První komerční tanker v historii si v únoru prorazil cestu z Číny skrz arktické ledy až do severozápadního Ruska. Podařilo se mu tak něco, co by bylo dříve bez neblahých dopadů globálního oteplování zcela nemožné, vysvětlují pro Forbes britští klimatologové.

Ruský tanker plul z Juangsu v Číně do vzdáleného arktického přístavu Sabetta na ruském poloostrově Yamal. Kvůli silnému, takzvanému víceletému, mořskému ledu byla přitom tato cesta až do letošního roku pro komerční lodě zcela nepřístupná.

Klimatologové zároveň poukazují na ironii, která spočívá v tom, že loď převážela zkapalněný zemní plyn a byla pojmenovaná Christophe de Margerie po bývalém výkonném řediteli francouzské ropné společnosti Total.

Arktický tanker Christophe de Margerie ruské přepravní společnosti Sovcomflot v Obském zálivu Karského moře.

„To, že loď plula na Yamal pro fosilní palivo, je ironií dnešní doby a je to událost nabitá symbolismem,“ říká Marc Marcias-Fauria, docent katedry geografie a životního prostření na Oxfordské univerzitě. „Objem i tloušťka mořského ledu se během posledních dekád razantně zmenšily. Dá se logicky předpokládat, že globální a regionální oteplování a další úbytek mořského ledu povede k zpřístupnění Arktické pánve pro další plavby.“

Světové prvenství

Macias-Fauria dodává, že za úbytkem mořského ledu v několika posledních dekádách jednoznačně stojí klimatické změny způsobené lidmi, které vedly ke zvyšování teplot. „Je to nevídaná událost. A ačkoliv to neznamená, že stejnou cestu budou tankery schopné podniknout každý rok od ledna do prosince, jasně to demonstruje trend úbytku mořského ledu v Severním ledovém oceánu.“

Naproti tomu majitel tankeru, ruská společnost Sovcomflot, považuje plavbu za úspěch. A stejně se na to dívají i některá ruská a norská média – deníky Moscow Times a Barents Observer například označily plavbu za historickou událost.

„Cesta tankeru Christophe de Margerie významně rozšiřuje možnosti plavby ve východní části ruské Arktidy, a zároveň potvrzuje, že plavba je bezpečná celoročně podél celé délky severní mořské cesty,“ uvedl Igor Tonkovidov, výkonný ředitel Sovcomflot.

Ovšem Samantha Buzzardová, která přednáší o klimatologii na univerzitě v Cardiffu, varuje, že tato historická plavba je hned z několika důvodů znepokojující. „Polární oblasti fungují jako ochlazovač pro celou planetu,“ říká Buzzardová. „Následky úbytku mořského ledu v regionu jsou strašné. Stačí se podívat, jak ovlivňují život zvířat ve volné přírodě, například ledních medvědů. Ale vliv má úbytek ledu i daleko za hranicemi Arktidy.“

Zázrak
Vydání Forbesu Zázrak

Buzzardová vysvětluje, že polární led odráží velkou část sluneční energie pryč ze země zpět do vesmíru. Naopak ledem nezakrytý oceán tuto energii pohlcuje, což způsobuje oteplování oceánu a změny koloběhu vody, které ve výsledku vedou k proměnám globálního klimatu. „Ztráta víceletého ledu je obzvlášť znepokojivá, jelikož díky své tloušťce je vůči změnám odolnější,“ dodává.

Vznikající pohroma?

Buzzardová dodává, že ji plavba znepokojuje ještě z jednoho dalšího důvodu. Přítomnost tankerů v dříve nepřístupném regionu by totiž logicky mohla způsobit ekologickou katastrofu, jako je únik ropy.

„Zmiňovaný tanker převážel zkapalněný zemní plyn, ale když touto cestou bude převážena ropa, pak by následky úniku mohly být katastrofické. To by byla událost, se kterou jsme se dosud nesetkali.“

„Před třiceti lety by byla oblast západně od Beringova průlivu poblíž sibiřského pobřeží víceletým mořským ledem téměř neustále pokryta,“ říká Martin Siegert, profesor a jeden z ředitelů Grantham institutu pro změnu klimatu na Královské univerzitě v Londýně.

Vysvětluje, že mořský led může vydržet až čtyři roky. Zřídkakdy však déle, a to kvůli oceánským proudům, které způsobují, že led taje nebo praská. Na druhou stranu neustále vzniká led nový. Jde nicméně o delikátní systém, který udržuje sám sebe. A to se teď, zdá se, mění.

„Z důvodu ubývání ledového povrchu, který odráží sluneční energii, je dopad klimatického oteplování na Arktidu dvakrát až třikrát větší než jinde. Dochází tam k častějšímu tání, a tedy i úbytku mořského ledu,“ říká Siegert.

„Navíc se postupně tání ledu zrychluje, protože čím méně je ledového povrchu, tím méně vznikne nového mořského ledu. Zároveň bez zamrzlé hladiny vznikají na moři velké vlny, které tam dříve nebyly, a ty způsobují další rozlamování ledu,“ dodává profesor. „Takže se zdá, že Arktida obzvláště v létě vytváří méně mořského ledu než kdykoliv dřív v dějinách lidstva.“