Fanoušci dnes večer do českých fotbalistů, kteří hrají na mistrovství Evropy třetí zápas ve skupině proti Anglii, skoro jistě nainvestují své emoce. Do čeho ale čeští fotbalisté investují své peníze? Nás to také zajímalo, a tak jsme se zeptali agentů.
Ukázalo se, že se orientují na ten momentálně nejkonzervativnější způsob, jaký jim investiční trh nabízí. „Byty, domy, pozemky. To, co mohou fyzicky vidět a říct si u toho: Tohle je moje,“ líčí agent Viktor Kolář.
Jeho kolega a současně konkurent Pavel Paska z agentury ISM v podstatě souhlasí: „Nesmyslem je pořizování si kupříkladu sportovních obchodů, butiků, restaurací. Ne, nic z toho! Dobrá investice pro fotbalistu rovná se konzervativní investice.“
Přitom to, co Paska označil za nesmysl, bylo svého času nejen u fotbalistů, ale i u dalších úspěšných sportovců populární. „Jenže pak sportovci zjistili, že se dejme tomu v provozu hospody tolik neorientují, že je to drahá záležitost, a že když tam fyzicky nejste, je těžké vše kontrolovat, aby vás nepodvedli. Hledají proto jiné cesty a nemovitosti jsou nejsnazší,“ říká Kolář, šéf fotbalové sekce agentury Sport Invest.
Podle Pasky navíc sportovci berou i při investování peněz v úvahu svůj výkon na hřišti. „Každá zbytečná starost zanáší fotbalistovi hlavu a komplikuje mu koncentraci na to, co je jeho jediným úkolem. Tím úkolem je podávat na hřišti špičkové výkony a právě díky tomu si přijít na velké peníze. Teprve ty se pak mohou eventuálně ještě rozmnožit chytrou investicí.“
Z týmu, který dnes bude k dispozici na duel proti Anglii, vyniká Jakub Jankto – a teď nemíníme jeho dovednosti s míčem, ale jeho investorské portfolio. Jankto totiž vložil třicet milionů korun do profesionálního esportového týmu Sampi, s tímto byznysem má velké plány. „On je ale světlá výjimka,“ vypichuje Kolář.
Jankto je světlá výjimka mezi fotbalisty s aktivní kariérou. Jinak se s esportovým týmem spojil coby investor také Vladimír Šmicer, jeden z nejúspěšnějších hráčů české historie. Konkrétně jde o tuzemský tým Entropiq, založený multimilionářem Martinem Kabrhelem, který se proslavil hraním pokeru.
„Výši investice a ani přesnou velikost podílu nemohu prozradit,“ omlouvá se Šmicer. „Jde o obchodní tajemství, součást dohody. Ale i proto, že dnes je tenhle byznys pořád ještě v plenkách, nepotřebuješ extra velký kapitál, což se podle mě během příštích let změní. Návratnost očekávám tak za deset patnáct let, beru to jako investici do budoucna.“
Šmicer ještě poznamenává: „Do esportu se zapojil i David Beckham, to má svou váhu, protože většina věcí, co Beckham dělá, má spojitost s byznysem a myslím, že za esportem byznys cítí. Do esportu jsou ale zapojeni i další slavní hráči, Gareth Bale nebo Griezmann, které teď můžeme vidět na Euru, bude se to nabalovat.“
Většina českých fotbalistů se ale chová jinak než Jankto. „Snaží se své peníze především uchránit a nemají už velké sny o tom, že budou ročně generovat desetiprocentní zisky. Chápou, že reálnou hranicí je maximálně polovina, aby to nenavyšovalo riziko,“ popisuje Kolář.
I
pro jejich agenturu je to dobře. Sportovci a investice, tedy spíš
investice v uvozovkách, to je už desetiletí prostor k všemožnému
šejdířství. „Ataků je relativně hodně. Pro ně jsou
sportovci bezbranné bytosti,“ říká Kolář o podvodnících.
„Chápání sportovců bývá takové, že nemají ekonomické ani
právní povědomí. Jsou často první z obětí, u nichž si myslí,
že je osloví a bude to rychlé a jednoduché,“ dodává.
„Z tohoto důvodu se snažíme pořádně si v naší agentuře posvítit třeba na finančního poradce, kterému hráč své nemalé prostředky v dobré víře svěřuje,“ dodává Paska. Opatrnost je podle něj v tomto směru naprosto nezbytná, protože případné neúspěchy v oblasti investic a peněz vůbec mohou negativně zatížit vztah mezi klientem a agenturou.
„Doba se ale mění a hráči jsou asi opatrnější. Cítíme, že nedochází k tomu, že by zcela promrhali jmění, které během kariéry nabyli,“ soudí Viktor Kolář. „A taky jsme i my sami zlepšili monitoring a tuto část servisu hráčům. Snažíme se mít minimálně povědomí o tom, co s penězi dělají, abychom byli zavčas schopní zatáhnout ruční brzdu.“
Ukázkovým případem péče tohoto druhu je basketbalová NBA. Ta roky bojuje proti tomu, aby dolaroví miliardáři skončili na nule či rovnou v dluzích, jelikož takových případů nebylo vůbec málo. Lekce o finanční gramotnosti tak patří k povinné výbavě tamních sportovců. Cílem je zamezit naivním vstupům do pochybných projektů i bezednému utrácení za luxus či neřesti.
„Hodně amerických basketbalistů je často z neúplných rodin, zažívali různé problémy, vyrůstali v chudých čtvrtích. Najednou přijdou k obrovským penězům a pak přemýšlí úplně jinak než člověk, který má za sebou normální mládí,“ vysvětloval Tomáš Satoranský, jediný Čech v prestižní lize a momentálně nejlépe vydělávající sportovec země.
Při stávajícím realitním boomu jsou peníze vložené do bytů či pozemků poměrně bezpečná volba. Už zmíněný Šmicer, někdejší ofenzivní fotbalista, má se společníky dlouhodobě v pronájmu šest z osmi pater Tančícího domu. V ikonické pražské stavbě mimo jiné provozuje restauraci a kavárnu. A naopak sám v Mariánských Lázních pronajímá dva hotely.
„Vydělával jsem fotbalem krásné peníze, ale říkal si, že je škoda, když visí jen tak na účtu, že tím ztrácí na hodnotě. Měl jsem v plánu zachovat si po konci s fotbalem životní úroveň, na kterou jsem si zvykl, protože čím víc vyděláváš, tím víc utrácíš. Měl jsem kamaráda, který se v hotelnictví pohyboval, díky němu jsem měl jistotu, že do byznysu nevlétnu sám a bez zkušeností. Koupili jsme nejdřív jeden hotel v Mariánkách, a když jsem viděl, že to funguje, přibyl druhý,“ vzpomíná Šmicer.
„U několika desítek hráčů řešíme finanční plánování tak, aby jejich měsíční nákladovost byla strukturovaná. Aby věděli, kolik a proč utrácí, a zbytek mohli investovat,“ říká Kolář.
Naopak neplánuje, že by v agentuře vznikl třeba investiční fond: „Sáhnout na tuto stranu mince je velice rizikové a osobní. Nechtěli jsme přistoupit na to, že budeme řídit jejich finanční toky, ale kdykoli mohou vše zkonzultovat s našimi odborníky.“
Fotbalisté podle něj vkládají peníze třeba do chalup a penzionů určených na pronájem. „Většinou v horách,“ říká. „A nejčastěji se jim o to starají lidé z rodiny, kterým stoprocentně důvěřují, takže to jen zafinancují a nemají s tím další starosti.“
Další si třeba společně koupí větší realitní projekt – znovu s tím, že se o správu starají jiní. „Oni se mezi sebou dohodnou jen na rozdělení investice a případného zisku. Na druhou stranu fondy, akcie a podobně, takové investice jsou podle našich zkušeností výjimka,“ soudí.
Výjimkou jsou proto i fotbalisté typu Petra Čecha, který platí za jednoho z nejinteligentnějších tuzemských sportovců a za člověka s mimořádně velkým rozhledem. „Čechíno je odskočená kapitola,“ usměje se i Kolář, slavný gólman má totiž v rámci jejich firmy vlastní agenturu Petr Čech Sport, která pořádá sportovní akce pro širokou veřejnost.
Čech či Jankto se nebojí velkých vizí. Klasičtí investoři z řad fotbalistů jsou však spíš při zemi, což je ovšem z jejich pohledu docela logická věc.
„Primárně jim v průběhu kariéry jde o to, aby o peníze nepřišli. Přemýšlení, co s nimi dělat, přichází až v nějakém věku,“ říká Kolář. „A oni by s tím také měli mít co nejmíň starostí. Měli by se soustředit na sportovní kariéru, ne řešit provozní záležitosti v nějaké společnosti.“
Nemovitosti
jsou v tomto případě dobrá sázka. Aktuálně navíc i lákavě
rentabilní.
