Měli na to de facto celý rok, a přesto je nakonec tlačí čas.
Jestliže vyjednavači Bruselu a Londýna nedosáhnou během několika nadcházejících
hodin vzájemné dohody, vznikne mezi kontinentální Evropou a Velkou Británií vedle
hranice přírodní i ta ekonomická. A prohrajeme všichni.
Existuje řada lidí, kteří podávají nejlepší výkony tehdy, dostanou-li se pod tlak. Je otázkou, zda se mezi ně řadí i Michel Barnier a David Frost, dva vyjednavači, kteří mají za úkol postarat se o poklidný odchod Spojeného království z evropského bloku a plynulé navázání další obchodní spolupráce.
Je to otázka, na kterou budeme znát odpověď už záhy. Jakého pokroku dosáhli, má v pondělí večer zhodnotit i samotná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a britský premiér Boris Johnson.
Do konce přechodného období, v němž sice už Londýn do Evropské unie nespadá, ale chová se, jako že ano, zbývají ještě celé tři týdny. Jenže případnou dohodu musejí stihnout schválit parlamenty na obou stranách Lamanšského průlivu, což samo o sobě nějaký čas zabere. Proto ten důraz na co nejdřívější rozuzlení.
A o co všechno se vlastně hraje? Tak předně o to, zda bude obchodní výměna mezi Unií a Británií zatížena obchodními cly, či nikoliv, a zda bude podléhat vyšší administrativní zátěži.
Na území sedmadvacítky žije zhruba 450 milionů lidí, tedy 450 milionů potenciálních spotřebitelů. Nebude-li uzavřena dohoda, vezme volný obchod k 1. lednu 2021 zasvé, v důsledku čehož by se obě strany při výměně zboží a služeb začaly řídit minimálními standardy Světové obchodní organizace (WTO). Takto už EU obchoduje například s Ruskem či Austrálií a dalšími členskými státy WTO.
Export zboží z kontinentu na ostrovy bude ošetřen takzvaným globálním tarifem (UKGT), kdežto v obráceném směru bude vše podřízeno Společnému externímu tarifu EU. Nejzranitelněji v tomto ohledu působí automobilový průmysl. Evropští výrobci se již dříve nechali slyšet, že v případě nedohody se ceny jejich vozů v Británii ze dne na den zvýší o 10 procent.
Nejde však jen o samotná cla, neméně důležitou roli hrají rovněž nejrůznější administrativní překážky. Ty se v počáteční fázi nových obchodních vztahů dotknou zejména zboží putujícího z Velké Británie do EU – v opačném směru bude během prvních šesti měsíců příštího roku platit výjimka, na základě níž budou smět evropské firmy hrazení celních poplatků a provádění některých administrativních úkonů odložit.
V tomto ohledu se Londýn zachoval čistě pragmaticky, neboť si je vědom faktu, že z Evropy dováží až 60 procent veškerých potravin, které by se z důvodů kolon tvořících se v přístavech mohly jednoduše zkazit, což by potenciálně vyústilo v nedostatek zásob na straně britských prodejců. I proto bude jednotlivá opatření až do konce června 2021 zavádět postupně.
Poměrně tajemná situace panuje na poli mezinárodní letecké dopravy. Teorie praví, že nedojde-li během nadcházejících dní, či snad lépe řečeno hodin, k dohodě, nebudou od 1. ledna na evropských letištích odbavovány žádné lety směřující do Británie a naopak.
Podle serveru Sky News se však obě strany již před časem nechaly slyšet, že nic takového ani v případě tvrdého brexitu nehrozí. Jak toho hodlají docílit, každopádně už neřekly.
Z pohledu turistů se v případě, že se Londýn s Bruselem rozkmotří ve zlém, zas až tolik nezmění. Do Velké Británie bude moci přirozeně občan Evropské unie zavítat i nadále, přičemž žádné vízum k tomu potřebovat nebude. Taková povinnost by se jej týkala pouze tehdy, pokud by jeho návštěva ostrovního království byla dlouhodobá, tedy trvající šest měsíců a více.
Na druhé straně Lamanšského průlivu žije odhadem mezi 80 až 100 tisíci našinců. Jestliže tam chtějí zůstat, pracovat a studovat (a zároveň se těšit z výhod britského zdravotního a sociálního systému) i do budoucna, musejí si nejpozději do poloviny příštího roku zažádat o takzvaný status usedlíka – registrace se provádí v systému EU Settlement Scheme. Musejí však prokázat, že ve Velké Británii žijí už déle než pět let.
Lidé, kteří tam pobývají kratší dobu – a chtějí zůstat – získají jen předběžný status usedlíka. Ten se od toho předešlého liší v maximální délce budoucího pohybu: zatímco usedlík může ve Spojeném království žít, jak dlouho se mu zlíbí, osoby s předběžným statusem nanejvýš pět let a následně musejí žádat znovu.
V neposlední řadě je potřeba zmínit rovněž ekonomické důsledky tvrdého brexitu. Podle údajů britského Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, tak jak je prezentovala agentura Reuters, by Spojené království muselo kvůli tvrdému brexitu ze svého HDP za rok 2021 odepsat celá dvě procenta. Mimo to by došlo taktéž k nárůstu inflace, nezaměstnanosti i veřejného zadlužení.
Bity by na tomto černém scénáři byly samozřejmě i země sedmadvacítky, respektive některé evropské podniky specializující se na export do Velké Británie. Zájem o jejich produkci by klesl a ony by tak podle odborníků z Hallského institutu pro ekonomický výzkum musely propustit celkem na 700 tisíc zaměstnanců.
Komplikacím se navíc nevyhne ani v Česku tolik oblíbená Premier League. Kluby prestižní anglické fotbalové soutěže nebudou smět podepisovat nezletilé evropské hráče, což by se mohlo negativně projevit na jejich konkurenceschopnosti zejména během utkání v rámci milionářské Ligy mistrů.
