Prorazila už se svou první kolekcí, ve které pracovala s chlebovou kuličkou. Symbolické odlitky chlebové střídky ve stříbře a zlatě se do povědomí zapsaly coby „šperky z chleba“.
A pak už sklízela jeden úspěch za druhým. Eliška Lhotská se dnes věnuje nejen autorským kolekcím, ale svým zákazníkům umožňuje se na šperku přímo podílet během workshopů. Toto pojetí se jí zdá zejména pro snubní a zásnubní prsteny nejpříhodnější. V pražském ateliéru pod vlastní značkou Eliška Lhotská Jewellery navrhuje a vytváří drobné artefakty na pomezí designu a umění.
Od doby, kdy značku založila a uvedla první kolekci, uplynulo skoro deset let a její šperky jsou čím dál tím oblíbenější. Rozrůstá se také její ateliér, ve kterém dávno nepracuje sama.
„Ateliér zahrnuje administrativní část, showroom a samotnou dílnu, kde se při výrobě nejčastěji setkáváme ve čtyřech, tak abychom měli hezký prostor k práci. Externě spolupracujeme s dalšími řemeslníky, kteří jsou špičkami ve svém oboru. Využíváme faséra kamenů, litce, brusiče, rytce, ale i 3D modeláře nebo fotografa. Stále rosteme a mě to těší, samotná dílna je duše naší značky,“ říká mladá šperkařka.
Absolvovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara a Designu kovu a šperku na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, spoluzaložila a kurátorsky vedla galerii současného šperku Září, Bienále šperku v Železném Brodě nebo designérský inkubátor a prodejnu Koncept Story.
Se svým otcem Zdeňkem Lhotským přivezli původem tokijský cyklus přednášek PechaKucha do severočeského města skla. Věhlas sice získala díky kolekci New Archeology, tedy „šperkům z chleba“, nicméně každá její další práce zaznamenala úspěch. Za kolekci SO navíc získala v roce 2019 ocenění akademie a také cenu Czech Grand Design 2019 v kategorii šperk.
Láska k miniatuře
Eliška Lhotská pochází z umělecké rodiny, její otec Zdeněk Lhotský je slavný český umělec a sklář. „Ovlivnilo mě samozřejmě prostředí sklárny, jako děti jsme se tam hlídali navzájem. Šťourali se v sádře, vybírali sklíčka v hlíně, praskali bublinkovou fólii, do které se sklo balilo,“ vzpomíná šperkařka.
A byl to právě její otec, který podnítil i její vztah k extravaganci. „Vodil nás v zahraničí do sekáčů a ukazoval nám tam zdejší bizarnosti. Pochopení kýče jako něčeho krásného a inspirativního zároveň se zdravým úsudkem, co je esteticky dobré. Je přínosné si díky takovým věcem vytvořit poměrně brzo nějaký nadhled nad vlastní tvorbou a životem.“
Studovat šla tedy Střední uměleckou školu sklářskou v Železném brodě, stejně jako její rodiče. „Naši mě přesvědčili, že jsem šikovná po nich, tak jsem nenamítala a svůj osud přijala,“ usmívá se Lhotská. Že je šperk její životní láskou, jí došlo až ve chvíli, kdy hrozilo, že se na tento obor nedostane.
„Šperk se rychle obsadil těmi nejlepšími kreslíři z přijímaček, kteří měli právo volby jako první. Dodnes jsem vděčná spolužačce, která se nakonec rozhodla pro rytí skla. Šperk mě fascinuje dodnes, medituji u svého stolu, když pracuji. S radostí objevuji nové technologie a nechávám se unášet nevyčerpatelností šperkařského oboru,“ vysvětluje designérka, která se nyní nechává inspirovat především mateřstvím a svým synem.
Nekonečná inspirace mateřstvím
„Od té doby, co mám syna a začínám trochu žít i jiným životem než jen sezením za šperkařským stolem, mám opět potřebu nosit své šperky. Předtím jsem deset let seděla v dílně, takže jsem měla pocit, že jsem šperky doslova ověšená od hlavy až k patě, i když je nemám přímo na sobě. Ale hlavu jich mám plnou. Teď naše šperky také vyžadují větší testování, takže je nosím a opravdu ráda, hlavně v prstenech se vyžívám,“ říká Lhotská.
A mateřství je prý i to, co jí v současné době přináší nejvíce podnětů a inspirace. „Baví mě se nechávat unášet myšlením dvouletého člověka, který je jako nepopsaný list a jeho vnímání světa je nejvíc pravdivé. Je to jako terapie, vrátit se v čase a vystavit se tváří v tvář své vlastní historii, která se opakuje. Tohle cestování časem mě na tom opravdu inspiruje.“
Matkou se úspěšná designérka stala během pandemie, která ovlivnila nejen práci, ale i její přístup k životu. „Protrpěla jsem v podstatě celý první rok pandemie, kdy jsem se s nikým nestýkala, bála jsem se lidí. I před členy rodiny jsem měla respekt a nutila je k opatrnosti, protože jsem měla přehnaný strach o miminko. To, že ztratíte nějaké jistoty a obraz budoucnosti se rozplyne, určitě ovlivní každého,“ vysvětluje.
Na její práci mělo ale období plné restrikcí pozitivní vliv. „Společnost konečně ocenila lokální výrobu a nápady, což bych řekla, že trvá dodnes. My jsme měli větší nárůst tržeb na e-shopu a díky tomu jsme k online prodeji začali přistupovat více pragmaticky. Není sice nad osobní setkání při nákupu, ale zároveň jsme v 21. století a co nejvíce informací o produktech, které nabízíme, by mělo být k dispozici i online,“ vzpomíná Lhotská.
Svou tvorbu a nové kolekce představuje Eliška Lhotská každý rok na Designbloku, líbí se jí, že se designová přehlídka stala takovým záchytným bodem v prezentaci její tvorby a značky.
„Letos chci na Designbloku představit novou kolekci Pretty Bloody Good, z níž první modely vznikly pro značku PBG, ale i rodinný projekt s přítelem. Ten se zrodil na naší rodinné rezidenci, kde jsme strávili měsíc se synem, který nás v takovém spirituálním duchu provedl historií tohoto místa, a zasadil základní kámen ke šperkařské značce Fortune Forces, pod níž plánujeme každý rok vydat pár šperků do světa,“ vyjmenovává designérka, co všechno nyní chystá.
