliardáři. „Teď je obrovská poptávka po bunkrech a panic roomech,“ říká Gaudete.
Hotely podobnou infrastrukturu obvykle neprezentují. U zařízení, která pravidelně hostí diplomaty a státní delegace, však bezpečnostní zázemí může být jednou z podmínek, podle nichž bezpečnostní týmy rozhodují, zda v nich jejich chráněnec vůbec smí bydlet.
Borovec ale připomíná, že většina klientů stále nechce, aby se jejich život změnil v permanentní bezpečnostní operaci. I u známých osobností nebo nejbohatších podnikatelů má být cílem především soukromí a pohodlí.
To může znamenat rezervaci privátního salonku v restauraci, neveřejný vstup do památky, oddělený letištní terminál či jednoduše program sestavený tak, aby se rodina nemusela pohybovat tam, kde je zbytečně mnoho lidí.
Foto Remi Morel / Unsplash
Sotirakos to ilustruje historkou ze svého resortu. Porto Zante patří mezi mimořádně malé a soukromé hotely, přesto se tam před časem ve stejném termínu náhodou ubytovaly dvě světové fotbalové osobnosti, jež spolu krátce předtím vedly veřejný spor.
Personál se podle něj snažil jejich program nenápadně koordinovat tak, aby se pokud možno nepotkaly. Nakonec se oba objevili ve stejném baru. Jeden čekal na rodinu, když dovnitř vstoupil druhý. Obavy hotelu se však nenaplnily, oba se objali a dali si společně drink. „Doufám, že jsme je pomohli usmířit,“ směje se Sotirakos.
Závěrem se všichni čtyři odborníci shodují, že hodnota bezpečného cestování tkví v tom, když někdo promyslí rizika natolik důkladně, že na ně klient během své dovolené nemusí myslet vůbec.
„Ve většině případů komfort a bezpečí nepramení z přidaných vrstev ochranných opatření, ale ze spolupráce s prověřenými lidmi, kteří dané místo důvěrně znají a pohybují se v něm přirozeně a s jistotou,“ shrnuje Borovec.
