Minulý týden se poměrně v tichosti rozběhla letošní „en primeur“ kampaň vín z Bordeaux ročníku 2020. Každý rok vinaři z Bordeaux na podzim sklidí své víno. Následující jaro dají větší či menší část své produkce k dispozici k prodeji.
Kritici jednotlivá vína ochutnají, vynesou svůj verdikt o kvalitě ročníku, jednotlivých vínech, vítězích a poražených a kampaň může začít. Vína nejsou hned k dispozici k fyzickému dodání v lahvích, proto název „en primeur“.
Do lahví se vína dostanou až po dozrání v dubových sudech přibližně za dalších osmnáct měsíců.
Rozhodnutí o investici do vína z Bordeaux v této fázi s sebou tedy kromě vzrušení a možnosti pojistit si nový ročník vašeho oblíbeného vinařství nese i nutnost zvážit, komu svěříte své finanční prostředky na další rok a půl, aniž byste obratem po zaplacení obdrželi zásilku vašich lahví.
Ta poměrná tichost začátku letošní kampaně není úplně překvapující. Jestliže před deseti lety obchod s víny z Bordeaux činil převážnou část veškerého celosvětového obchodu investičních vín (IGW – Investment Grade Wines), v současné době už je to jen asi přibližně třetina.
V nedávné době získala na popularitě především vína z Burgundska, Champagne, Itálie a Spojených států. Ač to na první pohled může vypadat jako špatná zpráva, opak je pro nás milovníky vína a investory pravdou.
Ústup z dominance na poli investičních vín znamená, že i vinaři a obchodníci z Bordeaux musejí o svoje klienty bojovat. Především nacenit mnohem rozumněji svoje vína.
Pryč jsou doby, kdy si vinaři a obchodníci z Bordeaux mohli říct téměř jakoukoli cenu. Navíc vína z Bordeaux díky své dlouhověkosti budou mít vždy nezastupitelné místo ve světě investičního vína.
Dokladem budiž skvělé dva ročníky 2009 a 2010, kdy se ceny v „en primeur“ kampani vyšplhaly k závratným výšinám. Za deset let je zhodnocení vín z těchto dvou ročníků pro investory jedním slovem mizivé.
Budiž útěchou snad jen to, že oba začínají být již skvěle pitelné, i přesto, že slavný kritik Robert Parker o ročníku 2010 tenkrát prohlásil: „Už si ho nekupuji, jelikož se nedožiji jeho lahvové zralosti.“
Z dnešního pohledu bylo lepší si počkat a nakoupit tyto ročníky později, ale jak se říká, po bitvě je každý generál.
Kvalita posledních dvou ročníků, tedy 2018 a 2019, byla skvělá. Ročník 2020, zdá se, nebude výjimkou a již dnes se začíná mluvit o triumvirátu skvělých, tří po sobě jdoucích ročníků.
V čem se tedy kritici ohledně ročníku 2020 shodují?
Je stejně kvalitní jako dva předchozí ročníky. Ceny budou rozumné. Zdá se, že vítězem v souboji odrůd bude Merlot, který skvěle vyzrál, a tedy „pravý břeh“ zastoupený především oblastmi Pomerol a Saint-Emilion tentokrát předčí levobřežní apelace, které povětšinou obsahují více Cabernetu Sauvignon.
Bude potřeba lépe vybírat, které víno koupíte, neboť kvalita jednotlivých vín bude s velkou pravděpodobností variabilnější než v roce 2019. Pro ty, kteří pamatují, je to podobné jako v roce 1998.
Myslím, že bez ohledu na hodnocení kritiků pro nákup vín metodou en primeur platí některé staré, léty prověřené pravdy. Jako investor se v kampani zaměřte na kvalitní a léty prověřená vinařství.
Na ta, která prokázala, že jsou schopna produkovat skvělá vína v jakémkoli roce. Dále potom na vinařství, kde nabízené množství je relativně malé. Pokud takové víno bude žádané, vaše šance na zhodnocení je často mnohem větší.
Tak například Chateau Pichon Baron z kultovní oblasti Pauillac na levém břehu produkuje ročně v průměru 450 tisíc lahví. Naproti tomu například Hosanna z pravobřežního, neméně kultovního Pomerolu pouze dvacet tisíc lahví ročně.
Přestože má Pichon Baron letos lepší hodnocení než Hosanna, moje volba je právě z důvodu množství Hosanna. Ovšem to by na mě musela vyjít alokace.
V kampani totiž obchodníci povětšinou ctí pravidlo, že nárok na nový ročník u žádaných vín má ten, kdo si koupil stejné víno i vloni. A jelikož Hosanna bylo překvapivě jedno z prvních vín na trhu letošní kampaně, a navíc za příjemnou cenu, jenom se po něm „zaprášilo“.
Jestli tedy minulý týden byla kampaň ještě vlažná, tento týden již jede v plném trysku. Jestli to myslíte s investováním do vína vážně, je dobré být připraven. Pokud jste teprve na začátku „své cesty“, je skvělé si to vyzkoušet. Není vyloučené, že podlehnete, a nakonec nakoupíte mnohem víc, než jste původně zamýšleli.
I zde, stejně tak jako při investování na akciových trzích, funguje bezpečně známý FOMO (fear of missing out) efekt. Tedy strach, že vám něco uteče. Ale to přece vůbec nevadí…
Moje skromné tipy pro investory pro letošní rok jsou Chateau La Conseillante, L’Eglise Clinet, Lafleur a Petrus z Pomerolu, poslední roky vždy skvělé Chateau Canon a kultovní Cheval Blanc a Ausone ze Saint-Emilionu, nepřekvapivě Lafite Rothschild z Pauillacu a Palmer z Margaux.
Pro ty, kteří hledají ještě přijatelnou cenu za kvalitu, bez nároku na velké zhodnocení, se zdá, že letos se výjimečně vydařila vína ze Chateau Clos Fourtet, Haut Bailly, Smith Haut Lafitte (tady i bílé víno), Calon Segur a D’Issan.
Samozřejmě vše zhodnotí až čas. Nesmíme zapomenout, že hodnocení jsou předběžná a vína budou ještě zrát v sudech a potom roky v lahvích, než dosáhnou první, druhé a třetí úrovně lahvové zralosti. Jedno je však již dnes jisté.
Doba, kdy bylo trendem dělat v Bordeaux mocná vína s tím, že čím mocnější, tím lepší, je ta tam. K čemu je víno, sice s hodnocením za absolutních sto bodů, které ovšem nejste ve dvou schopni za večer vypít, protože je tak silné, že vás unaví.
I do Bordeaux dorazil trend pitelnějších, svěžích a elegantnějších vín, která ovšem neztratila nic na své dlouhověkosti. A to je moc dobře.
Ve světě vína, stejně jako v životě, není nic jednoduché. Možná i právě proto je tento svět tak fascinující. V jasném, nalinkovaném a poznaném světě už není co objevovat.
Takový svět pro nás ztrácí svůj půvab. To se vám ve světě velkých vín, nejenom z Bordeaux, nestane. Stále je co objevovat a nacházet a stále je co se učit a vzdělávat se.
Navíc zbývá snad jen doufat, že to vše za přiměřené „školné“. Přeji vám šťastnou ruku při výběru v letošní kampani vín z Bordeaux.
