skip to main content
Cover rozhovor

Odpad zdrojem. Cirkulární ekonomika je cesta z krize, říkají její propagátoři

Ročně vytěžíme ze země sto miliard tun materiálů. Z toho třetina skončí jako odpad na skládkách a v oceánech. Zpět do oběhu se vrací ani ne desetina zdrojů. Současný systém tak funguje na bázi vytěžit, vyrobit a vyhodit. Soňu Jonášovou (31) a Cyrila Klepka (33) tohle plýtvání neskutečně štvalo. A tak se rozhodli to změnit.

Soňa založila Institut cirkulární ekonomiky, který tohle téma v Česku už šest let propaguje a uvádí do praxe. Cirkulární ekonomika staví na myšlence věci nevyhazovat, ale opravovat a znovu využívat, vyrábět recyklovatelné produkty a nevytvářet zbytečný odpad.

Z principů cirkulární ekonomiky vychází i digitální odpadové tržiště Cyrkl.com, které před dvěma lety rozjel Cyril. Umožňuje firmám napříč zeměmi obchodovat s odpady a měnit je ve zdroje. Společně se Soňou přitom ukazují, že ekologie neznamená zastavit kola ekonomiky, ale naopak je roztočit – tím správným směrem.

Jste partneři v práci i životě. Jak cirkulární ekonomika vypadá ve vaší domácnosti?

Cyril: Máme oba blízko k minimalismu. Žijeme tak přirozeně skromně. Snažíme se omezovat nákupy na to, co opravdu potřebujeme. Vzniklo to z uvědomění, že šťastnějšími nás činí zážitky než věci. I jako dárky si dáváme zájezd nebo výlet.

Soňa: Moje oblíbené motto je míň mít, víc žít. Spíš než vlastnit věci se snažíme je sdílet, když je to možné. A když už něco kupujeme, tak kvalitní výrobky od lokálních značek, které nám dlouho vydrží. Řídíme se heslem, že nejsme dost bohatí na to, abychom si mohli dovolit kupovat levné a nekvalitní věci. Dává to nejen ekologický, ale také ekonomický smysl.

Co pro vás vůbec cirkulární ekonomika znamená?

Cyril: Pro mě je to inovační výzva, jak změnit ekonomiku i společnost a bojovat s plýtváním materiály. Neznamená to přitom, že musíme výrazně snižovat spotřebu. Spousta lidí v rozvojových zemích se jen tak tak dostala z chudoby do střední třídy a můžou si konečně dovolit třeba pračku. A my jako bohatí Evropané jim nemůžeme říkat: buďte minimalisté, žádnou pračku si nekupujte. Nicméně existují cesty, jak pořád vyrábět a spotřebovávat, ale zároveň to dělat šetrněji a šetřit zdroje.

Soňa: Souvisí to se spravedlivým rozmístěním spotřeby zdrojů. Mezi jednotlivými zeměmi existují v tomto ohledu obrovské rozdíly. Naše spotřeba nemá environmentální dopad primárně v Evropě, ale v místech, kde to na první pohled není vidět.

Reklama

Příkladem je loňský únik ropy v ruském městě Norilsk, což je jedna z největších ekologických katastrof v Arktidě. Podobné oblasti jsou extrémně náročné na spotřebu materiálů. A my dál překonáváme limity a těžíme zdroje, které tu v mnoha případech už za pět nebo deset let nebudou. Je to naprosto sebedestruktivní přístup. To chceme změnit, aniž bychom snížili kvalitu života.

Jak jste se k tomuto tématu dostali?

Cyril: Po škole jsem dělal inovace v bankovnictví. A přes jednu nizozemskou banku jsem se dozvěděl o cirkulární ekonomice. Později jsem přešel do inovační agentury Direct People už s vědomím toho, že úspěšná inovace musí kromě základních tří věcí: atraktivity pro uživatele, byznysového přínosu a technické proveditelnosti mít ještě jeden parametr – pozitivní dopad na okolí.

Dělal jsem cirkulární inovace pro velké firmy. A tyhle zkušenosti v kombinaci s pochopením, že svět odpadů se musí změnit, mě postupně vedly k založení Cyrklu.

Soňa: Moje rodina působí v zemědělství a odmala jsem byla vedená k tomu, že je přirozené starat se o krajinu kolem sebe. Zároveň mě rodiče učili, že když se mi něco nelíbí, mám to změnit. Když jsem se během studia zemědělství dostala do Nizozemska a seznámila se tam s cirkulární ekonomikou, tak mi to krásně zapadlo do hodnot, kterými se řídím. A rozhodla jsem se přenést tohle téma i do Česka. Ať se na to člověk podívá jako ekonom, nebo zemědělec, dává to smysl.

Předplatné Forbesu
Principál
Forbes 7/2021

Co konkrétně dělá Institut cirkulární ekonomiky a Cyrkl?

Cyril: Cyrkl je největší digitální odpadové tržiště v Evropě. Pomocí pokročilých datových nástrojů propojujeme původce odpadu s finálními zpracovateli. Obchodují u nás už čtyři tisíce firem. Zároveň nabízíme poradenství pro firmy – takzvané cirkulární odpadové skeny, které jsme loni dělali například pro společnosti jako Siemens, Chart Ferox nebo Mattoni.

V rámci nich hledáme hodnotu v materiálech, které firmy mají. Středně velké a velké výrobní firmy díky tomu obvykle ušetří vyšší jednotky milionů korun a zároveň sníží produkci emisí oxidu uhličitého o 400 až 600 tun ročně. Velký úspěch se skeny nám umožnil vytvořit i jednu verzi, která je zcela automatizovaná, za symbolickou platbu a online.

Soňa: Institut cirkulární ekonomiky od začátku dělal osvětu a zároveň pilotní projekty. V roce 2019 jsme se ale rozdělili. Založili jsme sesterskou firmu CIRA Advisory, která přebrala aktivity týkající se PR, eventů a zakázek pro firmy. Institut si ponechal osvětové a vzdělávací aktivity.

Snaží se šířit téma cirkulární ekonomiky mezi architekty, projektanty, vodohospodáře, průmyslové ekology, ředitele firem i politiky. A soustředí se na projekty s velkým dopadem – pro města, regiony nebo celé průmyslové sektory. Mým cílem je, aby se z toho stala tak samozřejmá součást našeho života, že časem už žádný institut nebude potřeba.

Jak to funguje po finanční stránce?

Cyril: Cyrkl je na trhu dva a půl roku. První rok jsme pracovali zadarmo jen s vědomím, že to je prostě potřeba udělat a že byznys model časem najdeme. Teď už je to firma, v rámci které jsme před rokem spustili fungující freemium model na tržišti a velmi žádané poradenské služby. Díky tomu se nám podařilo dostat se do černých čísel. Loni jsme měli obrat asi dva a půl milionu korun a letos míříme na dvanáct milionů korun.

Soňa: Institut je nezisková organizace, ale prvních pět let se z devadesáti procent financoval sám vlastní konzultační činností a měl pár výzkumných grantů. Nově jsme spustili také partnerské programy a fundraising ve spolupráci s firmami. Hodně s námi zahýbala pandemie. Měli jsme rozjednanou spoustu zakázek, které ale některé společnosti začaly posouvat, obzvlášť velké korporace. Při životě nás tak držely hlavně malé firmy.

Můžete uvést nějaké příklady českých firem, které se řídí principy cirkulární ekonomiky?

Cyril: V Česku působí takových firem strašně moc. Je tady celá řada společností, které dělají krásné produkty z odpadních materiálů. Příkladem je třeba firma Plastia, vyrábějící pěstitelské a zahradnické výrobky z recyklovaného plastu, nebo společnost Stabilplastik, která dělá kvalitní palety z odpadů.

Reklama

Stavební společnost Skanska zase nahrazuje přírodní kamenivo a písek recyklovaným betonem. A využívá k tomu českou technologii Erc-Tech. Tím, že jsme druhá nejprůmyslovější ekonomika v Evropě, tudy protéká obrovské množství materiálu a cirkulární ekonomika tady má velký potenciál.

Soňa: Zajímavá je třeba společnost Koma Modular, která se zabývá modulární výstavbou. Nespotřebovává tak žádný písek ani vodu, předchází vzniku odpadů a materiály po dožití modulárních budov opět recykluje. Unikátní je také technologie Hydal od společnosti Nafigate Corporation, která umí přeměnit použitý fritovací olej na bioplast.

Těch příkladů bychom tady mohli jmenovat desítky. Ale co je důležitější, že se tyto firmy často spojují a vymýšlejí společně zajímavá řešení, třeba v rámci platforem Pale Blue Dot, Změna k lepšímu nebo Cirkulární hub v Kampusu Hybernská.

Jak jsou na tom v tomto ohledu české obce?

Soňa: Je to často o lidech. Když je tam nadšený starosta nebo ředitel technických služeb, mnohdy dokážou úžasné věci. To je i případ Milana Doubravského ze společnosti EKO servis v Zábřehu. Vybudoval ve městě sběrný a třídicí dvůr s kompostárnou a technologií na zpracování stavebního odpadu. Založil také re-use centrum, kde můžou lidé darovat stále funkční věci svým spoluobčanům.

Podobné je to i v Jihlavě. Navíc oceňuji, že tamní ředitel technických služeb i zástupce města si udělali čas a vychodili roční kurz cirkulární ekonomiky na VŠCHT. Re-use centrum Kabinet CB mají také v Českých Budějovicích, kde darovaný nábytek a vybavení domácnosti nabízejí mimo jiné lidem v sociální či finanční krizi. A místní teplárna zase plánuje místo uhlí pálit mix štěpky, plynu a odpadu. Cirkulární ekonomiku také hodně řeší Brno, které ji chce dostat i do veřejných zakázek.

Jak konkrétně může vypsání takových zakázek vypadat?

Soňa: Letos vstoupila v platnost novela zákona o veřejných zakázkách, kdy musejí zadavatelé uplatňovat kritéria odpovědnosti v sociální a environmentální oblasti. Neřeší tak pouze cenu, ale i kvalitu, tedy kritéria jako životnost, opravitelnost, dostupnost náhradních dílů nebo obsah recyklátů. Za to vše mohou dodavatelé získat plusové body stejně jako třeba za zaměstnávání handicapovaných nebo znevýhodněných osob. To je pro nás skvělá zpráva, jelikož právě zakázky mají velký pákový efekt.

Co jsou v Česku největší překážky na cestě od lineární k cirkulární ekonomice?

Cyril: Máme tady například pořád velmi levné skládkování. Poplatek se sice zvýšil, ale stále je velmi nízký. Je zhruba na poloviční úrovni toho, co v Polsku. Mnohdy tak radši hodíme materiál do díry, než abychom ho zrecyklovali. Zároveň ve srovnání s jinými zeměmi český stát dostatečně nepodporuje nákupy recyklačních technologií. Oproti státům, jako je Nizozemsko, které je mekou cirkulární ekonomiky a kde musí aspoň deset procent zakázek být součástí zeleného zadávání, máme pořád co dohánět.

Soňa: Zamrzli jsme na tom, že dokážeme dodávat levné produkty, ale už ne systémové řešení s velkou přidanou hodnotou. Chybí nám schopnost tvořit konsorcia vodohospodářských, energetických a odpadových firem, které by společně nabízely zelená řešení pro města i firmy. Efektivní spolupráce je pro podporu cirkulární ekonomiky naprosto klíčová.

Jakou roli v rozvoji cirkulárního přístupu hraje Evropská unie?

Cyril: Zcela zásadní. Evropská komise je v mnoha věcech až překvapivě rychlá. Brusel schvaluje jedno nařízení za druhým. Příkladem je daň z nerecyklovaných plastů, což je povinnost, která začala platit na začátku letošního roku. Otázka ale je, jak dobře se evropské směrnice transponují do národní legislativy. V Česku potřebujeme ještě hodně zabrat, abychom nebyli v budoucnu zbytečně penalizovaní.

Soňa: Evropa si vzala závazek udržitelnosti za svůj a tlačí ho dopředu i během koronavirové krize. Česko podlehlo tematicky, komunikačně i funkčně covidu. Ale Brusel řekl: I když řešíme pandemii, nesmíme se vzdát Green Dealu a dalších priorit. Každý měsíc přichází nová směrnice a je to neuvěřitelně rychlé téma.

Navíc Evropská unie dává členským zemím obrovský balík peněz na udržitelné projekty. Problém je, že Česko nemá plán na jejich využití. Upřímně, nebýt Evropské unie, tak tady žádná environmentální politika není. Od devadesátých let, kdy vznikaly zákony týkající se ochrany životního prostředí, se tady třicet let nic zásadního nedělo.

Mohou udržitelné inovace pomoci restartovat ekonomiku po krizi?

Cyril: Nedávná studie od Zero Waste World spočítala, že zatímco skládkováním se vytvoří dvě pracovní místa, recyklací 115 a opravou produktů 404. Zelené recyklační technologie představují obrovský potenciál. Mají pozitivní dopad na zaměstnanost, HDP i kvalitu života. Zároveň umožňují využívat materiály, které už v Česku máme. Nemusíme je tak kupovat v zahraničí.

Teď bereme stavební odpad z Německa a ukládáme ho do děr. A zároveň za nula korun vyvážíme papír, dřevo a spoustu dalších materiálů. Kdybychom je dokázali zpracovávat a dělat z nich finální produkt, může to rozhodně pomoci restartovat ekonomiku.

Soňa: Neschopností vytvářet přidanou hodnotu trpíme nejen ve výrobě, ale i v zemědělství. Spousta masa, mléka, obilovin se vyváží, aby se teprve v zahraničí zpracovala a my si hotové výrobky kupovali od jiných zemí. Pokud bychom byli více soběstační, přinese to naší ekonomice větší odolnost a bezpečnost. Příležitost ale vidím i v sociálním aspektu cirkulárních projektů.

Uvědomělé firmy často přemýšlejí nejen nad svým dopadem na životní prostředí, ale také na společnost. Proto třeba firma ARCA Chrast, která recykluje textilní odpad, zaměstnává znevýhodněné. Stejně tak výrobní družstvo Solea, jež se zabývá mimo jiné zpracováním odpadního plastu, má více než sedmdesát procent pracovníků se zdravotním handicapem.

Jaká je vaše vize do budoucna?

Cyril: Máme cíl z Cyrklu udělat největší digitální odpadové tržiště na světě. Už dnes působíme v Německu, Polsku a na Slovensku. Letos plánujeme rozšíření do Francie, Itálie, Španělska, Velké Británie, Ruska a na Ukrajinu. A další rok do zbytku světa. Moje vize je tedy vybudovat z Česka cirkulárního jednorožce.

Soňa: Abychom zastavili globální klimatickou i surovinovou krizi, musíme zdvojnásobit využívání druhotných surovin. V Česku, kde k tomu dochází jen u osmi procent materiálů, bychom se rádi na dvojnásobek dostali do roku 2030. K tomu je potřeba ještě větší osvěta a intenzivnější vzdělávání ve školách i firmách.

Zároveň hodláme dát ve světě vědět o českých cirkulárních inovacích, s čímž nám pomůže projekt Cirkulární hotspot. Chceme být Country for the Future. Ale v tuto chvíli jsme spíš Country for no Future. A to musíme změnit. Ukázat, že i malá zemička může inspirovat svět a skutečně být zemí pro budoucnost.

Reklama
Reklama