Sedm ski areálů, 77 lanovek a vleků a 150 sjezdovek. A také slunečné počasí, milí lidé, příjemná atmosféra, vynikající kuchyně, ještě lepší vína a pestrá nabídka aktivit mimo lyžařské pisty.
To vše v divukrásné krajině majestátních Dolomit, jejichž strmé štíty v pozdním odpoledni začínají měnit odstín a z původní šedivé se přes oranžovou postupně barví do temně růžové.
Nezáleží na tom, jestli do Val di Fassa přijíždíte poprvé, potřetí nebo podesáté, vždycky prožijete ten stejný pocit: lásku na první pohled. Malebné údolí se prostírá na nevelkém území, avšak příroda k němu byla mimořádně štědrá.
Uprostřed se vine říčka Avisio, kolem se zvedají zvlněné louky a pastviny a nad nimi se tyčí k nebi dechberoucí zubaté štíty Dolomit, které patří na Seznam světového dědictví UNESCO.
Hory, jež odpradávna opěvují nejen horolezci, ale také spisovatelé, básníci, filozofové i architekti, jsou domovem zhruba 2400 živočišných druhů. Díky unikátnímu geologickému složení skalní stěny pod slunečními paprsky procházejí v úvodu zmíněnou barevnou proměnou. A vzhledem k tomu, že zde slunce svítí více než 300 dní v roce, máte slušnou šanci, že tento jev během své dovolené zažijete.
Lákavým bonusem k báječnému lyžování v příjemných, nijak extra velkých střediscích s pestrou paletou rozmanitých sjezdovek, je přímé napojení na ikonickou Sella Rondu – okružní jízdu kolem pohoří Sella.
Méně „provařeným“ safari je Skitour Panorama vedoucí z Alby do Pozza di Fassa (nebo obráceně) a právě na ni první den míří naše výprava. Páteřní lanovka z Alby během pár minut doslova vylétne na Ciampac (2100 metrů), širokou náhorní plošinu, na kterou z jihozápadně orientovaných svahů stéká asi půltucet širokých a přehledných červených tratí.
Z Ciampace trasa pokračuje přes vrchol Sella Brunech (2428 metrů) na sousední Buffaure s podobnou skladbou sjezdovek. Z těchto míst lze absolvovat nonstop sjezd s převýšením přes tisíc metrů až do Pozza di Fassa (1320 metrů) v údolí.
Na výběr jsou dvě varianty: červená panoramatická pista Malga Crocifisso, která v horním úseku projíždí úchvatným kaňonem mezi lesem a skalami (její mírný dojezd vede podél Křížové cesty) a černá trať Vulcano, kde se ostré pasáže střídají s těmi odpočinkovými.
Z Pozza di Fassa se dá zpět do Alby přejet po stejné trase v opačném směru nebo kamkoli jinam do údolí pokračovat skibusem. Avšak před odjezdem doporučujeme průzkum nenápadného ski areálu Catinaccio-Rosengarten na protější straně údolí.
Na lyžařské mapě nepůsobí příliš atraktivně, a kvůli tomu zůstává liduprázdný, avšak z nejvyššího vrcholu Prà Martin (2095 metrů) rolují parádní sjezdovky všech obtížností včetně famózní černé tratě Alberto Tomby. A ze severní strany toto středisko lemuje impozantní horský řetěz Catinaccio-Rosengarten (v létě cíl horolezců ze všech koutů Evropy), k němuž se váže pověst o zahradě krále trpaslíků Laurina vysvětlující, proč místní hory mění barvu.
Následující den míříme do ski areálu Belvedere pod stejnojmenným vrcholem (2423 metrů) východně nad Canazei u Passo Pordoi (2239 metrů, druhé nejvýše položené horské sedlo v Itálii dostupné po silnici). Na Belvederu vedle sebe leží několik dokonale zplanýrovaných červených ranvejí, které se rozpojují a zase spojují na svazích široširé kotliny.
Snowboardisté a freestyleři ocení snowpark s mnoha překážkami včetně skokánku s dopadem do obřího airbagu. Černá trať číslo devět připomíná tragickou událost z roku 2009. Dva dny po Štědrém dni se na Belvederu zřítila lavina a smetla dvojici horolezců, na jejichž (marnou) záchranu se vydala skupina čtyř dobrovolníků, kteří našli smrt pod další lavinou.
Jedním ze čtveřice byl Diego Perathoner, syn majitele společnosti provozující zdejší lanovky a na jeho počet se černá pista jmenuje Diego. Belvedere je přímo na trase Sella Rondy a dá se z něj pokračovat buď do Arraby, nebo obráceně na Col Rodella.
Třetí den míříme do ski areálu San Pellegrino ve stejnojmenném bočním údolí, které se táhne z Moeny na západ. Jižní, a tudíž celý den prosluněný svah, po kterém se vine asi půltucet parádních modročervených dálnic, slouží jako tréninková základna domácího lyžařského „repre“ týmu. Výhledy nemají chybu, od horní stanice lanovky na L’Om Picol (2483 metrů) lze dohlédnout až do Jižního Tyrolska.
Měřený slalom na modré sjezdovce číslo 55 doplňuje snowpark SanPe, avšak hlavní „atrakce“ je na protějším severním svahu: z vrcholu Col Margherita (2514 metrů) se spouští fantastický černý autobahn La Volata. Trať, která zůstává celý den ve stínu, má převýšení 600 metrů a průměrný sklon svahu téměř padesát procent.
Po celodenním lyžování či snowboardingu je čas na důkladný odpočinek, ideálně ve formě lenošení v bazénech s termální vodou v komplexu QC Terme Dolomiti v Pozza di Fassa.
Ve třech patrech nabízejí sauny všeho druhu, solné jeskyně, vířivky, chodníčky na Kneippovu terapii a řadu odpočíváren s originálními vychytávkami – třeba levitujícím (ze stropu zavěšeným) krbem.
Venkovní bazény s termální vodou s obsahem síry, vápníku, hořčíku a minerálních solí jsou vybaveny sedátky s masážními tryskami. Sedátka jsou nastavena v úhlu, ze kterého je nejlépe vidět na skalní stěnu na obzoru, kterou poslední paprsky zapadajícího slunce rozzáří do ruda.
Vybrat vhodné místo na večeři není snadné, celé údolí je poseto restauracemi s vynikajícími recenzemi včetně dvou michelinských podniků: L Chimpl da Tamion ve Vigo di Fassa a Malga Panna v Moeně.
Naše výprava volí rodinnou restauraci El Pael v Canazei, jejíž majitel Roberto Anesi je vítěz soutěže o nejlepšího italského someliéra. Signor Anesi má slabost pro hosty z Česka, jako talentovaný hokejista totiž kdysi strávil pár týdnů na tréninkovém kempu v Litvínově a stále si pamatuje některá naše slova.
K vynikajícímu předkrmu, který tvoří carpacio, špek Lardo a výběr sýrů, doporučuje bílé víno Nosiola.
Ke hlavním chodům – u našeho stolu nesourodá směs od jehněčích kotlet přes steak až po torteliny a lasagne – pak osobně dolévá fantastické červené Vigna Cantanghel. Třešinky na dortu jsou hned dvě: tiramisu della casa a grappa di Amarone Barrique. Právě studiu grappy po celý pobyt věnujeme zvláštní pozornost a z množství ochutnaných vzorků můžeme zodpovědně doporučit „senný“ model fienno.
Mezi oblíbené aktivity mimo sjezdovky patří běžkování. Tratě vedou přes celé údolí, po vždy perfektně upravované stopě se dá dojet z Canazei na severu Val di Fassa až do Moeny na jihu.
Příjemný a nepříliš náročný okruh je přichystaný v San Pellegrinu. Bezpočet cestiček na zimní turistiku doplňují stezky pro výlety na sněžnicích. Nádherná trasa vede z Pozza di Fassa údolíčkem Val Monzoni na chatu Malga Monzoni, tam i zpět měří devět kilometrů a překonává převýšení 450 metrů.
Náruživí chodci ovšem mohou vyrazit i na dvoudenní sněžnicové túry s přespáním na některé z horských chat. Další oblíbenou taškařicí je jízda na fatbiku. Rodiny nejspíš zamíří na některou ze sáňkařských drah a pro odvážné je zde lezení po ledopádech nebo tandemový paragliding. Méně adrenalinu, avšak víc pohody slibuje jóga, případně projížďky koňským spřežením.
A v případě špatného počasí se může hodit indoor lezecká hala Adel v Campitello di Fassa nebo etnografické Museo Ladin de Fascia s expozicí přibližující historii Ladinů.
Kalendář kulturních akcí je nabitý po celý rok. Z těch nejbližších stojí za zmínku již 24. ročník oblíbeného festivalu Dolomity Ski Jazz ve dnech 4. až 13. března 2022. Hudebníci vyhrávají jazzové šlágry přímo na sjezdovkách, řada lyžařů neodolá rytmům, začnou předvádět spontánní taneční kreace v přezkáčích a vytvoří neopakovatelnou atmosféru, která se nikde jinde prožít nedá.
Opatření proti šíření koronaviru se v Itálii dodržují opravdu zodpovědně, během inspekční cesty na přelomu ledna a února jsme neviděli jediného vlekaře – a jen hrstku lyžařů – bez roušky. Pozor, zakoupený skipas je třeba v příslušné aplikaci aktivovat a spárovat s green passem (potvrzením o vakcinaci), což není úplně snadné – aplikace totiž nedokáže importovat pdf, takže pokud máte certifikát o očkování v tomto formátu, musíte si z něj udělat screenshot.
Tip na ubytování
Hotel Locanda degli Artisti je od recepce přes restauraci až po knihovnu doslova napěchovaný rozmanitými uměleckými díly, které sbírá rodina majitelů. Pokoje s privátními vířivkami či infrasaunami nemají čísla, jsou pojmenovány podle jednotlivých umělců.
