skip to main content
Cover rozhovor

Fotbalový tanec miliard. Jeden zápas na Euru může změnit kariéru, říká agent

Starý kontinent dostane nového krále. Fotbalového krále, poněvadž dnes startuje mistrovství Evropy. A spolu s ním i miliardový tanec, protože právě tolik stojí ti nejlepší hráči, jejichž hodnotu může Euro ještě výrazně navýšit. Je totiž jakýmsi puncem kvality pro kluby, které pro svoji horentní investici potřebují poslední razítko. Tím může být klíčový gól, zákrok či třeba skluz.

„Najednou máte možnost si potvrdit, že hráč je opravdu konkurenceschopný,“ říká Viktor Kolář, šéf fotbalové sekce agentury Sport Invest, která hráče zastupuje a má zásadní vliv na tuzemský sportovní marketing. V aktuálním českém kádru pro Euro má Sport Invest ostatně hned pět svých „koní“.

Je velký turnaj pro zájemce opravdu jakýmsi posledním dílkem skládačky, díky němuž otevřou peněženku?

Bezpochyby. Kluby mají short listy, vedou interní polemiky o posilách a jejich nuancích. Tohle jsou zápasy, kdy si to buď definitivně potvrdíte, nebo se radši obrátíte jiným směrem. Nám to jednoznačně potvrdil Theo Gebre Selassie na Euru v Polsku 2012. Tehdy se v průběhu turnaje dopekl jeho přestup do Brém.

Naopak se nám to vymstilo na mistrovství Evropy do 21 let, kde jsme měli téměř hotový transfer Ondřeje Mazucha. Pak okolo televize prošel jeden španělský trenér z klubu, kam měl Ondra namířeno, zastavil se, chvíli se podíval a řekl: „Kluci, radši uděláme někoho jiného.“ I to se stane.

Občas se stane, že jedno utkání rozhodne o celé kariéře.

Co přesně se tedy děje s cenami hráčů?

Turnaj má velký význam pro ně samotné a zejména pro jejich domovské kluby, které si pak mohou na případného kupce nárokovat vyšší ekonomické požadavky. Někdy dokonce účast na velkém turnaji bývá podmínkou prodeje.

Reklama

Finále Ligy mistrů k televizím dostalo skoro 400 milionů lidí, Euro je podobné, máte najednou možnost si vše potvrdit ne v přátelském, ale v prestižním a soutěžním utkání. Poznáte osobnostní rysy, verbální chování na hřišti, schopnost snášet tlak. Všechny aspekty, které potřebujete vidět. Něco nakoukáte na tréninku, na něco si vezmete reference a pak jsou zápasy, na které čekáte a jsou nenahraditelné.

Mají velkou moc, že?

Zvlášť když se podaří třeba zápas proti Anglii ve Wembley, má to dvojnásobný efekt. Občas se stane, že jedno utkání rozhodne o celé kariéře. Hodně záleží na tom, o jaké generaci mluvíme. Pokud je majorita hráčů z české ligy, je to pro ně extra důležité. Takto vypadala hladovost Čechů nebo Rusů za doby komunismu: Dneska, nebo nikdy!

Jde jen o dokončení prodeje, nebo může turnaj zvednout hráčovu cenu?

Za mě je to tak, že vám to spíš umožní dokončit transfer. Co se týká rozpoznávání kvality a prestiže Čechů a české soutěže, nejsme úplně v situaci, že bychom mohli hnát cenu nahoru. To by se turnaj musel abnormálně povést, aby Češi udělali semifinále, nebo dokonce finále, jako na Euru 1996. Pak se může rozjet „soutěž“ o naše kluky s tím, že kdo dá víc, ten je dostane.

U koho je nejvyšší šance na to, že se po Euru ozve?

Jsou trhy a trhy. Němci už mají hotovo teď, jsou až moc precizní, plánují dva tři roky dopředu. Anglie, Itálie či Španělsko budou na Euro čekat a budou si chtít ještě potvrdit, jestli ti hráči opravdu mají výkonnost a kvalitu, o které se domnívají, že ji mají. Chtějí vidět, kdo ze sebe zvládne vymáčknout to nejlepší i po náročné sezoně.

Hraje i proto více českých reprezentantů aktuálně právě v Německu, a ne v dalších prestižních ligách? Protože mají spíš konstantní výkonnost, ale na velké akci málokdy zazáří?

Řekl bych, že ano. Němci se nenechají tolik vycukat, nejsou tak emotivní. Mají plán a toho se drží. V dalších zmíněných zemích si klidně řeknou, že jakmile se objeví někdo lepší, vezmou ho hned, i když na daném postu už mají kvalitu. Ty nejbohatší kluby z Anglie či Španělska si klidně koupí hotové hráče o dvacet až třicet milionů eur dražší – prostě berou, že to tak je.

Rozšiřuje se názor, že čeští fotbalisté nejsou zvyklí na konkurenci a překonávání překážek.

Je zajímavé, kolik stereotypů o evropských národech platí i ve fotbale.

Beru to tak, že když zavolá německý klub, víte, že má opravdu zájem, není to tak, že vás jen testují. Sportovní ředitel z Německa už chce vědět ano, nebo ne. Zato když zavolá Ital, Španěl, Angličan, víte, že mají dalších čtyři až pět variant a jen to zkouší. A když zavolá Portugalec, to už neznamená vůbec nic (úsměv).

Jakou pověst mají na trhu fotbalisté z Česka?

Asi můžeme říct nepříliš lichotivou pravdu, zvlášť Italové poslední dobou říkají, že jsme soft – a tento názor se rozšiřuje. Ne v tom smyslu, že nejdeme do souboje, ale že nejsme zvyklí na konkurenci a překonávání překážek, že ze všeho utečeme. Že neumíme zabrat a týden potom, co mě dá trenér na tribunu, makat dalších pět měsíců. Že si hledáme alibi, nepodíváme se do zrcadla a hledáme chybu vždycky někde jinde.

Reklama

To je tvrdé…

Ale přesně tak to je.

Jak v tomto směru třeba vy konkrétně s hráči pracujete?

Samozřejmě se snažíme, ale nejsme rodiče ani škola. Čas strávený v prostředí, ve kterém vyrůstáte a které vás formuje, nenahradíte ničím. I to je důvod, proč nyní tolik našich fotbalistů není v top zahraničí, proč nedosáhli na ty nejvyšší mety. Brzdou je také jazyková vybavenost – Skandinávci, Belgičani, Nizozemci jsou v tomto směru oproti českým fotbalistům zdatní. I Afričani umí anglicky či francouzsky.

Poslední dobou se přestupy podařily Tomáši Součkovi nebo Vláďovi Coufalovi, ale jinak hráči přijdou ven a často si myslí, že je všichni v kabině rádi uvidí. Tak to ovšem logicky není – někomu berete místo. Jestliže navíc neumíte jazyk, za rohem si ostatní dělají srandu a vy nevíte, co říkají, nezapadnete.

Čekají se od vás věci v tréninku i v zápasech a vy je nenaplníte, přijde první kritika… V tomhle bodě bohužel hrozně rychle čeští fotbalisté odchází. Představují si, že trenér s nimi povede hodinové dialogy ve smyslu, zda mu něco nechybí. Jenže na to nikdo nekouká. Koupili jsme tě, tady máš plat a my očekáváme výkony. Nebudeme tě zapracovávat, na to není čas. Když se nesrovnáš, nevidíme u tebe protiplnění smlouvy a na tvoje místo přijde někdo jiný.

Koupili jsme tě, tady máš plat a my čekáváme výkony. Na zapracování není čas.

V Česku je specifická kabina, v zahraničí ale parta není, každý jede sám na sebe, nekouká doleva ani doprava. Nehraje se na společné akce po zápasech – dotrénuje se a každý se rozprchne jiným směrem. Na to nejsou čeští hráči zvyklí, v cizině na srandičky a legrácky každý kašle.

Je pravda i to, že se u nás málo trénuje? Že jsme soft a ještě nedřeme?

Ve Slavii se trénuje hodně, proto je tým úspěšný v evropských pohárech a hráči potom i v evropských klubech. Ale obecně se u nás trénuje málo, proto je to pro kluky v cizině náraz. Až zahraničí je naučí opravdu pracovat, brát to tak, že tohle je full time. Vnímat a chápat, co je myšleno pod slovem profesionalismus.

Na všechny hráče na jakýchkoli pozicích se kladou čím dál větší nároky.

U nás málokdo začne sám od sebe vnímat vlastní tělo, dělat něco pro vyšší odolnost, řešit spánek, stravu či věci, které vám umožní rychleji regenerovat. V zahraničí zjistíte, že ten rozdíl je tak malý, že to připomíná závod formule 1 – vyhrávají setiny sekundy. U nás se tohle pořád nebere jako normální, kdo se tomu začne věnovat, z toho si ostatní utahují. Neříkám, že se to děje vždy, ale většinou ano.

Je větší poptávka po určitých postech? Má například útočník obvykle vyšší cenu než obránce?

Vždycky se smějeme, když často slyšíme: „Viktor, if you have a good and tall striker, call me!“ ( „Viktore, jestli máte dobrého a vysokého útočníka, zavolejte!“ pozn. redakce) Útočníci jsou vždycky potřeba, ale na všechny hráče na jakýchkoli pozicích se kladou čím dál větší nároky, stopeři už dávno nejsou kolohnáti, kteří jen odkopávají míče. Jakmile se na trhu objeví zajímavý hráč – ať defenzivní, nebo ofenzivní –, jde se po něm.

Nejde o post, ale o kvalitu. Jsou soutěže, třeba už propírané Německo, kde mají pavouky a na postech hráče na pozici jedna, dva, tři. Dělají si varianty, v dlouhodobějším čase mají pořád několik variant, koukají na trh a říkají si, kdy a kdo by to mohl za slušných podmínek doplnit – jedničku bychom chtěli za rok a půl zobchodovat, hledáme, kdy komu souběžně končí smlouva, aby byl správný čas ho koupit.

Máte samozřejmě i špičkové kluby typu Chelsea, která když potřebuje stopera, vezme Silvu z PSG a ten druhý den hraje, jako kdyby tam vyrostl. Na jiné úrovni klubů vezmou někoho mladšího, nechají mu půlrok na adaptaci. Filozofie a strategie jsou u každého trochu jiné.

Vaše agentura má na Euru pět hráčů. Může se někdo z nich díky turnaji v kariéře posunout?

Nějaké nabídky už jsou. Turnaj může určitě ovlivnit například kariéru brankáře Jirky Pavlenky, pokud by chytal a turnaj se mu povedl. Takových hráčů samozřejmě může být více.

Reklama
Reklama