I přes ospalé červencové ráno má Jaroslav Navrátil velmi napilno. Kromě svých běžných povinností musí ještě zvládnout natáčení reklamního videa pro kolekci tenisek, kterou dělají dohromady s e-shopem s vlněnými výrobky Ovečkárna.
„Bude to zimní model prestižek s kožíškem uvnitř, teď jsme k tomu vytvářeli takové promo,“ usmívá se spokojeně ředitel akciové firmy Moleda, která populární české tenisky vyrábí. V módních kruzích dříve platily za obuv, kterou nenosí zrovna stylem políbení lidé. Přezdívalo se jim „kecky pro ajťáky“ i všelijak jinak.
Dnes po prestigích touží ti, kterým už nestačí prémiové kolekce od Nike nebo Adidasu a chtějí originální botu, vyráběnou v Česku. Za takový obrat o sto osmdesát stupňů vděčí sportovní obuv ze Zlína nejen zvýšenému zájmu o vše lokální, ale také designérovi Janu Černému.
Někdejší student designu oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně se do prestigí natolik zamiloval, že firmu oslovil, aby společně vyrobili vlastní model. Boty důvěrně znal nejen ze svého dětství, ale také je pro svou přehlídku v Londýně použil Černého profesní vzor, návrhář Jakub Polanka.
Když mu pak mladý tvůrce pomáhal na Prague Fashion Weeku a s „prestižkami“ se opět na mole setkal, měl jasno: vytvoří svou autorskou kolekci bot v rámci značky, která byla v módních kruzích dříve vysmívaná. Černý vycítil, že může mít velký úspěch mezi jeho vrstevníky.
„Honza se od ostatních návrhářů odlišuje tím, že nás nejen dokázal přesvědčit, abychom s ním spolupracovali, ale také má skvělého obchodního ducha,“ chválí si spolupráci Jaroslav Navrátil.
Speciální edice Prestige x Jan Černý je už nějaký čas vyprodaná, ale ředitel Moledy slibuje, že se chystá její pokračování. „Aby ne, je o ni velký zájem. Vždyť díky Honzovi jsou prestižky i u Louise Vuittona,“ směje se Navrátil.
Zní to jako pohádka, ale je tomu skutečně tak. Když byl v roce 2019 Černý na stáži u legendární módní značky, věnoval svůj model tenisek šéfdesignérovi tamní pánské divize a jedné z nejvlivnějších osobností módy, Virgilu Ablohovi.
„Dokonce můj dospívající syn a jeho parta kamarádů najednou zatoužili po prestigích od Černého, což jsem si dřív nikdy nedokázal představil. Nechal jsem syna, aby si ten pár zaplatil a poznal jeho hodnotu,“ říká Navrátil.
Zatímco běžný model tenisek Prestige pořídíte za něco málo přes jedenáct set, modely od Černého stály zhruba pětkrát tolik. Orientovat se ale pouze na mladšího, módních trendů znalého zákazníka značka nehodlá.
„Zůstaneme věrni těm, kdo si nás kupovali doposud. Vnímáme českého klienta jako velmi konzervativního a my děláme byznys. Denně musíme vyrobit i prodat šest set párů bot,“ popisuje Navrátil situaci v továrně ve Zlíně-Štípě.
Vzpomíná také, jak zkoušeli s modely experimentovat v roce 2002, kdy převzali společnost CEBO, která boty Prestige po revoluci vyráběla. Zákazníci ale neměli o novinky zájem, a tak se firma rychle vrátila k původnímu typu, zkonstruovanému v roce 1984 modelářem jménem Schneider.
„Když se pak objevily nejrůznější spekulace o autorství prestižek, věděl jsem, že botu skutečně navrhl pan Schneider, který kdysi pracoval u Bati a dodnes je i přes svůj vysoký věk naživu. Já jsem byl totiž u toho, pracoval jsem v tehdejším Svitu jako konstruktér a Prestige jsem od samého jejich vzniku testoval,“ vypráví Navrátil.
A i když bez okolků přiznává, že vzorem pro Prestige byly americké tenisky, během socialismu přicházel zájem o stáže od technologů například z Itálie. Dnes firma Moleda kromě Slovenska nikam nevyváží, přestože probíhala jednání s firmami v Evropě, Spojených arabských emirátech i Japonsku.
Podle Navrátila však ztroskotala na ceně a potřebě ji stlačit zhruba o pět eur za pár. Takové ponížení by znamenalo kompromis v kvalitě, což u pracovní boty, která slibuje, že vydrží dva roky intenzivního nošení, nelze učinit.
„Před rokem 2000, kdy byl obrovský tlak na cenu kvůli masivní asijské produkci, a nikdo u nás neměl zájem o české zboží, se minulé vedení rozhodlo pracovat s horšími materiály. Chápal jsem jejich situaci, ale rychle jsme se vrátili k původní kvalitě,“ tvrdí Navrátil.
Vyrobit autorskou kolekci, odlišující se od běžné produkce Prestige, je pro firmu velmi nákladné – a jak ředitel Moledy otevřeně říká, nevýhodné.
„Přesvědčí mě pouze, když tu značku milujete jako my. Třeba šéfkuchař Přemek Forejt za námi do Zlína přijel jen proto, že chtěl nakoupit pro všechny své zaměstnance právě prestižky. A mě natolik zaujalo, jak je má rád, až jsme pro ně udělali jejich speciální řadu,“ vzpomíná Navrátil na spolupráci s olomouckou degustační restaurací Entrée.
Energického muže, který na strategických rozhodnutích pracuje s malým týmem a v továrně zaměstnává sto lidí, ale překážky obecně nedokážou moc zaskočit. „Usilovně jsme pracovali i během pandemie, chystali jsme plány na další rok. Firma a lidi v ní fungují pouze tehdy, když vás stále žene něco kupředu,“ říká přesvědčeně.
