Invaze na Ukrajinu odhaluje limity proklamovaného čínsko-ruského spojenectví v mezinárodních otázkách, píše ve svém komentáři sinoložka Simona Fantová ze Sinopsis. Pro Čínu podle ní znamená spíš nepříjemnost než cokoli jiného.
Začátkem února podepsali Vladimir Putin a Si Ťin-pching v Pekingu deklaraci o společném pohledu na budoucnost mezinárodních vztahů. Neuběhly ani tři týdny a halasně proklamované spojenectví prochází pořádnou zatěžkávací zkouškou.
Ruský vpád na Ukrajinu dostal Peking do prekérní situace, jak o tom svědčí jeho mlhavá a obecná vyjádření. Čínské vedení se snaží dostát své nové družbě s Moskvou, ale nerozházet si to zároveň s Ukrajinou a zbytkem Evropy.
Navzdory obavám, že Čína může ruské agrese využít k invazi na Tchaj-wan, představuje situace na Ukrajině pro Čínu spíše nepříjemné komplikace.
Jakkoli někteří politici, včetně britského premiéra Borise Johnsona, varují, že ruský vpád na Ukrajinu by mohl pro Čínu vytvořit vhodné podmínky k obdobnému útoku na jejího ostrovního souseda, v okolí Tchaj-wanu nicméně dle oficiálních zpráv neprobíhá zvýšená vojenská aktivita.
Tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen kroky Ruska odsoudila a vyjádřila solidaritu Ukrajině, která též jako menší a demokratický stát čelí hrozbě velkého a nebezpečného souseda. Vyzvala sice k větší bdělosti, nicméně prohlásila, že Ukrajina a Tchaj-wan jsou jinak ve zcela odlišné situaci, v čemž s ní Čína zcela výjimečně souhlasí.
Ostrá mezinárodní reakce na Putinovo vojenské dobrodružství staví případnou agresi Číny vůči Tchaj-wanu do nového světla. V očích světové veřejnosti by útok na Tchaj-wan vypadal, ať už právem, či neprávem, jako Ukrajina v bleděmodrém – malý stát napadený obřím sousedem.
Srovnání s Ukrajinou navíc automaticky staví Tchaj-wan do pozice suverénního státu, což je status, který se mu ČLR vytrvale snaží upřít. Čínští představitelé proto vehementně zdůrazňují odlišnost obou případů, aby se přirovnání ostrova k suverénnímu státu, jehož nárok na existenci zpochybňuje pouze Putinovo Rusko, vyhnuli.
Útok na Tchaj-wan na pozadí ruské invaze na Ukrajinu by v očích světové veřejnosti postavil obě napadené země na stejnou úroveň, což je asi to poslední, co by si Peking přál.
Základní postoje Ruska a Číny jsou podobné, ale v konkrétních detailech se jejich zájmy často liší. Oba státy se shodují na svém pojetí suverenity i teritoriální integrity, v jehož rámci odmítají kritiku mezinárodního společenství za masivní porušování lidských práv. Také si přejí posílit vlastní postavení na úkor vlivu NATO, respektive amerických „indo-pacifických“ spojenectví, jako je Quad nebo AUKUS.
Rusko však otevřeně nepodporuje Čínu v jejích aktivitách v Jihočínském moři, ani například ve sporech na hranici s Indií, s níž udržuje tradičně přátelské vztahy. Stejně tak Čína nikdy nevyjadřovala podporu Putinovým aktivitám na Ukrajině nad rámec obecných prohlášení proti rozšiřování NATO.
Ani jeden z „partnerů“ nechce kvůli druhému riskovat výhody plynoucí z udržování dobrých vztahů, či dokonce zatažení do zdlouhavého a nepříjemného ozbrojeného konfliktu.
Rozdíl v přístupu Číny a Ruska se přes deklarované spojenectví zrcadlí v celé řadě drobností. Jeden příklad za všechny: jednou z Putinových záminek ke vpádu na Ukrajinu je údajná snaha zabránit „genocidě“. Z takového argumentu musí soudruhům v Pekingu vstávat vlasy na hlavě.
Podle stejné logiky by totiž probíhající (skutečná) genocida v čínském Sin-ťiangu mohla ospravedlnit případný budoucí vojenský zásah proti Číně. Je vidět, že Peking a Moskva možná rámcově spolupracují, ale rozhodně nemají zcela sladěné noty.
Ruská invaze na Ukrajinu dostala Čínu do nepříjemné situace a Si Ťin-pching nejspíš čeká, jak se bude situace nadále vyvíjet. Čínský vůdce se ke konfliktu na Ukrajině zatím nevyjádřil a další politici v Pekingu pouze donekonečna opakují nicneříkající obecné fráze, že doufají v mírové řešení a podporují právo každého státu na suverenitu a teritoriální integritu.
S eskalací konfliktu na Ukrajině však bude Čína pod stále větším tlakem, aby nějaké stanovisko k ruské agresi zaujala. Bude dobré její postoje bedlivě sledovat. A i když je invaze na Tchaj-wan za těchto okolností nepravděpodobná, je dobré být ostražitý.
Koneckonců útok na Ukrajinu až do posledních chvil též většina komentátorů nečekala.
