Může mít mnoho podob – patkové, zdobné či stínované – a jen těžko se bez něj obejdeme. Jenže navrhnout ho není jen tak. Vlastně je to celkem věda. Až taková, že se učí na vysoké škole.
Písmo. Jeho typů je celá řada a na svět přicházejí stále nové. Jen zlomek z nich teď na čtyřiceti plakátech v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoce na Frýdlantsku představuje jeden z nejznámějších českých písmových designérů Radek Sidun.
Výstava je součástí festivalu Frýdlantsko Franze Kafky, na jehož vizuální podobě spolupracoval. A podle Siduna vzešla z improvizace. „Přivézt do muzea naše práce, to nám přišlo složité, navíc vystavovat písmo, to je vždycky trochu nuda. A tak jsme přemýšleli, jak to vylepšit,“ říká Radek Sidun.
A protože mezi jeho koníčky patří i sbírání bizarních novinových článků, nápad byl na světě. Společně s Olgou Benešovou vybrali co možná nejvtipnější titulky a na nich jednotlivé typy písma představili. „Rozhodli jsme se, že ukážeme portfolio písem, která máme, i těch, která ještě oficiálně nemáme, a nechali vyrobit sérii plakátů. Ty jsme rozmístili ve dvou patrech současné expozice muzea,“ popisuje designér.
Návštěvníci si třeba přečtou, že nejhlučnější zvíře světa měří jen dva milimetry a zpívá penisem, co se může stát, když si dospělí hrají na Cirkus Humberto, nebo co hledala v lese ztracená žena. „Žádný z těch titulků jsme si nevymysleli. Všechny články skutečně vyšly, odkazuje na ně ostatně i zdroj, který je na plakátech uvedený,“ usmívá se Radek Sidun.
Ten společně s Tomášem Brousilem založil písmolijnu Briefcase Type Foundry, která písma distribuuje a vyrábí a pomáhá v tom i ostatním designérům. „Typů písma je moc, záleží, pro jakou jsou příležitost a použití, tomu je potřeba je přizpůsobit. Jsou písma knižní, udělaná tak, aby se nám dobře četla, pak písma, kterými chceme zaujmout,“ přibližuje Radek Sidun.
A právě na ta se soustředí jeho byznys. „Každá firma chce být vidět. A s tím souvisí i výběr písma, kterým se pak prezentuje. Chce mít, co nikdo nemá,“ přibližuje designér. Písmo se prodává podobně jako software a velkým společnostem se počáteční nemalá investice vyplatí. Získají produkt, který je jen jejich, a nemusejí řešit licence. Občas se stane, že firma získá licenci jen na určitý časový úsek, po jehož uplynutí lze dát písmo volně do prodeje.
„Než něco vymyslíme, je to dlouhý proces. Se zákazníkem se bavíme o tom, jaké by mělo mít písmo parametry a co od něj očekává. Trvá to průměrně měsíce, nejde jen o písmenka, musíte počítat i s číslicemi, diakritikou.“ Na druhou stranu, současná moderní doba typografii díky využívání digitálních technologií zjednodušila. Už není potřeba rýt písmo do olova anebo jiných kovů.
I přesto zůstává spousta základních principů stejných – třeba kaligrafie a stínování. Sice se to u tiskových písem stále používá, nutnost už to ale není. Přesto nejde o rychlý proces. „Vymyslíte si výtvarný princip a pak se ho snažíte aplikovat na celou škálu znaků, což je výzva. Může to fungovat v několika znacích, ale pak například zjistíte, že tam to ‚s‘ prostě nevykroutíte.“
Podle Siduna je výhoda, že Česká republika má bohatou tradici v tvorbě písma, a tak je stále z čeho čerpat. „Díky tomu, že Československo jako součást Východního bloku chudlo, jsme museli písmo navrhovat sami. Tak se udržela písmová tradice, v níž vlastně jen pokračujeme,“ vysvětluje. „Máme navíc výhodu, že UMPRUM má ateliér, který se věnuje jen tvorbě písma. Takových na světě moc není.“
Stejně jako je složité písmo vymyslet, možná ještě složitější je ho pojmenovat. Občas je souvislost mezi písmem a jménem patrná okamžitě, jindy žádná není. Třeba když se typ jmenuje Times, napadne vás, že jde o písmo, kterým se zřejmě píší novinové články v New York Times. „Písmo Barel se zase jmenuje podle tvaru kulatých liter, která právě barel připomínají,“ prozrazuje Radek Sidun.
On sám se pak věnuje i mezinárodnímu písmu, konkrétně jazykové podpoře v latince. Téma je to prý veliké, a to nejen pro Čechy. „Písmo a počítače vznikaly spíš v západní Evropě a na chudší středoevropský region se trochu zapomnělo. Nikdo ze softwarových inženýrů tehdy neřešil koncepční jazykovou podporu. Takřka žádné písmo nepočítalo s češtinou,“ přibližuje.
A tak se velmi často stane, že uživatel sice najde typ písma, který se mu líbí, ale nemůže ho použít, protože v praxi nelze napsat kroužek nebo čárku.
„Snažíme se to změnit. Lokalizuji písma cizích autorů a funguji jako konzultant jazyků a diakritiky. Pomáháme všem ostatním firmám a designérům jazykovou podporu zlepšit,“ říká. I když v tvorbě písma je v republice velká konkurence, uživit se jí dá velmi slušně. Ať už jeho prodejem volně na trhu, nebo výrobou přímo na míru zákazníkům z celého světa, kde má česká typografie velmi slušný zvuk.
Výstava satirických plakátů nazvaná Zprávy/ Nachrichten/ Aktualności potrvá v Jizerskohorském technickém muzeu do 30. září.
